Svátek má: Marie

Komentáře

Jiří Weigl

Výkonný ředitel Institutu Václava Klause

Jak se zbavit zapšklé „pithartovštiny“

Deník Právo dává ve svém sobotním vydání pravidelně na názorové straně prostor bývalému českému premiérovi z éry polistopadového Československa a poté bývalému předsedovi Senátu a neúspěšnému kandidátovi na prezidenta republiky Petru Pihartovi.

Je to v dnešních médiích zajímavý a ne příliš častý krok, který dává dnešním čtenářům příležitost slyšet názor člověka, který má za sebou úctyhodnou kariéru v klíčových dobách našich moderních dějin, a lze tedy doufat, že by mohl říci něco zajímavého i k době dnešní. To platí ale pouze v tom případě, že danou příležitost nezneužije k pokusu kopnout si po letech za každou cenu do svého úspěšnějšího politického soupeře.

V Právu ze 6. září 2025 se to Petru Pithartovi opravdu povedlo. Vybral si prohlášení japonské automobilky Toyota, že ve své kolínské automobilce postaví za 17 mld. Kč továrnu na výrobu elektromobilů. Neznalým čtenářům sdělil, že je to konec konců jeho zásluha jako dávného českého premiéra a jeho tehdejšího ministra průmyslu Vrby, protože oni prý přivedli do mladoboleslavské Škodovky německý Volkswagen, a tomu tak vděčíme za všechno dobré v naší ekonomice. A hned nabídne málo informovanému současníkovi zcela tendenčně překroucený výklad české privatizace – prý se jednalo o souboj mezi kupónovou privatizací, prosazovanou zločinným Klausem a prodejem podniků strategickým zájemcům z ciziny, což byla úžasná metoda Pithartovy vlády. Mohli jsme mít spousty dalších úspěšných Škodovek v rukou nadnárodních firem ze Západu, například kopřivnickou Tatru, ale zloduch Klaus to prý zmařil.

„Jsou to prý už jen pohádky jedné babičky? Pořád se z nich lze poučit. Jak se bránit pošetilostem ideologických předpojatostí. Řeknu to, jak to cítím: jak se zbavit zbytků klausovštiny. Které Petra Fialu stahuje pod hladinu a on to dosud ani neví“. Vyhrkne autor nenávistně na konci sobotního článku.

Babiččinou pohádkou tyto výlevy opravdu nejsou. A protože pamětníkem oněch dob není jenom Petr Pithart, nelze k nehoráznému překrucování nedávné historie a manipulaci mlčet.

Tak za prvé, u nás tehdy probíhala bezprecedentní komplexní ekonomická transformace centrálně plánované ekonomiky v ekonomiku tržní. Její součástí byla masová privatizace celé ekonomiky, která musela být provedena relativně rychle, a to v zemi bez kapitálu. Strategičtí zájemci ze zahraničí existovali pouze u omezeného počtu firem. Kupónová privatizace nebyla konkurencí přímých prodejů, ale doplňkem, který umožnil masové odstátnění ekonomiky a současně zajistil i participaci občanů.

Naivní adoraci zahraničního kapitálu už dnes sdílí málokdo. Bez domácího kapitálu úspěšná tržní ekonomika fungovat nemůže. Tento cíl sledovala mimo jiné československá federální a později Klausova česká vláda. Odevzdání ekonomiky do rukou nadnárodních firem není příliš perspektivní a z dlouhodobého hlediska prozíravá strategie. Naše ekonomika bohužel takový charakter přes snahu Václava Klause vykazuje. Hovoří se o ní někdy také hanlivě jako o montovně, „krmelci“ nebo subdodavatelském přívěsku vydělávajícímu na zahraniční matky. Oněch 300-400 miliard korun, které každoročně odplývají z naší ekonomiky do ciziny jenom ve formě dividend je toho jasným důkazem. Pracujeme, vyrábíme, ale zisky plynou jinam. Právě model ekonomiky závislé na nadnárodních firmách nás drží v tzv. pasti středního příjmu, tj. situaci, kdy jsme dosáhli střední úrovně HDP na hlavu, ale dále se nejsme schopni výrazněji posunout a přibližovat se rychleji nejvyspělejším zemím.

