Děti nám fyzicky i mentálně chřadnou – a my tomu tiše přihlížíme.

Nedávná čtyřletá studie nizozemských vědců publikovaná v JAMA Network Open ukázala, že už ve věku deseti let může pravidelný pohyb „zvětšit“ amygdalu a hippocampus – dvě klíčové oblasti mozku pro zvládání emocí a paměti. Tyto změny byly pozorovatelné pomocí magnetické rezonance až do čtrnáctého roku života. Fyzická aktivita podle výzkumu podporuje mozkový růst v kritickém období vývoje, a to nikoli hypoteticky, ale na tvrdých datech od více než tisícovky dětí sledovaných čtyři roky.

O to tragičtější je pohled na aktuální čísla z domova. Podle exkluzivního průzkumu společnosti SANEP z dubna 2025 se u nás za poslední čtyři roky skokově zvýšil podíl dětí, které vůbec nesportují – z 25,4 % na hrozivých 45,1 %. To znamená, že téměř každé druhé dítě dnes nevykonává žádnou pravidelnou pohybovou aktivitu.

Tato data se netýkají pár zanedbaných rodin na okraji společnosti. Průzkum probíhal mezi více než 14 tisíci rodiči a zahrnuje celou populaci 1,45 milionu českých dětí starších tří let. Jsme svědky tichého kolapsu, který se neděje z vnějších příčin – ale zevnitř.

Nejděsivější je, že v 60,2 % případů stojí za tím prostě nezájem dětí o pohyb. Nejsou motivovány, nejsou vedeny a ve výsledku často ani nevědí, proč by se měly hýbat. Další překážky nejsou o nic méně závažné – ekonomické problémy (25,3 %), nedostupnost sportovišť (22,4 %), zdravotní komplikace (21,7 %) nebo nadváha a stud (15,2 %).

A teď si to dejme dohromady. Zatímco věda prokazuje, že pravidelný pohyb u desetiletých dětí ovlivňuje přímo velikost a funkčnost mozku – tedy schopnost učit se, zvládat stres a emočně dozrávat – u nás téměř polovina dětí stagnuje nebo dokonce couvá. Jsme na cestě k vychování generace s nižšími kognitivními schopnostmi, slabou imunitou, horší psychikou a s malou šancí obstát ve stále náročnějším světě.

Tento trend se nedá zvrátit pouhou výzvou typu „ať děti víc běhají“. Potřebujeme národní plán obnovy pohybu: návrat aktivních hodin tělesné výchovy, komunitní sport, slevy na kroužky, podpora místních tělocvičen a hřišť. A hlavně – potřebujeme změnit společenské vnímání pohybu z povinnosti na přirozenou součást života.

Pohyb není ztráta času. Je to investice do dětského mozku. A pokud o tuto investici přijdeme, náklady ponese celá společnost – zdravotně, ekonomicky i morálně.