Svátek má: Erik

Politika

Velikost textu:

Petr Hampl: Proč prohráváme

Petr Hampl: Proč prohráváme

Před třemi lety v říjnu jsem po obecních volbách připomněl, že jsou dva druhy porážek. Z některých se poražení poučí. A po jiných opakují stejné chyby a jsou drceni tak dlouho, až se už nevzpamatují, píše Petr Hampl v komentáři na svém webu.

Petr Hampl, nezávislý sociolog
12. října 2021 - 03:20

O víkendu lid České republiky promluvil. Koalice globalistických stran dostala mandát k tomu, „aby zavedla všechny ty hrůzy, které vidíme v západní Evropě. Všudypřítomná stupidní politická korektnost, agresivní neziskovky běžně přecházející až k fyzickému přepadání, zatýkání za názor, masová muslimská migrace, preference islámu nad domácími zákony a nově také zelený úděl směřující k tomu, že životní úroveň většiny obyvatel spadne někam na úroveň velké krize z 30. let. Samozřejmě likvidace zbytků politické samostatnosti, vyplácení odškodného Němcům za protektorát, odstranění českého dějepisu ze škol a mnoho dalšího. Jestli byly české země až dosud krmelcem západního světa, tak počkejte, co uvidíte za vlády demobloku a Pirátostánu.“

Tak jsem to řekl v rozhovoru pro Parlamentní listy. O pár hodin později mi jeden čtenář připomněl, že jsem neuvedl to nejdůležitější. Fialova vláda naváže tam, kde skončila Sobotkova. A mezi tím, co Sobotka nestihl, je akceptování migračních kvót. Tedy toho, že Brusel získá právo usídlit na českém území libovolný počet jakýchkoliv kolonistů, zcela podle své úvahy.

Ono to nakonec nemusí být všechno tak horké. Zlé úmysly mohou být tlumeny neschopností a zbabělostí politiků, jejich zkorumpovaností a vzájemnými hádkami. Nicméně rychlé zhoršování poměrů čekat můžeme. S Babišem bychom nezískali nic jiného než odklad, ale nezískali jsme ani to.

Co ukázaly předvolební výzkumy

Logicky se nabízí otázka po příčinách porážky. Ano, Babiš i Okamura mohli během kampaně to či ono udělat chytřeji. Patriotické strany se mohly spojit podobně jako ty globalistické. Roli hrála i obyčejná smůla – kdyby Přísaha přelezla pětiprocentní hranice, bylo by dnes všechno jiné.

Nicméně kromě těch jednotlivostí je na místě hlubší otázka. Proč se tak změnila společenská atmosféra. Porovnání výsledků s předvolebními výzkumy totiž něco ukazuje.

Za prvé. Vyvrací to všechny teorie o tom, že výzkumy byly údajně falšovány tak, aby snížily skutečnou podporu ANO, SPD, komunistů, Volného bloku apod.

Za druhé. Globalistické strany udělaly výsledek na horní hranici svých možností, zatímco ty anti-globalistické naopak skončily na dolní hranici toho, co pro ně bylo možné. To ukazuje na politickou a mocenskou atmosféru. Někdo dokázal dostat své příznivce k volebním urnám a někdo ne. Někdo dokázal vyvolat atmosféru nadšení až hysterie a někdo ne. To potvrzují i volební účasti – v typicko babišovsko-okamurovských okrscích se snížila, v pirátsko-demoblokovských stoupla.

U komunistů to vypadá skoro až na vědomou sabotáž. Na jaře jste nedovolil svolat sjezd, soudruhu Filipe, a teď od nás chcete obětavost na ulicích? Teď chcete transparenty v oknech a proaktivní oslovování známých? Něco podobného mohlo hrát roli i v Trikolóře. Tři dny před volbami jsem byl na jejich propagačním koncertě a rezignovanost z přítomných přímo vyzařovala. Ale to nevysvětluje zdaleka všechno. Co se tedy změnilo proti prezidentské volbě či proti parlamentním volbám 2017?

Co se vlastně změnilo?

Že měly euronadšenecké strany podporu většiny médií? Tak tomu bylo ve všech předchozích volbách. Finanční převaha? Ani na té není nic nového. Agitace ve školách? Činnost politických neziskovek? Podpora tajných služeb? Vliv nadnárodních korporací? To všechno tu už bylo.

