Svátek má: Ivo

Politika

Velikost textu:

Roček: Ekonomická válka proti Rusku versus Indie

Roček: Ekonomická válka proti Rusku versus Indie

Některé asijské noviny a jejich weby (jako třeba asiatimes.com či scmp.com) přinášejí analýzy a komentáře o fenoménech spojených s americko – ruskou válkou na Ukrajině z různých názorových úhlů.

František Roček, publicista
30. března 2022 - 09:01

Na rozdíl např. od českých novin, kde jsou jenom monotématicky protiruské a protičínské články. Proto z českého novinové tvorby se nedozvíte prakticky nic zajímavého. V asijském tisku naopak. Např. články o indické mezinárodní politice jsou zajímavým zrcadlem ekonomické války západních států vůči Ruské federaci.

Publicista František Roček uvedl, že v den, kdy ukrajinští í a ruští vojáci slavili měsíc od zahájení vojáckého zabíjení na Ukrajině, spatřil světlo světa zajímavý článek o indické zahraniční politice (asiatimes.com). Připomenul, že se Indie zdržela 5 x hlasování proti Rusku v OSN, v projevu k indickému parlamentu minulý týden ministr zahraničí S Jaishankar přestal používat slovo válka. Jeho lakonický popis události: "Napjatá situace mezi Ruskem a Ukrajinou přerostla 24. února 2022 v konflikt" je tzv. diplomatický, tedy říká, že nic neříká. Známé je též odmítnutí Indie podílet se na rozsáhlých sankcích zaměřených na izolaci a ochromení ruské ekonomiky.
    
Indická politická racionalita

Indie mezitím nakoupila značné množství ropy z Ruska navzdory rostoucímu západnímu alias globálnímu volání po bojkotu ruské ropy a plynu. V té době začali Indii navštěvovat, nebo alespoň telefonicky souložit s indickým premiérem zástupci států aktivně vystupujícím proti Ruské federaci, aby premiéra přemluvili a dal se na správnou politickou protiruskou cestu.

Proto 17. března japonský premiér Fumio Kišida navštívil Indii, pokecal si s premiérem Narendrou Modim, ale protiruské japonské vystupování tehdy nezaznělo. Indická strana se tomuto tématu chtěla vyhnout. Premiérský Japonec alespoň jako lákadlo podepsal, že Japonsko v Indii v dalších 5 letech bude investovat 42 miliard dolarů.

Britský premiér Boris Johnson a australský premiér Scott Morrison podobně uspořádali nedávný telefonický rozhovor s premiérem Módím, ale byl to jenom prokecaný čas.

Velmi střídmí byli vůči Indii i politici z USA. USA Indii nekritizují za kontrakty s Ruskem, protože touží mít Indii na své straně a prodávat Indům zbraně a co nejvíce amerického zboží. Proto je také nepravděpodobné, že Indie bude čelit sankcím USA za nákup ruského protiletadlového systému S-400.

Vztahy Indie s Ruskem jsou založeny na její dlouhodobé závislosti na ruském vojenském vybavení a technologiích. Byť Indové nakupují zbraně také od západních zemí.

Nate Fischer (absolvent Johns Hopkins-Nanjing Center, zaměřený především na Čínu a Vietnam) v článečku z 28. března upozornil, že „…Indie se spoléhá na Rusko ve třech kritických oblastech: ve zbrojení, energetice a mezinárodní podpoře proti rivalům, jako je Pákistán a Čína, přičemž Čína představuje zejména komplikující faktor probíhajícího globálního přeskupování.“

Také Čína, konkurent Indie, ráda nakupuje ruské vojenské technologie, ropu a další civilizační pochutiny. Proto Čína mlčí k ukrajinské mele, nanejvýš vydává bezvýrazná prohlášení o ničem. Oba konkurenti (Čína a Indie) se chtějí získáním ruských technologií postupně od Ruska odpoutat. Stejný přístup mají i k technologiím ze západních států.

V sobotu 26. března bývalý indický diplomat v asiatimes.com ve spolupráci s indickými Punchline a Globetrotter, upozornil, že na rozdíl od indických médií či akademické obce, indické politické vedení cítilo, že „na Ukrajině propuká epochální globální boj USA a jejich západních spojenců proti Rusku a Číně“.

