Druhý příklad: Vojáci útočí na kulometné hnízdo. Vojáku vlevo ustřelí kulomet polovinu hlavy. Voják vpravo se kácí s prostříleným břichem. Prostřední dobíhá ke kulometu, kulometčík zvedá ruce, protože nestihl nabít. Voják do něj vysype zbytek zásobníku své zbraně. To se stalo ve všech válkách vedených kulomety. Mohlo se stát ještě: Voják obrací nohou zhroucenou mrtvolu kulometčíka, aby se podíval, kdo mu zabil kamarády. Vidí tvář svého přítele, se kterým a s jeho rodinou, prožil před válkou mnoho hezkých chvil. A svět viděli oba podobně. Statečný voják přišel o tři kamarády. Kdo z nás nezná nikoho, kdo by mohl být za tím kulometem střílejícím po nás?
Do třetice : Když 10.6.1942 jednotky SS střílely v Lidicích muže, byl mezi posledními zastřelenými kněz Josef Štemberk, který se s nimi do poslední chvíle modlil. Zůstal se svými farníky přes nabídku, že může odejít. To se skutečně stalo. Kdo z nás by tam zůstal?
Jakou statečnost chtějí po nás dnes??? Nebo chtějí jen peníze?? Co naše duše?