V čem jsou právě skončené volby jiné než ty předchozí parlamentní či prezidentské? Proti mase České televize a dalších velkých médií tehdy stály tisíce lidových aktivistů rozesílajících e-maily, oslovujících přátele a sdílejících na facebooku. Vliv takového lidového hnutí se nedá měřit, ale vzpomeňte si, jak byli nervózní lidé z Drahošova štábu. Věděli, že probíhá jakási skrytá neřízená masivní komunikace a nedokázali s ní nic dělat – kromě obvyklých výmluv, že všechno řídí Putin. Letos marketéři Spolu nervózní nebyli.

Ono se i v minulosti občas stávalo, že se v „alternativě“ rozesílala nějaká pitomost (třeba, že Jiřího Drahoše najalo Muslimské bratrstvo), ale přesto ji mnoho lidí hodnotilo jako celkem důvěryhodnou. Normální člověk věděl, že v otázkách migrace a evropských dotací mají pravdu řetězové maily, nikoliv Česká televize. Jenže pak přišel covid.



Skrytý příběh Donalda Trumpa

V březnu 2020 varoval Martin Konvička, že podceňování covidu vynese k moci Piráty. Jedinou reakcí byly neuvěřitelně sprosté urážky (nikoliv z pražské kavárny, nýbrž z „alternativy“).

Pak se odehrála ta záležitost s Trumpem. Ještě v dubnu 2020 byla jeho pozice natolik neotřesitelná, že sponzoři Demokratů odmítali dávat peníze na kampaň. Pokládali za to zbytečné vyhazování na předem marný podnik. Trump stál tak pevně mimo jiné díky tomu, že přijímal rázná opatření proti šíření viru. Podporoval spíše mírná opatření, ale byl pro jejich důsledné dodržování a investoval obrovské prostředky do vývoje vakcíny (do té, která se dnes prodává pod značkou Pfizer).

V té fázi se globalistická strana snažila virus podceňovat. Prý to žádná velká epidemie není, tvrdili sluníčkáři. Prý jde hlavně o to, aby nebylo omezeno cestování, nenarušovala se obchodní výměna a nezavíraly se hranice. To bylo i první stanovisko Evropské komise. Vakcína prý nebude fungovat, psaly ještě v květnu 2020 New York Times. Newyorský multikulturní guvernér Cuomo odmítl zavést opatření a odmítl také polní nemocnice, které mu Trump poslal na pomoc. Během tří měsíců tam zemřelo na covid 20 tisíc lidí. Trump se svým odpovědným přístupem byl na koni.

Jenže do června v USA vyrostlo hnutí proti lock-downům. Začalo získávat příznivce mezi Trumpovými voliči, a ten změnil rétoriku. Začal mluvit o mediální chorobě – a do měsíce ztratil podporu většiny veřejnosti. V srpnu data ukazovala, že je vážných problémech, a v listopadu prohrál s dementním protikandidátem. Donald Trump se dopustil řady chyb, ale zničující ránu zasadilo hnutí proti covidovým opatřením.

Symetrická cenzura

Tenhle příběh se k české veřejnosti nedostal, a tím se dostáváme k dalšímu zajímavému jevu. Největší „alternativní weby“ začaly cenzurovat obsah a zatajily čtenářům či divákům tutéž informaci jako velká média hlavního proudu.

Je škoda, že se tím nechalo strhnout i vedení SPD, takže řada poměrně racionálních lidí se ocitla pod tlakem a začala opakovat fráze o „covidofašismu“ a „očkovací genocidě.“

Davové myšlení má tendenci k radikalizaci, což se začalo projevovat i v tomto případě. Dokonce se objevily i takové neobratné pokusy o čistky! To určitý server napíše autoritativní článek, že ten či onen odpůrce je součástí tajného židovského spiknutí a nadále je mu zakázáno publikovat. Ovšem s tím podstatným rozdílem, že na přítomnosti na tom kterém malém radiu či alternativním serveru není nikdo finančně závislý. Výsledkem je tedy spíš něco na způsob intrikování v dívčí partě, kdo s kým bude nebo nebude kamarádit.

Měřítkem pravdivosti je nově vyvolání požadovaných emocí. Všimněte si, kolik osobností „alternativy“ radilo před volbami k volbě stran, které se nemohly dostat do sněmovny.

Logicky pak následuje ztráta schopnosti soustavně pracovat a racionálně jednat. Poslechnete si video, prožijete záplavu emocí, pošlete peníze šarlatánovi (tomu to stačí na docela dobrý život), a to stačí. Jak už jsem uvedl, přestává se rozlišovat pravdivé od nepravdivého. Měřítkem pravdivosti je nově vyvolání požadovaných emocí. Všimněte si, kolik osobností „alternativy“ radilo před volbami k volbě stran, které se nemohly dostat do sněmovny. Zdůvodnění pokaždé v podstatě říkalo, že nejde o výsledek, nýbrž o váš pocit. A šéfredaktor jednoho z největších konspiračních webů, kterého jsem za poslední půlrok slyšel dvakrát mluvit osobně, pokaždé tvrdil, že záchrana země je v tom, že si budete pěstovat ty správné myšlenky a pocity.