Vůně politického hnoje


MK Bhadrakumar jako bývalý indický diplomat cítí, že Indie zažila velké zklamání v době pandemie Covid-19. Diplomat připomínal: „Indie bojovala s pandemií sama…. Uvědomila si, že nemá žádné skutečné partnerství s USA ani s Evropskou unií, že jde o pouhý transakční vztah – a že v konečném důsledku Indie žije ve svém vlastním regionu.“

Čili Indie nemůže brát ohledy ani na politické žvásty kolem americko – ruské války vedené na Ukrajině:
Bhadrakumar se rozohnil, když napsal: „… boj velmocí v daleké Evropě, vyvolaný Bidenovou administrativou pro geopolitické účely izolace a oslabení Ruska, vypukl v nejkritičtějším okamžiku, kdy je Indie stále skeptičtější vůči americké politice a státnictví. Přesvědčivý není ani obraz, který USA předkládají: bojiště kmenových a kulturních válek, stárnoucí supervelmoc v úpadku s ubývajícím vlivem po celém světě…,“ uvedl a na adresu Bidena dodal: „… když v tomto okamžiku záměrně zorganizoval konfrontaci s Ruskem, nenapadlo ho, jaký ochromující dopad a následné důsledky budou mít jeho drakonické "sankce z pekla" proti velké ekonomice G20 na rozvojové ekonomiky… Ví Biden vůbec, že nejméně 25 afrických zemí je závislých na Rusku, pokud jde o pokrytí více než jedné třetiny jejich dovozu pšenice? Nebo že Benin spoléhá 100% na Rusko, pokud jde o dovoz pšenice? A že Rusko dodává těmto chudým zemím pšenici za zvýhodněné ceny?

Jak tyto pokorné a ubohé země planety mají importovat z Ruska, když Biden a šéfka EU Ursula Gertrud von der Leyenová se spojili, aby zablokovali bankovní kanály pro obchodování s Ruskem? Krutost a cynická samolibost, s níž Bidenova administrativa a EU provádějí svou zahraniční politiku, je naprosto ohromující. A uvědomte si, že to vše se děje ve jménu "demokratických hodnot" a "mezinárodního práva"!... USA destabilizují evropský bezpečnostní řád, zatímco západní sankce destabilizují globální ekonomický řád. USA a EU musí nést odpovědnost za tyto vedlejší škody. Západ je v panice, že svět žije již v asijském století…“
Tolik Bhadrakumar aneb emeritní indický diplomat.

Stín budoucnosti nepřeje západu


Mnoha slovy emeritní indický diplomat píše o vůni budoucnosti: Sankce Západu vůči Rusku a plíživé protičínské aktivity, signalizují pro budoucnost, že nelze západním státům věřit, protože z politických motivů likvidují pravidla globálního obchodu (na která byla demokraticky – západně pyšní) a z protekcionalistického nástupu před několika lety přešli na plnotučnou ekonomickou válku.

Britský The Guardian 24. března vydal článek „Pohled Guardianu na obléhání sankcemi: bolest pociťovaná daleko za hranicemi Ruska“, a v něm bylo možné nalézt:

„Globalizace byla formována v zájmu velkých ekonomik. Po dvě desetiletí mocné národy zacházely s internetem, financemi a průmyslovými dodavatelskými řetězci, které se táhnou po celém světě, jako s pavučinami, ve kterých se mohou navzájem chytit do pasti. V roce 2019 Bank of England údajně zmrazila venezuelské zlato ve výši 1,2 miliardy dolarů, aby odřízla režim od svých zámořských aktiv – což bylo předzvěstí akcí amerických a evropských úřadů, které zmrazily více než polovinu ruských hotovostních rezerv ve výši 630 miliard dolarů. Čína a Indie – s rezervami ve výši 3,4 bilionu dolarů a 632 miliard dolarů – budou věnovat (tomuto chování) velkou pozornost.“

K tomuto upozornění Guardianu lze dodat: Jenom blbec (nebo kámoš USA) se nebude stahovat od dolarového  systému ekonomických propojení.

