Svátek má: Erika

Zprávy

Velikost textu:

Francouzský politolog: Krize COVID-19 může být pro EU fatální!

Francouzský politolog: Krize COVID-19 může být pro EU fatální!

Koronavirová krize ukázala nedostatky evropské solidarity. Obviňovat Brusel je však zbytečné, protože samotné země EU trvají na tom, že poradí se zdravotnictvím samy.

Čínští lékaři v Itálii? To není ideově správné!
25. března 2020 - 11:04

Aby EU přežila obtížné období, musí si vybrat: buď se reálně spojit vybudovat skutečnou sílu, nebo přestat existovat, tvrdí politický analytik Dominique Reynié v rozhovoru s Le Figaro.

Politolog se sice hrozí „ideologické infiltrace“ Číny a Ruska do Evropské unie, ale na druhé straně není schopen veřejnosti sdělit, co mají dělat, když je jim nabídnuta pomoc „zlých států“, zatímco ty „dobré“ na občany zvysoka a egoisticky kašlou. Ukazuje se však – k podrážděné reakci těchto apologetů „evropského superstátu“ - , že „ideologická ochrana“ v realitě masové epidemie nemá tu účinnost, aby lidi ochránila před nákazou.

V souvislosti se zvláště obtížnou situací způsobenou koronavírem v Itálii je obzvláště zarážející nedostatek podpory spojenců EU – takzvané evropské solidarity, napsal deník Le Figaro.

Nicméně v rozhovoru s publikací známý francouzský politolog, profesor Pařížského institutu politických studií (Sciences Po) a šéf Nadace pro politické inovace (Fondapol) Dominique Reynié poznamenal, že na naléhání evropských států zůstala sféra veřejného zdraví v rukou každé jednotlivé země, nikoli Evropské unie. Proto je současná krize primárně problémem pro každou jednotlivou zemi v Evropě, a nikoli pro EU (zní to jako chabá omluva EU - občanům je obtížné vysvětlit neschopnost moudrého vedení EU, včetně eurokomisařky Stelly Kyriakidesové - proč má Komise tedy komisařku pro zdravotnictví? -, že nesvolalo jednání lídrů členských zemí ke koordinaci boje se světovou pandemií, resp. evropskou epidemií – pozn. red.).

„Výsledek je působivý: každý prokazuje svou nepřipravenost," konstatoval popravdě analytik.


Mezitím Itálii místo přímých spojenců aktivně pomáhá Čína. Reynié, jako správný ideolog však varuje: v Pekingu je to způsob, jak zvýšit svůj vliv a odvrátit pozornost od četných otázek týkajících se jeho úlohy při šíření pandemie. Podle politologa je podpora čínských úřadů Itálii produktem „propagandy především pro domácí spotřebu“. Na veřejných kanálech Říše středu lidé čile snímají záběry s přilétajícími do Itálie čínská letadla s odborníky a léky.

„Takovým způsobem jakoby říkali: „Jsme velká mocnost, nemáme svobodu, ale podívejte, jak tyto demokracie nejsou schopny chránit své lidi," vysvětlil Reynié v rozhovoru s Le Figaro (lze souhlasit, že si to pomáhající země Rusko a Čína propagačně vychutnávají, otázkou ale zní: je to pravda? – pozn. red.).

Reynié trvá na svém a dělá z Evropanů prosťáčky:„Jsou jako diváci a mladší partneři, se zájmem, obdivem nebo strachem sledují vůdce jako Si Ťin-pching, Trump nebo Putin. Jako by byli zmateni, neschopní rozpoznat návrat čisté síly, protože to nenávidí, domnívají se, že je to relikvie minulosti, nebo necítí, že jsou schopni takového.“

Podle politologa by se krize mohla pro Evropskou unii stát „fatální“ a ukončit „nedbalou dvojjakost“, která je dnes evropskému systému vlastní. Podle Reyniéra je tato nejednoznačnost vyjádřena v členských státech EU, které, jak se zdá, usilují o jednotu mezi evropskými národy, ale zároveň nechtějí posílit politickou moc bloku jako celku. Totéž platí pro populisty, kteří se staví proti EU, ale nemají nic proti euru.

Krize tak podle něj otevírá pro Evropu dvě cesty: buď sjednotit a vybudovat moc jako blok, nebo úplně opustit EU. „Vím, že taková vyhlídka potěší pouze nacionalisty," míní analytik. „Jakto, že ale nevidí, že kolaps Evropské unie jen o několik let předběhne kolaps jejích členských zemí?"


Reynié věří, že pouze posílení suverenity ve všech klíčových oblastech, od politiky, ekonomiky a obrany po energii, zdraví a vědu, pomůže EU přežít současnou krizi.

Návrhy Reyniéra jsou ostré jako břitva a nedává ostatním na výběr z alternativ. Jednou z nich je užší spolupráce národních států v rámci demokratičtější a reformované EU (o tom se prakticky nezmiňuje), v jeho pojetí je budoucnost EU ve vytvoření „evropského superstátu“, kde na zájmech národních států nebude záležet, což se ostatně v dílčích věcech projevuje i dnes (nemluvě o důsledcích této politiky v podobě brexitu).

(kou, prvnizpravy.cz, lefigaro.fr, foto: arch.)