Svátek má: Čeněk

Komentáře

Pohár trpělivosti ještě nepřetéká, ale…

Ve stínu otřesných scén útoků palestinského hnutí Hamás na Izrael a odvetných úderů Izraelců na Gazu zcela zanikly výsledky zemských voleb v Bavorsku a Hesensku. Měli bychom si jich všimnout z několika podstatných důvodů.


Za prvé, v Bavorsku a Hesensku žije dohromady jedna čtvrtina všech obyvatel Spolkové republiky Německo. Politické preference tak významné části německé společnosti, vyjádřené v nedělních volbách, proto nelze zjednodušovat či zlehčovat.

Za druhé, Bavorsko a Hesensko jsou spolkové země patřící do „západního“ Německa, nejsou to země bývalé NDR. Nad názory voličů v „západních“ regionech není možné tak snadno mávnout rukou s pohrdáním, že „demokracii se teprve učí“. 

Za třetí, Bavorsko je po celé poválečné období nedotknutelnou baštou křesťansko-sociální strany a i sebemenší ztráty ve veřejném mínění se propisují do ztrát konzervativců (můžeme-li tak koalici CDU-CSU nazývat) v celostátních parlamentních volbách. Za čtvrté, a to je to nejpodstatnější, bavorské a hesenské volby jsou průběžnou výpovědí o aktuálních náladách německých voličů.

V Bavorsku zvítězila CSU, v Hesensku CDU. V obou spolkových státech zcela propadli sociální demokraté a v obou spolkových státech vcelku výrazně posílila Alternativa pro Německo (v Bavorsku o 5 p. b., v Hesensku o 3 p. b.). Všichni ostatní (především vládní koaliční strany) oproti dřívějším volebním výsledkům oslabili. Co z toho lze vyčíst?

AfD tím, že se po léta nebojí pojmenovávat nejvážnější společenské problémy jako je imigrace a s imigrací narůstající potíže uvnitř německé společnosti, evidentně svým programem oslovuje stále širší část voličů. Proto přestává být i pro voliče ze západní části Německa „toxickou“ stranou. To, že zbytek politické scény dělá chybu a s AfD odmítá spolupracovat, AfD v očích voliče nijak nediskredituje, ale činí z tohoto politického subjektu vyhledávanou alternativu. Nepomohla ani letitá ostrakizace AfD, její vytěsňování na samotný okraj politického spektra, obviňování z „populismu“ či dokonce z pokusu vykreslit ji v očích voličů jako návrat čehosi „nahnědlého“.

Zemské volby v Bavorsku a Hesensku ukázaly, že veřejné mínění německých voličů se mění, protože se mění i jejich priority. Není třeba podléhat nemístnému optimismu a věřit, že by Němci neočekávaně „procitli“ a upustili od „zeleného“ blouznění (na to získali Zelení stále ještě dost hlasů), ale evidentní je, že mezi volební priority se postupně dostávají bezpečnostní obavy Němců plynoucí ze situace mimo Německo, ale také uvnitř Německa samotného.



Potvrzením těchto nálad je i v poslední době výrazně vzrůstající tlak německých příhraničních regionů a jejich představitelů na zavedení přísných hraničních kontrol jako jediného možného opatření, jak zabránit přílivu ilegálních migrantů do země. Schengen - neschengen. „Situaci, jaká je nyní, už nelze udržet. Nemáme byty, nemáme integrační kurzy. V některých našich školách už jsou třídy, kde je 60 % dětských migrantů,“ stěžuje si aktuálně jeden ze starostů jakéhosi německého pohraničního města.

Ono merkelovské „my to zvládneme“ už v Německu neplatí. Nejnovějším příkladem, který rozbouřil část německého veřejného mínění, byly frenetické demonstrace palestinské komunity na Sonnenalle v Berlíně, kde tamní Palestinci oslavovali krvavé útoky teroristů z Hamásu na Izrael. Běžný Němec (ale také Brit, Holanďan, Belgičan nebo Francouz, v jejichž zemích probíhaly podobné „oslavy“) se tak musí ptát, jak je možné, že v jeho zemi se dostaly události už tak daleko, že nepřátelé se se svým nepřátelstvím nemusí tajit, mohou v německých ulicích bez překážek dávat najevo míru své nenávisti vůči civilizaci, která je přijala, která jim poskytla všechny dosažitelné výhody a která – ve své slabosti – se nechá vysmívat a otevřeně urážet.

I v tomto světle čtěme výsledky voleb v Bavorsku a Hesensku. Pohár trpělivosti u německého voliče sice ještě nepřetéká, ale určitě se již plní.


Ivo Strejček

Ať se Bek nevymlouvá, takhle se dnes totiž v naší zemi vládne

Ať se Bek nevymlouvá, takhle se dnes totiž v naší zemi vládne

Ivo Strejček 

3. července 2025
Kdo si myslel, že s koncem školního roku a začátkem prázdnin už s úlevou neuslyší také nic o zoufale neschopném ministru školství Mikuláši Bekovi, ten se mýlil. Oč jde?

Proboha, už jděte!

Proboha, už jděte!

Ivo Strejček 

11. června 2025
Poslaneckou sněmovnou prošla před pár dny rozsáhlá novela školského zákona. Projde-li Senátem (což se dá očekávat) a najde-li podporu u prezidenta Pavla (což je velmi pravděpodobné), některé změny nabydou platnosti již na začátku příštího školního roku, tedy letos v září.

Chtít spravedlivý mír ještě neznamená mír opravdu chtít

Chtít spravedlivý mír ještě neznamená mír opravdu chtít

Ivo Strejček 

28. května 2025
Kromě potvrzení, že „pomoc Ukrajině je nejvyšší zahraničně-politickou prioritou české vlády“, a kromě toho, že „Česká republika bude podporovat Ukrajinu všemi dostupnými prostředky, ….

Mohou být Trumpova cla šancí pro renesanci národních zájmů?

Mohou být Trumpova cla šancí pro renesanci národních zájmů?

Ivo Strejček 

3. května 2025
Stalo se již každodenním mediálním i politickým tématem rozčilovat se nad Trumpovými cly a vyhrožovat celosvětovou ekonomickou krizí, které toto rozhodnutí amerického prezidenta může způsobit.

Hrozí americko-izraelská válka s Iránem?

Hrozí americko-izraelská válka s Iránem?

Ivo Strejček 

19. dubna 2025
Ač se nám zdá, že vývoj rusko-ukrajinské války je tím nejpodstatnějším, co by nás mělo v těchto měsících zajímat, neměli bychom se dopustit lehkovážné nevšímavosti a nezajímat se o vývoj na Středním východě.

Tady je tvůj Rhodos, tady skákej

Tady je tvůj Rhodos, tady skákej

Ivo Strejček 

10. dubna 2025
Předvolební kampaň v naší zemi se rozbíhá plným tempem, ač ještě s vyhlášením jejich přesného termínu prezident Pavel otálí.