Důležité je připomenutí, že administrativa USA je stejně pokrytecká jako kdejaký podvodník na této planetě. Připomínáme: V rámci obrany demokracie USA ztopořily omezení/sankce vůči nedemokratické vládě Venezuely. Ale náhle dnes chtějí USA opět s Venezuelou souložit. Američtí politikusové na nedávném setkání mezi USA s potentáty Venezuely diskutovali o možnosti jak bez politické ostudy zamést sankce USA výměnou za ropu. Došlo k tomu jenom proto, že USA zakázaly dovoz ruské ropy. Proto musí ruského diktátora zastoupit v dodávce ropy jiný diktátor – venezuelský. Proč ne ze dne na den ze zlé Venezuely neučinit téměř slušňáka? Neznamená to, že žádná pravidla neplatí, jde podle momentální potřeby jenom o politickou prostituci.

Faktor bumerangu

V ekonomických komentářích se objevuje podtón, že pokud mají sankce ublížit Rusku, již ubližují všem. I těm, kdo je prosazují. Nemalá skupina komentátorů i vědců varuje, že každý útok má své postranní (dopředu nezkalkulovatelné) účinky, a z hlediska dlouhodobých perspektiv může jeho agresivita silného útočníka omotat do sítě dnes ještě těžko odhadnutelných rizik (bažin).

„…Jedním z důvodů optimismu v srdci Asie jsou obrovské přírodní zdroje [asijského] regionu," píše známý oxfordský historik Peter Frankopan v nedávno vydané knize The New Silk Roads: The Present and Future of the World. Na Blízkém východě představují Rusko a Střední Asie téměř 70% globálních prokázaných zásob ropy a téměř 65% prokázaných zásob zemního plynu. Též upozorňuje na zemědělské bohatství regionu, které představuje více než polovinu celosvětové produkce pšenice a téměř 85% celosvětové produkce rýže.

Dalším zdrojem optimismu jsou prvky důležité v mikroelektronice a ve výrobě polovodičů - Rusko a Čína mohou zajistit tři čtvrtiny světové produkce; nebo vzácné zeminy jako yttrium, dysprosium a terbium - z nichž samotná Čína představuje více než 80% globální produkce....

To jsou obecné signály dlouhodobé asijské perspektivy.

Bhadrakumar k této perspektivě přidává popis momentální politické tendence: „Indie, někdejší britská kolonie, chápe skutečnou agendu stojící za geopolitickým bojem Washingtonu a Bruselu s Ruskem. Indie v zásadě hledá partnerství ve všech směrech – včetně Ruska a Číny.“



Indo - čínské olizování?

Dokonce se objevila i teze, že vlivem nevypočitatelného jednání (ekonomicko – politické sankce) USA a tzv. západních států se čínsko-indické diplomatické vztahy výrazně uvolní a vstoupí do období zotavení. Kdyby k tomu v dalších měsících skutečně došlo, bylo by to pro americký tlak na Čínu smutné… USA počítají s tím, že váhavou Indii přesvědčí, aby posílila politický protičínský postoj.

V pátek 25. března čínský ministr zahraničí Wang Yi se setkal se svým indickým protějškem S Jaishankarem a poradcem pro národní bezpečnost Ajitem Dovalem na tři hodiny údajně upřímných rozhovorů o tématech sahajících od hraničního sporu přes Afghánistán až po Ukrajinu. Peking a Nové Dillí zaujaly podobné postoje k ruské invazi. Podle Fischera někteří to považují za potenciální strategické otevření mezi dvěma nejlidnatějšími národy světa, které by zmírnilo napětí a znovu normalizovalo vazby.

K tomu lze dodat: není podstatné, že návštěva vyvolala smíšené signály, protože Wang přijel do Nového Dillí po návštěvě Pákistánu, kde veřejně zdůraznil pokračující čínskou podporu pákistánské pozice na setkání Organizace islámské spolupráce (OIC) o statusu Kašmíru. Politici vědí, že něco jiného jsou momentální kecy na konferenci OIC, a potichu rozvíjená praktická realita. Ze strategického hlediska Čína musí veřejně podporovat Pákistán, ale tiše spiklenecky pozitivní vliv na Indii má větší váhu. Ale není třeba to vykřikovat do větru.

