Bohužel, od počátku chavistické vlády ve Venezuele, Spojené státy uplatňují vůči této zemi hospodářské sankce, které ve svých důsledcích znamenaly ohromný pokles životní úrovně obyvatelstva této země. Chavézova a zejména Madurova vláda na to reagovaly především utužením autoritativního režimu, který v této zemi nepochybně existuje. Nicméně, část opozičních sil se podílí na práci venezuelského parlamentu. V čele řady měst stojí opoziční politici. Tedy, je to autoritativní režim svého druhu. Před několika měsíci začaly Spojené státy napadat v médiích Madura a jeho vládu pro údajné napojení na mezinárodní organizovaný zločin, na výrobu a distribuci drog směřujících do Spojených států. 

Největším problémem amerických měst a zejména mládeže a mladších lidí je v současné době droga fentanyl. Neslyšel jsem, že by tato droga byla vyráběna ve Venezuele.... Pokud nějaké drogy jsou vyváženy z Venezuely, pak to jsou  klasické drogy, kokainem počínaje. Je velmi málo pravděpodobné, že by se Maduro a jeho klan  přímo podíleli na "vaření" drog a jejich distribuci do Spojených států.

 Vojenská intervence Američanů v této jihoamerické zemi má jednoduché opodstatnění. Američané se prostě chtějí zmocnit kontroly nad obrovským přírodním bohatstvím této země. A jako užitečný idioti jim mají posloužit venezuelští opoziční politici, včetně čerstvé nositelky Nobelovy ceny Machadové. Je to vlastně ostudné spiknutí západních politických a mocenských struktur, stejně jako děsivý záměr Američanů zmocnit se nerostného bohatství jiné země. A to nejen Venezuely, ale například také Grónska. Ano,  rozpoutal se otevřený boj o  kontrolu nad světovými nerostnými zdroji.
 Číňané už tento boj více než jednu dekádu vedou zcela pokojnými prostředky v rámci svého projektu Pás a stezka. V jeho rámci je rozvojovým zemím Asie, Afriky a Latinské Ameriky dávána  možnost čerpat ohromné úvěry na výstavbu infrastruktury v rámci těchto zemí.

 Rusko agresi ve jménu získání surovinových zdrojů nepotřebuje, neboť má dost svých vlastních.  

Ale Spojené státy na to jdou od lesa. USA má po celém světě desítky vojenských základen a také početnou armádu spolupracovníků v rámci elit desítek států celého světa.  V některých zemích se ovšem převzetí moci proamerickými  elitami, přes veškerou jejich snahu a často i americkou vojenskou angažovanost, nekonalo. A tyto země jsou primárně podrobovány velkému nátlaku tak, aby jejich vlády, pokud nejsou ochotné spolupracovat s USA, byly nuceny spolupracovat anebo byly tlakem, přes zavádění nejrůznějších hospodářských sankcí donuceny modifikovat svou politiku Anebo, aby byly  přímo změněny. 

Takovému tlaku je již delší čas podrobena Venezuela. Je ovšem třeba říci, že v řadě zemí světa, ve kterých se Spojené státy pokusily o prosazení své vize vedení dané země, jejich politika zkrachovala. Takovým nejtypičtějším příkladem je Vietnam. A z poslední doby Irák, ale zejména Afghánistán, kde dokonce obří vojenská přítomnost Spojených států vedla k nastolení vůči Spojeným státům úplně nepřátelských režimů. 

Spojené státy nemůžou po této akci, kdy předvedly přepadení mírumilovného státu a unesení jeho prezidenta, již dávat morální lekce zbytku světa. To by bylo minimálně nevkusné a vlastně komické.