Dnešní vývoj ve světě ukazuje, že silná závislost na automobilovém průmyslu, kterou máme společnou s dalšími zeměmi regionu, není v současnosti žádnou garancí prosperity, ba právě naopak. Začínáme se v tomto oboru dostávat do podobné situace jako v bankovnictví, které pozdější vlády také kompletně odevzdaly do cizích rukou české dcery živí západoevropské matky v problémech. A pokud jde o tu Pithartovu Tatru, ta dnes patří velmi silné české průmyslové skupině a prosperuje. Takže další zahraniční investice do nejisté elektromobility asi spásou naší ekonomiky nebude, i když s ní pánové Pithart a Vrba nic společného nemají.

Ale už přestaňme proboha už jednou kydat špínu na vlastní historii. Transformací, která neměla obdobu, jsme na rozdíl od jiných prošli velmi úspěšně, je spojena s jménem Václava Klause a nic na tom nezmění ani zapšklé výkřiky bývalých politiků, kteří nestrávili své prohry. Petrovi Fialovi Petr Pithart radit nic nemusí, ten už dávno klausovštinu“ nahradil pithartovštinou“, a podle toho to s ním také vypadá.

Jiří Weigl

institutvk.cz


Falešný přízrak Mnichova a kompromisní mír

Falešný přízrak Mnichova a kompromisní mír

Jiří Weigl 

26. srpna 2025
Síly, které v Evropě sázely na porážku Ruska a snaží se Trumpovo úsilí o mír zmařit, dnes k tomu používají především morální argumenty. Tím hlavním je paralela s třicátými léty XX. století, appeasement, Mnichov a Hitler, tvrzení o nezměnitelnosti hranic...

Smutné výsledky zahraniční politiky Fialovy vlády

Smutné výsledky zahraniční politiky Fialovy vlády

Jiří Weigl 

5. srpna 2025
Když ve volbách 2021 propadl milión hlasů, vítězné ANO nedokázalo sestavit většinu a moci se poněkud překvapivě ujala nesourodá pětikoaliční Fialova vláda, rychle se ukázalo, že přes původní halasné sliby nebyla na vládnutí vůbec připravena.

Migrace a klima – nic podstatného se v Evropě bohužel nemění

Migrace a klima – nic podstatného se v Evropě bohužel nemění

Jiří Weigl 

29. července 2025
Toto léto si připomínáme vzedmutí vlny masové migrace z Blízkého východu do Evropy v roce 2015, která odstartovala nepřetržitý migrační tok do Evropy trvající do současnosti.

Pandořina skříňka se otevírá

Pandořina skříňka se otevírá

Jiří Weigl 

22. července 2025
Válka na Ukrajině už dlouho má velmi závažné a pro nás zásadní důsledky, které si současná vládní koalice a spolu s ní značná část naší veřejnosti pohlcené hysterickým nepřátelstvím vůči Rusku neuvědomuje nebo nepřipouští.

To jsme to dopracovali

To jsme to dopracovali

Jiří Weigl 

10. června 2025
Žijeme opravdu v divné době. Na politické scéně i ve veřejnosti ještě tak vzbudí rozruch, když vláda pomáhá za odměnu legalizovat zločincům nebo kdo ví komu výnosy z jejich černých operací, a opozice kvůli tomu připravuje hlasování o důvěře vládě.

A přece se v dáli ze tmy blýská na lepší časy

A přece se v dáli ze tmy blýská na lepší časy

Jiří Weigl 

3. června 2025
Uplynulý bouřlivý víkend přinesl na naší politické scéně ničivý příval v podobě skandálu kolem podivné legalizace bitcoinových obřích výnosů z trestné činnosti samotným státem, což stálo vládní křeslo ministra spravedlnosti Blažka.