Komentáře

Zdeněk Ertl

předseda Sdružení sportovních svazů České republiky

Nejvyspělejší a prozíraví?

Už od dob Darwina známe jeden nezpochybnitelný evoluční imperativ – adaptuj se, nebo zemři!

Jinými slovy, když nemáš schopnost, nebo nevyužiješ možností se přizpůsobit novým nečekaným podmínkám, jsi odsouzen k zániku. My lidé jsme jen součástí vesmíru, přírody a vzájemně propojeného světa. Často ale o sobě, s větší či menší pýchou a nadřazeností, nebo chcete-li s různou mírou pokory, prohlašujeme, že jsme nejvyspělejším živočišným druhem. Ano, zatím je to tak. Jedním ze znaků, které nás odlišují od zvířat, je koncept budoucnosti. Zvířata žijí „tady a teď“ a nejsou schopna vědomě plánovat. Jejich řešení budoucnosti, ač se někdy jeví jako dokonalé a neuvěřitelné, je neuvědomělé a souvisí „jen“ se zápisem informací v jejich genomu. Jenom my lidé, si umíme budoucnost představit, přemýšlet o ní a do jisté míry si ji zodpovědně, či lehkovážně plánovat. A součástí těchto plánů je a musí být, snad i v analogii s výše uvedenou evoluční zákonitostí, příprava na řešení krizových situací.

Tato příprava samozřejmě v mnoha oblastech lidského konání neustále probíhá, jen s různými vizemi a záměry. Při plánování optimistické budoucnosti bychom měli využívat všech osvědčených možností. Tedy i faktu, že sportovní činnost, zejména pak ta specializovaná, má v sobě velký potenciál připravovat mladou generaci na zvládání různých budoucích nepříjemných až krizových situací, a to dokonce nenásilnou a zábavnou formou. O tom ale více a konkrétněji příště.

Současná koronavirová pandemie nám jen dokazuje, že netušíme, co nám paní Příroda přichystá zítra, nevíme, kdy a kde budou povodně, požáry, výbuchy vulkánů atd., a to raději nedomýšlím hrůzy, které si můžeme přichystat my sami. O to víc bychom se ale měli snažit o budoucnosti přemýšlet a jít jí zodpovědně naproti. Ne nadarmo se říká, že štěstí přeje připraveným a že co se v mládí naučíš, v životě jako když najdeš.

V těchto pohnutých dnech jsem příjemně překvapen vlnou sounáležitosti a lidskosti, která se u nás vzedmula jako cunami. Zároveň ale nemůžu okolo sebe nevidět sobeckost, neukázněnost, hyenismus a bezohlednost některých z nás. Např. blednu a zároveň se mi vaří krev nad zprávami o tom, že někteří naši „svobodní“ občané pořádají koronavirové party, bezohledně se vzájemně infikují, aby pak křičeli na stát, že když už jim omezuje jejich „samozřejmá práva“, musí se o ně přece a nejlépe přednostně postarat.

Buďme rádi, že současná pandemie naštěstí nevyžaduje od lidí specializované dovednosti, že dnes „stačí“ obecné lidské vlastnosti jako uvážlivost, odpovědnost, solidarita, respektování výjimečných pravidel atd. I v tomto směru může ale sport výrazně pomoct.

Až se ale opět „z ničeho nic“, dostaví velké přírodní katastrofy, havárie elektráren či teroristické útoky, bude nezbytně třeba, aby co nejvíce lidí mělo nejen potřebné speciální znalosti, dovednosti a návyky, ale taky aby tito lidé uměli a byli připravení konstruktivně spolupracovat se státem a naopak. Jen tak budeme schopni omezit chaos a zvítězit.

Současnou pandemii jistě brzy překonáme, ale berme ji, prosím, jako naléhavé varování a neopíjejme se iluzí bezstarostnosti a blahobytu. Jsme-li opravdu nejvyspělejší, měli bychom být i prozíraví. Kdy jindy bychom se měli připravovat na potenciální války, nepokoje či jiná ohrožení než v současných dobách klidu, míru a relativního bezpečí? Neotálejme, jednou by mohlo být pozdě!

Zdeněk Ertl