Svátek má: Zbyšek

Zprávy

Velikost textu:

Draxler: Příběh o ukrajinském rozhodování o NATO je jen pohádka

Draxler: Příběh o ukrajinském rozhodování o NATO je jen pohádka

Od 90.let mnoho odborníků, i na americké straně, upozorňovalo, že východní Evropě je třeba dát jasnou bezpečnostní architekturu. Jinak jednoho dne dojde ke konfliktu s Ruskem, píše na facebooku Juraj Draxker.

Ilustrační foto
14. dubna 2022 - 04:20

Právě jsem si o tom přečetl zajímavý příběh ve francouzském tisku (Le monde diplomatique). Přední francouzský diplomat Maurice Gourdalt-Montagne, který byl tehdy poradcem prezidenta Chiraca vzpomíná:

V roce 2006 již začalo být jasné, že je třeba řešit problém Ukrajiny. Francouzi tedy přišli s plánem kros-garance: Ukrajině dá záruky bezpečnosti i územní celistvosti. Výměnou země zůstane neutrální. Rusové se nebudou muset obávat základen, nepřátelského vyzbrojování ukrajinské armády, ztráty či blokády Sevastopolu, atp.

Francouzský diplomat vzpomíná, že tedy letěl do Moskvy, kde se setkal s Prichoďkem, Putinovým zahraničněpolitickým poradcem. Ten mu oznámil, že Kreml plán vítá, odpovídá tomu, co potřebují.

Potom, říká Gourdalt-Montagne, jsem letěl do Washingtonu, abych se setkal s Condoleezzou Riceovou (ministryně zahraničí). Ta mi řekla: vy Francouzi jste zdržovali první vlnu rozšiřování NATO, zdržovat druhou vám už nedovolíme.

Tehdy, dodává francouzský diplomat, jsem pochopil, že Američané za každou cenu chtějí mít Ukrajinu v NATO.

Tečka.

Samozřejmě, vždy, když se mluví o členství v NATO, je třeba mít na paměti, že nejde jen o to samotné členství, ale o všechno to, co se kolem toho děje: Částečná integrace ozbrojených sil do NATO již před samotným členstvím, zvýšená zpravodajská spolupráce s danou zemí, dodávky zbraní, případné budování vojenských instalací. NATO je jen jakási zkratka pro úzkou vojenskou spolupráci a jakýsi formalizovaný vrchol.
Třeba také odlišovat dvě věci. Samotnou ruskou invazi, kterou asi málokdo bude i vzdáleně schvalovat, jelikož je opravdu nejasné, zda Rusové nemohli jednat jinak, méně krvavě.

Na druhé straně ale argumenty Kremlu, že k nějaké formě konfliktu s USA, prostřednictvím Ukrajiny, by brzy tak jako tak došlo, a šlo jen o to vybrat vhodný moment, i ve světle daného příběhu mají určitou váhu. Minimálně nezní úplně nesmyslně.

A rozhodně jinak celou tragédii vnímáme v kontextu politických změn: Protiústavní uchopení moci v roce 2014, mocenské čištění politické scény od nepohodlných lidí a subjektů, využívání nátlaku nacionalistických uskupení ve vnitropolitických bojích. A tlak této nové moci na úzkou spolupráci s USA, včetně změny ústavy tak, aby se v ní mluvilo o směřování do NATO.

Mimochodem, to ruské stanovisko je ve zkratce takové: Už rok NATO podniká rozsáhlé aktivity poblíž našich hranic, včetně manévrů v Černém moři. Ukrajina prudce zbrojí (rozpočet na rok 2022 je 11 mld. USD, nebo 6 pct HDP), včetně přijímání obrovských objemů "vojenské pomoci" (od roku 2014 zbraně z USA až v objemu 2,5 mld. USD). Velmi znepokojivé jsou například nákupy velkých objemů vysoce výkonných dronů.



Navíc velká část zbraní ani nejde regulérní armádě, ale různým batalionům v rámci "teritoriální obrany", což je až sto tisíc mužů, u kterých je velmi sporné, nakolik je skutečně kontroluje ústřední vláda, se kterou se dá alespoň jakž takž vyjednávat.

Vše nasvědčuje tomu, že v dohledné době se takto po zuby vyzbrojená Ukrajina pokusí dobýt Krym (prezident v tomto směru před rokem také podepsal příslušný dekret), s pomocí blokády NATO v Černém moři, nebo dobýt Donbas (kde Ukrajina umístila drtivou část všech svých kvalitnějších) ozbrojených sil), nebo obojí. Možná dokonce na jaře, proto se stejně zvýšila intenzita bombardování území separastických republik (to ukazují zprávy OBSE, ve dnech před začátkem ruské akce Ukrajinci prudce ostřelovali Luhansk a okolí Doněcka).

Proto jsme museli udeřit my, říká ruská vláda, v momentě, kdy to pro nás bylo ještě výhodné. Desítky tisíc perfektně vyzbrojených vojáků přicházejících z týlu na Donbas, s přísunem zásob, by se nám tak snadno porazit nepodařilo.

To je ve zkratce to, jak z Kremlu vysvětlují, proč se nakonec odhodlali udeřit.

Dá se s tím souhlasit či nesouhlasit, ale, opět opakuji, na to nebezpečí konfliktu dlouhá léta mnoho vlivných lidí upozorňovalo a snažilo se to řešit.

Lidé jako Chirac přicházející nebezpečí, nejen pro Ukrajinu, ale pro Evropu, viděli. Vždyť to také byl asi poslední opravdu francouzský prezident, tvrdě prosazující zájmy země.

Bohužel od té doby se politická scéna v Evropě značně změnila.

Ukrajinskou pohádku, kde se vynechávají všechny klíčové části skládačky, šíří dvě skupiny lidí. Jedna se vyznačuje směsí naivity a hlouposti. Ale nějaké malé procento, v rolích vládních poradců, na klíčových postech v médiích, i jako tak tuší, že šíří mýtus a že jsou vlastně na straně procesů, které vyústily v tragické následky pro Ukrajince, ale i pro Rusy. A potenciálně i tvrdých ekonomických dopadů na nás. A nevadí jim to. Protože žijeme v době, kdy růže kvetou zejména kolaborantům.

(rp,prvnizpravy.cz,fb,foto:arch.)



43 - 9274490247 / 0100

Pro platby ze zahraničí: IBANCZ6201000000439274490247 
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX