Svátek má: Marek

Komentáře

Jak to vidím já

Adriana, Blanka a lehká atletika

Michal Kraus

ekonom a politik
My v Čechách jsme si zvykli říkat: „ já nic, já muzikant“. Možná i proto se traduje, co Čech, to muzikant. Nevím, jak to mají na Slovensku, ale soudě podle současných českých politiků původem ze Slovenska se zdá, že tam platí: „ My ne, to oni“.

Adriana, Blanka a lehká atletika


Sjezdovými stesky Andreje Babiše se evidentně nechala inspirovat i jeho stranická kolegyně a t. č. pražská primátorka Adriana Krnáčová. Právě v Praze Hnutí Ano (bude líp) dlouho hledalo vhodný typ do křesla lídra hlavního města, až ho našlo.

A pokud člověk zavzpomíná na předvolební sliby paní primátorky, nevychází z údivu. „Problémy? Prostě je vyřešíme.“ Pražským metrem každodenně jezdí spousta Pražanů a bohužel se mnoho z nich nechalo na koblihové sliby typu „Prostě to uděláme! Prostě to zařídíme!“a řadu dalších, podobných, nachytat.

Jen málokdo z těch, kteří oněm „prosťárnám“ uvěřil, se zajímal o to, jak, kdy, čím a kým hodlá paní Krnáčová ony problémy prostě řešit. Jedním z nich byly i kabely ve vodě v tunelu Blanka, o čemž primátorka věděla (nebo měla vědět) už při svém nástupu do funkce před půl rokem.

Vždyť to bylo v Praze už v té době veřejným tajemstvím, stejně jako fakt, že vyrobit nové kabely trvá nejméně 6-7 měsíců, přičemž je, bohužel, dodnes nikdo ani neobjednal. Hledat po půl roce, v době, kdy měl být dle slibů paní primátorky tunel „prostě otevřen“, kdo všechno je vlastně debil, znamená okruh dotčených výrazně rozšířit. A to i na pražský magistrát.

A to samé pochopitelně platí i po hledání viníků stávajícího stavu, který ale už mohl být při normálně fungujícím magistrátním managementu dávno vyřešen, protože na vypracování, schvalování a kontrolování projektové dokumentace musí být vždy nejméně tři. Projektant, dodavatel a hlavně investor, který dává nakonec palec na to, co vlastně chce.

Chtít řešit letitý bordel na pražském magistrátu parlamentní vyšetřovací komisí je jen ukázkou vlastní neschopnosti, nemohoucnosti a ubohosti. Nemluvě o tom, že z mnohaleté historie parlamentních vyšetřovacích komisí je zřejmé, že platí jasné pravidlo: „chceš-li něco zamlžit a zamést pod koberec, ustav k tomu parlamentní vyšetřovací komisi“. Tyto komise jsou totiž kromě jiného složeny z politiků a při schvalování závěrů je důležitější než zjištěná fakta, argumenty a důkazy politický názor komisní většiny.

Paní primátorka by si i v této věci měla vzpomenout na své předvolební sliby dané koblihovým Pražanům: „nepořádek – prostě ho vymeteme“. Tak proč nemetete, paní Krnáčová?

Schovávat vlastní slabost, nekompetentnost a bezradnost za silná slova je krátkozraké, hloupé a hlavně směšné. Stejně jako neomluvitelné faux paux neboli situace, kdy někdo poruší všeobecně přijímaná (byť třeba nepsaná) pravidla společenského chování či dobrých mravů, obvykle tak, že o tom ani neví, v podobě neúčasti paní primátorky na besedě s novináři před halovým ME v atletice uspořádanou v Brožíkově sále Staroměstské radnice a vysílanou přímým přenosem ČT nedorazila.

Věc v kultivovaném světě zcela nevídaná a nesmírně trapná. V sále se tísnili novináři a fotografové z celé Evropy a byli tu rovněž i někteří vedoucí sportovních delegací, jen  v čele za předsednickým stolem chyběla primátorka Prahy Adriana Krnáčová.

Možná bylo důvodem její nepřítomnosti souběžně probíhající jednání o osudu tunelu Blanka, ale i tak je neúčast Adriany Krnáčové na tak významné akci  jen těžko omluvitelná a jednoznačně svědčí o neschopnosti organizace pracovního času a společenské reprezentace magistrátní kanceláře.

Navíc to žena na pražské radnici měla od místa dění jen pouhých 180 metrů. Přesně tolik je od magistrátních venkovních dveří ke dveřím ke Staroměstské radnici, ve které je Brožíkův sál a kde se akce, která trvala jen 25 minut, konala.

Pozdravit vedení evropské atletické federace a tuzemské i zahraniční novináře, podpořit svým stručným vystoupením organizátory akce, poděkovat desítkám  většinou dobrovolníků za přípravu atletického svátku v Praze, první žena s pražským primátorským řetězem na krku prostěnestihla nebo nechtěla stihnout? Ach ty svatá prostoto.

Vůbec se proto nelze divit pořadatelům pražského šampionátu, že paní primátorku nepřizvali ani ke slavnostnímu předávání pořadatelské štafety a vlajky šampionátu primátorovi příštího pořadatele HME Bělehradu 2017. Co si však o tom myslelo vedení evropské atletické federace i samotný bělehradský primátor snad ani netřeba vědět.

Nakonec se ukázalo toto řešení jako velmi moudré, protože by mezinárodní ostudu pražského magistrátu ještě více prohloubilo, kdyby při tomto aktu všemi obdivované pražské publikum paní primátorku Prahy vypískalo a vybučelo tak, jako se tomu stalo při letmé návštěvě paní Krnáčové v O2 Aréně při předávání cen vítězům jedné z posledních disciplín jinak velmi vydařeného šampionátu.

Na nedávném sjezdu Hnutí ANO prohlásil jeho 100% vůdce, že ANO bude usilovat o to vládnout samo, protože na to má a protože hodlá udělat pořádek i tam, kde dosud nevládne.

Po pražských zkušenostech nezbývá než konstatovat: „Děkuji, nechci!“

Michal Kraus
 

Profil autora  Všechny články autora

Děkujeme, přátelé, odcházíme

Michal Kraus 

10.únor 2018
(aneb příběh semilské okresní organizace ČSSD)

Plnou parou vstříc politické bezvýznamnosti

Michal Kraus 

5.únor 2018
Zcela neomylně a osudově nezvratně začíná zmatené počínání ČSSD a zejména jejich lídrů na politickém nebi připomínat nešťastný osud amerického raketoplánu Challenger pár vteřin po startu.

Kejvalovy lži vánoční

Michal Kraus 

29.prosinec 2017
Stalo se už v posledních letech jakýmsi koloritem, že když Jiří Kejval hovoří v médiích o financování Českého olympijského výboru ze státního rozpočtu, zpravidla neříká pravdu,...