Svátek má: Vratislav

Komentáře

Petr Štrompf

publicista

Nebude panda, nebude možná ani Petříček

Šest týdnů stačilo, aby po jmenování Tomáše Petříčka (ČSSD) šéfem české diplomacie, bylo na ministerstvu zahraničí zase pěkně veselo.

Šaráda se tehdy točila kolem obskurní postavy europoslance Miroslava Pocheho, coby neúspěšného kandidáta na zmíněný post. Teď je v optice prezidentovy nevole samotný ministr. Vyřadil ze seznamu důležitosti pro nás stát několik ambasád, mezi nimiž jsou například Maďarsko a Itálie. Což Miloše Zemana maličko zvedlo ze židle a onálepkoval Tomáše Petříčka za neschopného vykonávat tuto důležitou vládní funkci. S dodatkem omluvy pro Viktora Orbána, maďarského premiéra.

Důležitost těchto zemí v Evropské unii či Visegrádské čtyřce je sice nesporná, tím více, když se Česko přiklání k jejich odmítavému postoji ohledně násilného vnucování migrační politiky samotnou unií. Je zároveň pravda, že ministerstvo zahraničí by mělo pochodovat v jednom názorovém šiku s vládou, zrovna tak i prezident. Ne vždy tomu tak ale je, kdy právě Miloš Zeman s vládní rétorikou někdy nesouzní. Není pochyb, že mu to ministerstvo zahraničí nikdy nevytklo, přitom by zhusta mělo. Protože nelze navenek jednat jinak, než vláda. Solitérství je ale prezidentovi vlastní a co je smutnější, vláda si na to svým způsobem, bohužel, zvykla. Miloš Zeman tak aspoň dostává Petříčkovým rozhodnutím malou lekci – tak to vypadá, když každý hovoří a jedná jinak. Svět se třeba dobře baví, ale je to pak tristní divadlo, lhostejno, jak se herec jmenuje.

Nicméně netřeba Tomáši Petříčkovi vytýkat, že se jako ministr pokusil o své vlastní rozhodování. Toho si, vzhledem k jeho mládí a (ne)zkušenostem v jemných nuancích politiky, přece vybral do funkce jak premiér Babiš, tak i prezident. Samosebou že na doporučení koaličního vládního partnera ČSSD. Ono ani nebylo moc na výběr – nemilovaný Miroslav Poche musel z kandidatury odstoupit, a drápkem se uchytil jako Petříčkův poradce. Zda mu Poche radil v dotyčném škrtání na seznamu důležitosti ambasád, je otázka. Nabízí se odpověd, že možná ano. Pro sankční karabáč na maďarská záda přece hlasoval v Evropském parlamentu. Tak pryč s ním i z pořadí českých priorit.

Každopádně se opět připomnělo staré zranění české politiky – personální chudoba napříč politickými stranami. Dříve nebo později se odráží v politice samé. Kámoši v zákulisí a rozdávání pašalíků nikam nevede. Svět si o Česku pak jenom řekne – je to malá země s velkou legrací. Ani tu pandu z Číny nevylomila.

Petr Štrompf