Svátek má: Květoslava

Zprávy

Velikost textu:

Magory Brausse a Krause by zaměstnala i Varšavská smlouva

Magory Brausse a Krause by zaměstnala i Varšavská smlouva

Velmi úsměvný byl v Prvních zprávách článek "Die Welt: Hrůza, Evropu možná čeká „překvapivý úder" Ruska!" Článek ilustruje, jak v NATO probíhá studená válka druhé generace.

Ilustrační foto
18. července 2019 - 06:20

Obvzláště když článek v Die Welt odkazuje na zprávu generála v záloze a bývalého náměstka generálního tajemníka NATO, Heinricha Brausse, a Joachima Krause, ředitele Institutu pro bezpečnostní politiku na univerzitě v Kielu.


Podle Brausse černomořský region, pobaltské státy, Polsko a Ukrajina jsou možná místa nástupu „útoku“ Ruska. Brausse a Krause tvrdí, že Německo bude hrát klíčovou roli v tomto „konfliktu“ kvůli své zeměpisné poloze. Jejich uvažování je v intencích vojácko – politického populismu, upozorňuje publicista František Roček.

Oživování staré slávy

Magory Brausse a Krause by jistě zaměstnala v druhé polovině 20. století i Varšavská smlouva. Společné pro 1. a 2. verzi studené války je, že jde o fantasmagorické vize. Společné obě fantasmagorie mají, že spojenecké armády se budou bránit proti agresivnímu bubákovi.

Dovolte mi odcitovat z jednoho výtvoru: „Doslov Františka Ročka o ztrátě iluzí a studené válce“,  uveřejněném v knize Jaroslava Doubrava „Studená válka 2.0.“ (Olympia 2019)

„…Propagandisté křičeli, že první zaútočí zlé letectvo a raketové vojsko a tankové divize NATO (1. verze) a v současné vizi (2. verze) zaútočí zlé letectvo, raketové vojsko a tankové divize Ruské federace.

U obou verzí studené války nebyl jediný důvod, aby někdo útočil. V rámci 1. verze západoevropské státy a USA v rámci NATO byly rády, že je relativní klid v oblasti „železné opony“ mezi východní a západní části Evropy. U 2. verze, kdy údajným nepřítelem je na oplátku Ruská federace, zase nikdo neví, kdo by byl tak vymaštěný, že by chtěl vojensky okupovat bezvýznamný prostor Pobaltí a Skandinávie.

Typická je hysterie o ohrožení Pobaltí ruským útokem. K tomu není jediný racionální důvod. Baltské moře lze opustit směrem do Severního moře a dále do Atlantiku jenom kolem německých, dánských a švédských ostrovů. Lze tuto cestu lehce uzavřít. Ze strategického hlediska by proto obsazení pobaltských států Ruskou federací nemělo žádný význam.

Též útočné operace proti skandinávským státům lze uskutečnit jenom v den svatého Silvestra při klábosení o blbostech někde v baru.



Jde o rozlehlé dosti nehostinné prostory s plošně podprůměrně rozvrstvenou infrastrukturou. Nejprůmyslovější oblasti skandinávských států jsou koncentrovány na pobřeží. Ruská flotila má zajištěný široký prostor pohybu Barentsovým mořem, v Severním ledovém oceánu a v Norském moři ze svého území. Proto Ruská federace nemá jediný důvod útočit na tuto oblast.

V Norsku jsou strategicky důležité přístavy a letiště pro lodě a letouny, podobně ve Finsku. Švédsko bude důležité pro NATO jako zdroj letišť a stanovišť raketového vojska a pro radioelektronický boj.

V dnešní době dolet řízených střel snižuje důležitost skandinávských přístavů. Střely „pouze“ s doletem od 500 do 1 500 km zasáhnou jakýkoliv cíl ve Skandinávii a v severní části Severního moře. Zaútočit na Skandinávii dává smysl jenom v případě, že jde o protiútok, o aktivní zadržování útočícího protivníka.


Spíše ruská armáda může hodnotit aktivitu jednotek NATO v těchto oblastech jako přípravu pro posilování průzkumných a špionážních zařízení a pro případ leteckých a raketových útoků NATO vůči Rusku. Moskva leží jen pár set kilometrů od ruské hranice s Běloruskem, Ukrajina v podobné vzdálenosti od Volgogradu, bývalého Stalingradu. Rakety krátkého doletu a kdejaký stíhací bombardér tam v krátkém čase bez potíží dolétnou…“

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)