V našem celkově silně levicovém mediálním mainstreamu má značný ohlas a její návrhy jsou v tištěných médiích i na internetových serverech hojně propagovány.

Celá základní myšlenka navrhované reformy je opřena o „průlomový poznatek“, že dnešní daňový systém více zatěžuje nízkopříjmové poplatníky než ty vysokopříjmové, a tudíž čistě levičácky hledá spravedlnost ne v příležitosti, ale ve výsledku. Ti chudí prý trpí zdaněním práce, takže jim chtějí pomoci na úkor těch, kteří alespoň něco, tj. nemovitost vlastní. Pravdou je, že jakákoliv cena či daň více zatěžuje chudého než bohatého, o tom není sporu. U daní však levičáci myslí, že by to tak být nemělo. Ať platí bohatí – to bylo dávné heslo KSČ a má jak vidět neodolatelnou přitažlivost doposud.

Bohatí jsou dnes v představách výzkumníků z PAQ Research majitelé nemovitostí, a tak je chtějí daňově zmáčknout. Nemovitosti v důsledku selhání politiky státu v řadě oblastí v uplynulých letech masivně podražily a bydlení se stalo místně nedostupným (především ve velkých městech) pro běžné obyvatele. Ruku v ruce s tím však šlo i enormní zdražení nákladů na vytápění, elektřinu a další služby spojené s bydlením. Česká republika není ve své drtivé většině zemí landlordů disponujících obřími nemovitostními majetky, na kterých nekřesťansky vydělávají (i když samozřejmě takoví u nás také existují), ale především zemí drobných soukromých vlastníků rodinných domků, venkovských stavení, rekreačních chalup a zprivatizovaných či koupených soukromých bytů. Tito lidé se sice stali během pár let v důsledku růstu cen milionáři, ale pouze v případě, kdy by své majetky realizovali na trhu. To většina z nich však udělat nechce, mnohdy ani nemůže. Pro jejich běžné finanční poměry růst cen nemovitostí nic bezprostředního nepřinesl, naopak na ně dopadla inflace, nehodlají své domy a byty prodávat a neměli by se kam stěhovat.

Mnozí splácejí horentní hypotéky a zápasí s rostoucími výdaji. Představa, že ty milióny drobných vlastníků nemovitostí, které na vlastní náklady pečují nejen o ně, ale také o vzhled našich obcí a měst, jsou právě těmi, kteří si zaslouží zatížit vyššími daněmi, je nepřijatelná. Opírá se pouze o srovnání s jinými zeměmi, které mají jinou strukturu bydlení a jinou strukturu vlastnictví nemovitostí. Záměr řešit bytový problém tím, že vlastníky nemovitostí stát přivede zvýšením daní do takové finanční nouze, že je budou nuceně masově prodávat, a tak jejich cena na trhu klesne, jak někteří levicoví pirátští aktivisté kdysi argumentovali, je přímo zvrácená. Stát má podle nich za svou neschopnost ničit nevinné vlastníky nemovitostí, které si za své zdaněné vydřené peníze pořídili. Skutečně komunistické myšlení.

Další idea PAQ Research danit ne stavby, ale pozemky, a to pokud možno na základě tržních cen, což prý má povzbudit výstavbu výškových budov v centrech měst, a tím prý přispět k řešení bytového problému, je stejně zavádějící a nebezpečná. Její realizace by fakticky znamenala, že stát bude svou daňovou politikou stimulovat přeměnu center velkých měst v betonovou pustinu výškových budov, v níž bude zeleň luxusem, že bude podporovat již dnes hrozivé vylidňování městských center, jež slouží pouze byznysu a turistům a v noci se z nich stávají prázdné čtvrtí bez života, neboť již dnes je bydlení na těchto adresách pro běžné občany finančně zcela neúnosné.

Řešení nedostupnosti bydlení v naší zemi nespočívá v dalším útoku státu na soukromé vlastníky a střední třídu a její příjmy dalším zvyšováním daní. Docílili bychom tím jedině toho, že se další vrstva domácností propadne pod hranici chudoby a do bytové nouze. Exploze počtu domácností pobírajících příspěvek na bydlení, které se blíží počtu 300 000 a jež čerpaly z rozpočtu 2024 téměř 18 mld. Kč, je alarmující. Jaký smysl by tedy v dnešních poměrech další zvyšování daňových nákladů na bydlení mělo?

Nedostatek bytů u nás není absolutní, ale strukturální – zažíváme krizi života na venkově, kde rostou životní náklady, klesají pracovní příležitosti a zhoršuje se kvalita a dostupnost služeb všeho druhu. Lidé se v důsledku toho stěhují do měst, kde vzniká bytová krize, zatímco venkov se vylidňuje. Stát by se měl v naší poměrně malé zemi snažit tento proces zpomalit, usnadňovat život na venkově všemi cestami, určitě pak větší podporou dopravní obslužnosti a dostupností služeb i budováním infrastruktury. Řešení problému neúnosně pomalého stavebního řízení nespočívá v jeho digitalizaci, jak nám vláda namlouvá, ale v legislativním omezení možnosti účasti v něm pouze na ty, kterých se skutečně věcně týká, stejně jako možnosti nekonečných odvolávání se. Jinak se s krizí bytové výstavby nedá pohnout.

Problémem všech západních společností dnes je polarizace společnosti, rozevírání se nůžek mezi bohatými a chudými, resp. mizející střední třída, jejíž masové rozšíření stálo za dlouhodobou prosperitou kapitalistické západní společnosti po druhé světové válce. Na tu nejvíce dopadají všechny krize současné společnosti a jejich důsledky – inflace, růst cen energií, zvyšování daní atd. Nejbohatších vrstev se tyto problémy netýkají, pro ty nejchudší existují sociální programy a sítě. Návrhy PAQ Research si kladou za cíl pomoci právě těm, na které cílí sociální politika státu, a to na úkor lidí, kteří dosud něco nemovitého vlastní. Problém se tím prohlubuje, nikoliv řeší.

Mantra o vysokém zdanění práce u nás je už opravdu omšelá. Evidentně tento stav žádný reálný problém nepředstavuje, neboť dlouhodobě zažíváme nejnižší míru nezaměstnanosti v Evropě a přes příliv statisíců ukrajinských emigrantů na našem trhu zůstává nedostatek pracovních sil. Není proto zapotřebí snižovat zdanění práce a kompenzovat to zvyšováním jiných, např. majetkových daní, jak navrhuje PAQ Research.

Je potěšitelné, že podle zpráv z tisku ani současná opozice, ani ministr financí Stanjura těmto návrhům sluchu zatím nedopřávají. Pokud by byla pravda, že něco podobného podporuje ministr dopravy Kupka a někteří další politici ODS, potom by se tato strana měla nad svým ideovým směřováním doleva skutečně vážně zamyslet.

Výzkumníci z PAQ Research by se místo na zvyšování daní měli zaměřit na výdajovou stranu státního rozpočtu a poradit vládě, kde ušetřit, a tím stabilizovat veřejné finance. Tam zatím zcela selhává a jenom plánuje další rozhazování peněz na dluh do černých děr, jako je zbrojení s nejasnými záměry a obsahem, celý neprůhledný dotační galimatyáš v ekonomice a bobtnající zelené nesmysly, s nimiž nikdo nic vážně dělat nehodlá.