Covidem to neskončí

Navazuje ztráta odpovědnosti. Na prvním ročníku Vlasteneckého setkání v Příčovech jsem opakovaně varoval před jakýmkoliv fyzickým násilím a osobním napadáním lidí. Však se mi pak také na multikulturních serverech posmívali – kde jinde je prý zapotřebí zdůrazňovat, že se lidé nemají fyzicky napadat. Nicméně mám smysl pro zodpovědnost a rozuměl jsem tomu, že mezi většinou normálních inteligentních lidí může být i pár magorů. Dokážete si představit Lubomíra Volného, že by varoval před napadáním lékařů? Vždyť by mohl působit, že dělá kompromisy! A navíc by přišel o pár hlasů a pár finanční ch příspěvků. Smysl pro zodpovědnost nula.

Výsledkem toho všeho je, míříme k povinným migračním kvótám (čímž nevylučuji, že roli hrály i další faktory).. Alternativa není schopná ovlivnit dění jinak než roznášením virů a mocenská rovnováha se posunula. Ona má i třeba Česká televize svá fantazijní vyprávění (stačí připomenout Vrbětice), jenže ta má jinou vysílací sílu a jiný rozpočet. Oni si mohou dovolit přepych lhaní, vlastenci nikoliv.

Covid je už více méně za námi, a za nějaké dva roky z něj bude jen nejasná vzpomínka. Ale návrat k normálnímu racionálnímu myšlení je pro lidský mozek namáhavý až bolestivý. A zvláště bolestivé to bude pro ty, kdo si z obelhávání lidí udělali živnost. Za co budou bojovat vůdcové pidistran a provozovatelé fantazijních portálů? Můžeme tedy čekat, že se objeví další a další kauzy. Že běžné záležitosti každodenního života budou označovány za smrtící zbraně a bude se kolem nich formovat hysterický dav.

Dnešní víra v to, že virus se může namnožit na roušce nebo že očkovaný člověk vyzařuje proteiny a jeho potomstvo bude navíc neplodné po tři generace může velmi rychle získat následovníky. Problé není v těch věcech. Problém je v nastavení mozku.


Co s tím?

Co s tím? Karl R. Popper navrhoval vytyčení tzv. „demarkačních linií“ mezi různými způsoby myšlení. Některé věci čteme proto, že se nám líbí, tříbí nám myšlení, rozvíjí představivost a umožňují lépe chápat sama sebe i svět kolem. Proto čteme Dostojevského, posloucháme Dvořáka a sledujeme Válku hvězd. Ale měli bychom mít jasnou hranici mezi takovým myšlením a mezi myšlením jasným racionálním instrumentálním. Nikdo z nás by nechtěl jezdit autem, jehož brzdy byly navrženy na základě meditace. To neznamená, že na meditaci je něco špatného. Pouze to znamená, že brzdy by měly být navrhovány jiným způsobem. Mimochodem, všimněte si, kolik příslušníků alternativy v diskuzích argumentuje situacemi z dobrodružných filmů. Zase jsme u té demarkační čáry a rozlišování způsobů myšlení.

Všechny dosavadní velké společenské změny (ať už jim říkáme revoluce nebo jinak) byly založeny na racionalitě a na důkladném vzdělání. Matematika, logika, technika, biologie – to jsou skutečné nástroje změny. Pokud se jich zmocní nižší třídy a dokážou je využít. Skuteční vlastenci se nebojí intenzivně studovat. Pohrdat vědou a poznáním je nerozumné a nevlastenecké.

Je to těžší cesta, ale bez toho to nepůjde. A ty fantazijně-konspirační teorie nemusíte hned zahazovat. Nechte si je jako zábavu a nástroj pro rozvíjení myšlení. Klidně občas pošlete pár stokorun jejich provozovatelům.

A hlavně. Nezapomínejte, že migrační vlna není další z těch fantazijně-konspiračních teorií. Ani rychlé prosazování islámu. Ani nový zelený úděl. Ani vysávání nadnárodními korporacemi. Ani sešup úrovně školství. Ani zatýkání za vyjádření názoru. Na světě je tak dost špatných zpráv. Nemusíme si vymýšlet další.

(rp,prvnizpravy.cz,petrhampl,foto:arch.)