Svátek má: Martina

Komentáře

Zdeněk Ertl

předseda Sdružení sportovních svazů České republiky

Kdo bude z ohně tahat horké kaštany?

V minulém komentáři Cítíte se v naší republice (ne)bezpečně? jsme viděli, že podle výsledků exkluzivních průzkumů společnosti Sanep se obavy občanů z různých bezpečnostních rizik velmi rychle zvyšují.


Co si občané myslí o tom, kdo a jak by měl potenciální nebezpečí řešit? Pojďme se na to podívat.
              


Začněme pozitivně. Jestliže v roce 2017 se ještě každý desátý občan domníval, že by naši bezpečnost měla zajišťovat Evropská unie, oceňme, že se lidé tohoto naivního názoru zbavují a že stále více občanů chápe, že není v povinnostech ani v možnostech Evropské unie starat se o bezpečí uvnitř členských států.

Ale kdo by tedy měl bezpečnostní rizika a konflikty na našem území řešit? Tady už moc pozitivních výsledků nenajdeme. Vidíme totiž, že procenta občanů, kteří spoléhají na to, že bezpečnostní rizika a konflikty na našem území vyřeší stát, v posledních letech výrazně narůstají. Zároveň je z tabulky zřejmé, že počet obyvatel, domnívajících se, že by při zajišťování bezpečnosti měl stát spolupracovat s občany, výrazně klesá.
S jistou mírou zjednodušení můžeme konstatovat, že s rostoucím pocitem ohrožení klesá ochota lidí se do řešení potenciálních nebezpečí zapojovat, jinými slovy že čím více se cítíme ohroženi, tím více spoléháme na pomoc někoho zvenku.

Do jaké míry je toto zjednodušení namístě, nám ukáží odpovědi na následující otázku…



Bohužel vidíme, že většině z nás se doopravdy nechce podílet se na řešení případných závažných bezpečnostních konfliktů.  

Je aktuální počet občanů ochotných a schopných se do řešení válečného konfliktu aktivně zapojit (13,2 %) velký, nebo malý? Všimněme si, že tato skupina „odvážných“ by se mohla více než zdvojnásobit, kdyby lidé věděli, jak mohou pomoct a že někdo o jejich pomoc stojí. Neměl by se nad tím někdo zamyslet? Současná praxe spíše vypovídá o tom, že stát o aktivní spolupráci lidí příliš neusiluje. Myslím, že je to škoda.

Je extrémně rychlé zvětšování skupiny lidí, kteří zásadně odmítají aktivní zapojení do válečného konfliktu (meziroční nárůst z 13,5 % na 24,2 %) normální, očekávatelné, pochopitelné, nebo naopak překvapivé, varující a nebezpečné? Hlavou se mi honí spousta souvislostí, pomocí kterých se snažím sám sobě objasnit, proč lidé odpovídali právě takto. Ale doba je složitá, proto není ani lehké vynášet jednoznačné soudy a hledání pravdy je čím dál obtížnější.

Včera jsem se podělil o uvedené výsledky průzkumu s kamarádem a zjistil jsem, že on, na rozdíl ode mě, má jasno. Lidi jsou podle něj dnes ještě jakž takž ochotni řešit problémy, které si způsobili sami, ale nechtějí se podílet na „hašení požárů“, které zapálil někdo jiný. Jeho konkrétní vysvětlení znělo jako prásknutí bičem: „Jestli u nás bude válečný konflikt, rozhodně ne proto, že by si to občani přáli, ale proto, že nás do konfliktu naženou vládnoucí elity. Tak se pak nediv, že to lidi odmítají řešit“.

Snažil jsem se nesměle oponovat, že jsme přece jeden národ, jedno společenství, že tady jsme doma, že když hoří střecha sousedovi, měli bychom i my přiložit ruku k dílu, ať už oheň zapálil kdokoli, a zároveň se chovat a jednat tak, aby za nás nikdo nemusel ty horké kaštany z ohně tahat atd., atd. Když jsem pokračoval, že politiky, kteří nás zastupují, jsme si demokraticky zvolili…, mávl jen rukou a přešel na jiné téma. Má prostě jasno a netrápí se složitostmi. Jak to vidíte vy?

Zdeněk Ertl

Zdroje dat: Středisko analýz a empirických průzkumů Sanep, s.r.o.; průzkumy na téma Bezpečnostní situace v ČR, reakce na krizové situace, branná výchova. Reprezentativní vzorky dotázaných respondentů 18+ (1917 – 16 371; 2022 – 36 567; 2023 – 27 651; 2024 – 2 450) odpovídali sociodemografickému rozložení obyvatel ČR dle údajů ČSÚ, statistická odchylka ±1,5 %.

Rodiče, přestaňte se vymlouvat. Vaše děti potřebují pohyb – a potřebují vás!

Rodiče, přestaňte se vymlouvat. Vaše děti potřebují pohyb – a potřebují vás!

Zdeněk Ertl 

19. června 2025
Zapomeňte na to, že děti přestanou sedět u mobilů, když jim to třikrát řeknete. Zapomeňte na to, že škola jim zajistí dostatek pohybu. A hlavně zapomeňte na myšlenku, že s tím nemůžete nic udělat. Můžete. A musíte. Protože situace je...

Sport padá. Dětem mizí pohyb pod nohama a s ním i šance na zdravý mozek

Sport padá. Dětem mizí pohyb pod nohama a s ním i šance na zdravý mozek

Zdeněk Ertl 

12. června 2025
Zatímco světová věda bije na poplach a s přesvědčivými důkazy upozorňuje, že fyzická aktivita výrazně podporuje vývoj dětského mozku, u nás v České republice míříme pravým opakem.

Ultrazpracované potraviny: Tiše nás zabíjejí, a my jim to dovolujeme

Ultrazpracované potraviny: Tiše nás zabíjejí, a my jim to dovolujeme

Zdeněk Ertl 

11. května 2025
Zdravotní krize, kterou ignorujeme, zatímco regály supermarketů se plní levnými a návykovými produkty.

Národní hrdost není přežitek

Národní hrdost není přežitek

Zdeněk Ertl 

8. května 2025
Ve stínu evropských debat o nacionalismu a vlastenectví se i česká společnost znovu ptá, co vlastně znamená mít rád svou zemi a kde je hranice mezi zdravým patriotismem a ideologií minulosti.

Rok bez slunce v 21.století

Rok bez slunce v 21.století

Zdeněk Ertl 

29. dubna 2025
Bezprecedentní blackout na Pyrenejském poloostrově, kritická selhání, chaos a odhalená zranitelnost energetiky Evropy, tak lze shrnout včerejší hlavní světové zprávy. Jen malá epizoda proti tomu, co by se mohlo stát.

K lidské přirozenosti patří limity – reakce na polemiku Petra Saka

K lidské přirozenosti patří limity – reakce na polemiku Petra Saka

Zdeněk Ertl 

26. dubna 2025
Jako autor původního článku bych rád na komentář pana Saka podrobněji reagoval a vyjasnil, v čem vidím vzájemné neporozumění.