Svátek má: Marcela

Komentáře

Petr Sak

vědecký pracovník

Má stát určovat, co si má občan myslet

Jestli si občan myslí, že Hillary Clintonová je nemocná zrůda či zachránce západního světa a V.Putin hrozba civilizace či nejlepší vůdce, jakého kdy Rusko mělo, tak státu a politikům do toho vůbec nic není.

Pokud se státní úředníci domnívají, a ministři jsou úředníci, zaměstnanci občanů, že názory občanů se utvářejí vlivem propagandy, tak jediné co mohou v demokratickém státě legitimně udělat, je rozvíjet u občanů od dětského věku do dospělosti kritické myšlení, s jehož pomocí občan propagandu dešifruje a napomáhat šíření objektivních informací ve veřejném a mediálním prostoru.

Ani jedno, ani druhé naši zaměstnanci ve funkcích nedělají. Kritické myšlení je totiž hrozba pro všechny politiky a pro propagandu jakkoliv zaměřenou, tedy i tu jejich. Naopak ČT, s nevydařeným experimentem  veřejnoprávního statusu, v úrovni propagandy již dávno překonala normalizační televizi ze sedmdesátých let.

Právě v ČT jsem slyšel rozhovor s politikem, který má ambice kandidovat na prezidenta a byl jsem zděšen. Měl jsem pocit, že jsem se stal součástí Orwelova románu „1984“. V tak krystalické podobě jsem se s požadavky na kontrolu myšlení občana jako u tohoto kandidáta na prezidenta ještě nesetkal.  

Na ministerstvu vnitra vzniká útvar s  30 špicly, který má hlídat myšlení občanů. Podobný útvar již vznikl při  „demokratické“  Evropské komisi v Bruselu. Občan by si měl do příštích voleb pamatovat, která politická strana a kteří politici osobně se inspirují Orwelovou fiktivní společností a vnášejí její prvky do současné české společnosti.  

Politici jsou tradičně demokraty do okamžiku než získají moc, potom jim již nejde o demokracii, ale o moc, která se snáze kontroluje a upevňuje v totalitě než v demokracii a proto politici instinktivně směřují k totalitě. Moderní totalita znamená kontrolu myšlení občanů. Při moderní měkké formě totality se většinový občan považuje za svobodného v demokratické společnosti.


Nehledejte totalitu ve formě, která existovala ve dvacátém století. Totalita a totalitarismus se vyvíjí a je proto jiný v současné komputerizované společnosti a opět jiný bude  za pár let. Občan se musí naučit totalitu vidět v nových formách a projevech.  

Protože moc kontroluje, co se o jejím systému říká, tak současnost je vždy demokratická a minulost totalitní. Současná demokracie, až její politici ztratí moc a kontrolu, bude hodnocena také jako totalita.  

Občan by neměl netečně přihlížet vznikání úřadů na kontrolu myšlení, protože na svém počátku je totalita slabá a občan má šanci se jí postavit. Postupně však totalita sílí a možnosti občana se bránit slábnou. S  E.Hemingwayem říkám: „Neptej se komu zvoní hrana, to Tobě zvoní.

V médiích můžeme slyšet o proruské propagandě, kterou na internetu šíří desítky časopisů. Navrhuji proto přijmout zákon, který platí v USA a v RF, na jehož základě podle financování budeme vědět, kdo je zahraniční agent.

Budu rád,  když budu vědět, že jednu neziskovou organizaci financuje G.Soros a druhou Vladimír Putin a obě jsou zahraničními agenty. Státní úředníci a neziskové organizace jako je Člověk v tísni či Evropské hodnoty, které mluví o šíření zahraničního vlivu, to jistě přivítají.

Ve prospěch přijetí zákona, který by uložil neziskovým organizacím přiznávat příjmy ze zahraničí s označením zahraničních agentů navrhuji vytvořit petici a zahájit její podpisování.  

Petr Sak