Svátek má: Šimon

Komentáře

Jiří Weigl

Výkonný ředitel Institutu Václava Klause

A přece se v dáli ze tmy blýská na lepší časy

Uplynulý bouřlivý víkend přinesl na naší politické scéně ničivý příval v podobě skandálu kolem podivné legalizace bitcoinových obřích výnosů z trestné činnosti samotným státem, což stálo vládní křeslo ministra spravedlnosti Blažka.


Bitcoinový skandál otřásl vládou a bude nepochybně plnit stránky novin po mnoho dalších týdnů až do voleb. Potom pravděpodobně stejně jako většina předchozích předvolebních politických afér utichne v zapomnění z nekonečného vyšetřování, vlekoucích se soudních jednání a opakovaného odvolávání se všech zúčastněných.

Šokovaný občan jenom nevěřícně zírá a neví, zda se jedná o politickou realitu, nebo nějakou podivnou hru tajných služeb či další díl absurdního divadla, který nějaký zákulisní režisér inscenuje ke zmanipulování voleb. Co je v této kauze jasné, je pouze poznání, že ve stínu ukrajinské války se kolem nás přesunují a přelévají podivné miliardy a končí v něčích kapsách. Že se děje něco opravdu velkého potvrzují i významné změny v žebříčku miliardářů, které byly nedávno zveřejněny.

V této neradostné temnotě, která charakterizuje politickou realitu u nás, však přesto probleskují nadějná světélka. Zatím bohužel nikoliv od nás, ale alespoň zpoza hranic. V sousedním Polsku zvítězil v nedělních prezidentských volbách konzervativní kandidát Karol Nawrocki, který porazil liberálního favorita z vládnoucí Tuskovy koalice - dlouholetého varšavského primátora Rafala Trzaskowského. Toho první odhady volebních výsledků po uzavření volebních místností označily za těsného vítěze a on sám se jím následně také neprozřetelně prohlásil, aby potom v následujících hodinách sčítání ukázalo převahu kandidáta konzervativní opozice, který je nakonec oficiálním vítězem.

 Nepřesnost volebních odhadů média vysvětlila menší ochotou konzervativních voličů sdělovat své preference. Může nás k tomu napadnout pouze otázka - proč asi? Lidé začínají znovu mít strach veřejně projevit svůj politický názor. Liberálně-progresivistický mainstream, který u nás i v EU dosud až na malé výjimky vládne, nemilosrdně pronásleduje a perzekvuje konzervativní síly, které jeho politiku odmítají. Polsko za vlády konzervativní strany PiS čelilo z Bruselu tvrdému politickému tlaku a diskriminaci, blokování unijních fondů a neustálým výhrůžkám. Okamžitě po převzetí moci Tuskovou probruselskou koalicí celá kampaň skočila, peníze byly uvolněny a Polsko se stalo znovu personou grata. Tuskova vláda používá vůči opozici od počátku velmi tvrdé a nevybíravé metody, které však Brusel toleruje a podporuje.


Liberálně progresivistický proud evropské politiky utrpěl porážkou v polských prezidentských volbách tvrdý zásah, který otřese stabilitou Tuskovy vlády a na evropské scéně oslabí francouzko – polsko -německý triumvirát, který chce tvrdě vnucovat svou politiku celé unii a trestat neposlušné.

Polsko ale není ojedinělý příklad, že evropské národy mají vlády liberálních progresivistů dost. Uplynulý týden se konaly rovněž volby v Portugalsku, kde se druhou nejsilnější stranou a faktickým vítězem voleb stala národně konzervativní strana Chega, což v překladu znamená právě Dost. Za to, že vývoj v Portugalsku i v Polsku nenásledoval rumunský příklad, nebo že se tam důsledně neaplikoval francouzský a německý model bezpečnostní a justiční perzekuce a izolace konzervativní opozice, lze do určité míry vděčit i vážnému varování z trumpovských USA, které zaznělo na adresu evropských unijních i národních orgánů snažících se nedemokratickými postupy opozici diskriminovat a potlačovat. Potvrzuje se, že Trumpovo vítězství má pro evropskou demokracii zásadní význam.

Narůstá nespokojenost občanů s politikou Bruselu i národních vlád, které ho podporují,  stejně jako roste společenské napětí, k němuž přispívá zhoršující se hospodářská situace Evropy, k niž tato politika vede. Velké násilné nepokoje a rabování, které v Paříži vypukly o víkendu po vítězství tamějšího fotbalového klubu v Poháru mistrů jsou jenom potvrzením tohoto sílícího trendu. V této situaci je pro evropské elity jedinou nadějí eskalace mezinárodního napětí a konfliktu s Ruskem. Válečné ohrožení má zakrýt debakl progresivistické politiky a jeho důsledky. Proto je tak důležitá obrana demokracie a férových voleb, neboť ty jsou jediným světélkem naděje na změnu k lepšímu.

Jiří Weigl

Americká Národní bezpečnostní strategie - USA v multipolárním světě

Americká Národní bezpečnostní strategie - USA v multipolárním světě

Jiří Weigl 

9. prosince 2025
V našich médiích proběhly v posledních dnech zmínky o právě zveřejněné nové Národní bezpečnostní strategii americké vlády, kterou američtí prezidenti obvykle vydávají jednou za své volební období.

Komu zvoní hrana

Komu zvoní hrana

Jiří Weigl 

2. prosince 2025
S tím, jak se pro Ukrajinu nepříznivě vyvíjí situace na bojišti a jak sílí americký tlak na jednání o míru, vzrůstají v našem veřejném prostoru obavy o to, aby si Ukrajina udržela svou nezávislost a suverenitu a nestala se faktickým...

Několik poznámek k oslavě státního svátku 28.října

Několik poznámek k oslavě státního svátku 28.října

Jiří Weigl 

31. října 2025
Bylo to řečeno již mnohokrát, ale je potřeba opakovat – 28. říjen je náš hlavní státní svátek, oslava výročí vzniku naší moderní státnosti a suverenity

Povolební křižovatky

Povolební křižovatky

Jiří Weigl 

14. října 2025
Uplynul jeden celý týden od voleb, které překreslily politickou mapu v naší zemi.

Kde je zakopaný pes

Kde je zakopaný pes

Jiří Weigl 

16. září 2025
Jedním z brizantních témat letošních voleb je blížící se zavedení systému obchodování s emisními povolenkami ETS2, které umožnila prosadit v době českého předsednictví EU dnešní česká vláda a jež má podstatně zdražit náklady na pohonné hmoty a vytápění pro domácnosti...

Jak se zbavit zapšklé „pithartovštiny“

Jak se zbavit zapšklé „pithartovštiny“

Jiří Weigl 

9. září 2025
Deník Právo dává ve svém sobotním vydání pravidelně na názorové straně prostor bývalému českému premiérovi z éry polistopadového Československa a poté bývalému předsedovi Senátu a neúspěšnému kandidátovi na prezidenta republiky Petru Pihartovi.