Dolarový povzdech

Jen tak na okraj – vraťme se na začátek příběhu: Rusko a Indie učinily 25. března malý, ale důležitý krok směrem k nedolarovému obchodnímu financování a investicím. Indická rezervní banka umožnila Rusku investovat výnosy z prodeje zbraní Indii do korporátních dluhopisů v místní měně.

Zajímavé je, že David Goldman uveřejnil 26. března 2022 článek, v němž upozorňoval, že ruský účet u indické centrální banky je sice malý, s momentálním zůstatkem 262 milionů dolarů, ale potenciální výhody pro obě země jsou obrovské: Indie zaplatí za jednu ze svých nejdůležitějších dovozních položek - ruské zbraně, v místní měně a Rusko investuje výnosy na finančním trhu chráněném před sankcemi.

Indie změnila svá pravidla pro externí komerční půjčky, aby vyhověla Rusku, informoval Bloomberg News. To je další malá, ale důležitá trhlina v rámci rezervního systému amerického dolaru. Připomínám tuto indickou platbu za ruské zbraně proto, že podobný scénář se odehrává daleko od Indie.

Saúdská Arábie údajně přijme čínskou měnu za dodávky ropy do Číny, čili svého největšího zákazníka. Čili ponechá významnou část svých rezerv v čínské měně v rámci dohody až velmi podobné indicko-ruské dohodě o reinvesticích výnosů z prodeje zbraní.

Goldman upozorňuje, že po zabavení ruských rezerv se Saúdové zdráhají ponechat si své bohatství tam, kde se ho mohou zmocnit USA nebo jiné západní vlády. Diverzifikace do čínské měny je logickou alternativou.

Závěr?


Z ekonomického hlediska nikdo neví, co nás čeká. Jihokorejský Rhee Chang-yong se ujme úřadu šéfa centrální banky, pokud projde schvalovacím slyšením Národního shromáždění, v dubnu. Ale již dnes mluví jako guvernér banky, tedy, že ví prdlajs: „Je pro nás těžké přijít na to, jak vážně vnější rizika - jako je měnová normalizace amerického Fedu a vypuknutí války na Ukrajině - ovlivní ekonomiku v krátkodobém horizontu," řekl v pondělí 28.3. Rhee novinářům.

USA a jejich sankční kamarádi postupně začnou doplácet na protiruskou finanční válku. Ale do roku a do dne jenom minimálně. Doplatí na to v první vlně především prostí lidičkové, zákazníci obchodů kvůli zdražování. Skutečný dopad nedůvěry v americko – západní styl ekonomického působení lze očekávat do 5 let a později, ne dříve.  

Nelze to vysvětlit dvěma větami, ale chtivost USA rozšiřovat NATO připomíná koloniální tendence západních mocností v nových souvislostech. Současné protiruské sankce jsou pro státy, které zažily koloniální „správu“, pokračováním koloniální tendence v dalších nenápadnějších variantách.

Nejedná se o racionální, ale pragmatické jednání zahuštěné emocemi. Typické je připomenutí návštěvy Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Dodnes se to překlápí v antipatii k Rusku, ačkoliv to byla akce SSSR a jejich satelitů. Ve vedení SSSR nebyli jen Rusové, ale i Gruzínci, politici z Pobaltí, z Ukrajiny, Kazachstánu a dalších oblastí. Nezapomínejme, že svého času byl absolutní hvězdou SSSR Gruzínec Stalin, později Ukrajinec Chruščov atp. Přesto za všechno mohou Rusové.

Proto bude mimořádně zajímavé, jak zasáhnou protiruské sankce (v dlouhodobém horizontu) i západní blok. Souvislosti nejsou ani omylem jenom racionální. Z dlouhodobého hlediska to bude děsná psina.     

P.S.
Už jako malý kluk jsem od táty slyšel, že Američané jsou jenom umytí Rusové. K tomu dodávám, že mladého kádra alias tátu v roce 1948 vyhodili z KSČ a celý život byl na pozici dělníka, nanejvýš vedoucího skladu. A po odpolednách vyučoval děti v lidové škole umění ve hře na housle, harmoniku, trumpetu, klavír a kytaru.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)