Svátek má: Alexandra

Komentáře

Jak to vidím já

Sociální síť? Ne: past

Petr Žantovský

novinář
Typicky okurkový příběh, tedy takový, který je na první pohled takzvaně o ničem, je na světě. Odehrál se na internetu, konkrétně v sociální síti Twitter.

Sociální síť? Ne: past

Velké emoce zde totiž vzbudilo zablokování novinářky Terezy Zavadilové (z deníku E15) politikem Pavlem Bělobrádkem (z KDU-ČSL). Ihned na to padla ve všech diskusích otázka: Smí politik zablokovat novinářku? Na specializovaném serveru Lupa.cz, zabývajícím se právě internetem, k tomu Daniel Dočekal napsal: „Můj názor je, že blokovat může a nikdo mu to nemůže zakázat. Ale coby politik, zejména tak vysoce postavený jako Pavel Bělobrádek, by něco takového měl používat velmi opatrně. Je to poměrně nevhodné a netaktické.“

Oč věcně jde? „Blokování je jeden z mála nástrojů, které umožňují zbavit se někoho, kdo obtěžuje, napadá či útočí. Dosáhnete tím toho, že od zablokované osoby už nic neuvidíte a přestane na vás vyskakovat v upozorněních. Co se Twitteru týče, tak pokud máte tweety veřejné, blokovaná osoba je stejně může vidět, stačí, když si otevře váš profil v prohlížeči bez přihlášení,“ shrnuje Dočekal. A dodává: „Na druhou stranu, vy ale také neuvidíte, co píše, ani neuvidíte, co píše o vás.“

Co to znamená? Že vše, co na sociální síť v tomto režimu vložíte, se dříve či později, tou či onou formou může obrátit proti vám.  Sociální sítě jsou v poslední době stále masivněji využívány jako poměrně účinný marketingový a propagační nástroj. O jeho efektivitě by vcelku plasticky mohl vyprávět Karel Schwarzenberg. Právě jeho sociální sítě dostaly z kraje roku 2013 do druhého kola přímé prezidentské volby. Sociální síť má totiž jednu záludnou vlastnost: tváří se jako poměrně intimní, důvěryhodné prostředí, konzument tamních sdělení může snadno podlehnout dojmu, že ten či onen – například politik – promlouvá právě a osobně k němu. Ale to je velká iluze. Máloco v mediálním světě lze tak jednoduše a téměř bez námahy fixlovat, manipulovat, zneužívat k deformaci obrazu reality, jako právě sociální sítě. Důvod je prostý: tato komunikace je založena více na emoci, než na ráciu. Proto umí být působivější, než všechny tištěné stranické programy dohromady.

Být „na síti“, znamená mít možnost dosáhnout vlivu. O to právě politikovi jde.  Jenže v okamžiku vstupu „na síť“ odhazuje jednou provždy a definitivně své soukromí, právo na tajemství a dokonce i právo mlčet. Síť jej nutí komunikovat, a to činí, jak svrchu řečeno, i tehdy, když sobě nemilého oponenta ze své části odpojí, zablokuje. Vzdává se jediného trumfu, který měl: ukazuje svoje karty, ale nevidí do těch protilehlých. V tu chvíli je řešení jediné: odejít „ze sítě“. Ale najde se jediný takový odvážný politik v zemi české? Vsadím se, že nikoli. Protože za každým stojí zástup poradců, kteří jej nutí být „na síti“, neboť to přece „voliči očekávají a chtějí“. Otázka je, kdo všechno stojí za těmi poradci, co tak pěkně a tak sebevražedně radí.

Petr Žantovský

Profil autora  Všechny články autora

Moskevská předehra

Petr Žantovský 

19.prosinec 2017
Československému prezidentovi Edvardu Benešovi bývá vytýkáno mnohé.

Zákaz se zakazuje

Petr Žantovský 

6.prosinec 2017
Víte, ve kterém okamžiku se začaly hroutit základy demokracie jako do té doby nejsvobodnějšího a nejspravedlivějšího uspořádání věcí obecných?

„Sarajevo“ po česku

Petr Žantovský 

1.prosinec 2017
Dalo se očekávat, že dvacáté výročí tzv. Sarajevského atentátu vyvolá nespočet komentářů, více či méně autentických vzpomínek aktérů i spekulativních hodnocení ve smyslu: co by dnes bylo, kdyby nebylo Sarajeva,