Svátek má: Ludmila

Komentáře

Zdeněk Ertl

předseda Sdružení sportovních svazů České republiky

Trochu o našem vztahu k republice

Už tři roky po sobě se průzkumy agentury Sanep snaží zjistit, jak by se zachovali obyvatelé naší republiky, když by se na území České republiky rozhořel válečný konflikt.


V případě válečného konfliktu na území ČR byste:
                   

Už na základě loňského průzkumu jsme konstatovali, že počet lidí, kteří by z republiky s velkou pravděpodobností odešli, se blížil k jednomu milionu. Letos vidíme, že by jich bylo ještě víc. Je to hodně , nebo málo?

Při pohledu na odpovědi vidíme, že polovina lidí (50,7 %) má pevný názor a chtěla by určitě zůstat v republice. Také jsem rád, že od dubna 2022 se jejich počet o cca 3 procentní body zvýšil. Sice neznáme jejich přesné pohnutky, ale chci věřit, že v některých z nás probudil konflikt na východě Evropy a s ním spojené dění jakési vlastenecké cítění. 

Více než pětina občanů se ale vyjadřuje už ne tak zcela jednoznačně (spíše zůstali 22,1 %). U těchto respondentů bychom měli předpokládat, že by většinově zůstali, ale jak by se doopravdy zachovali, kdyby k válečnému konfliktu skutečně došlo, není úplně jisté. 

Trochu mě mrazí, když čtu, že skupina lidí, kteří by určitě nebo spíše republiku opustili (10,9 %), v průběhu krátkého období roste. Jací lidé tvoří tuto skupinu? Jsou to převážně ti bohatí, kteří už buď mají přímo kam jít, anebo disponují potřebnými prostředky, aby si mohli podmínky pro život v zahraničí vytvořit? Nebo jsou mezi nimi také příslušníci střední a nižší třídy, kteří by se raději chtěli, byť třeba s problémy, protloukat neznámým ale mírovým prostředím někde za hranicemi, než být doma přímými svědky nebo účastníky válečného konfliktu? Byli by to hlavně mladí lidé, rodiny s dětmi?   

Máme se těm obyvatelům, jejichž pouto k republice není tak silné, divit nebo je odsuzovat? Nebylo by jejich základní motivací především zachránit sebe a svoje rodiny? 

Otázka i odpovědi na ni jsou ryze teoretické, neobsahují charakter konfliktu, specifikovaná nebezpečí apod., praxe by proto nejspíš vypadala hodně odlišně. Jistým vodítkem nám ale může být současný už více než dva roky trvající válečný konflikt na Ukrajině. Nejen u nás, ale ve více zemích Evropy je patrné, že sociální složení velké skupiny uprchlíků z Ukrajiny je poměrně různorodé. A můžeme předpokládat, že u nás by to bylo podobné. 

Kolik lidí, z těch, kteří by nakonec skutečně neodešli, by třeba i chtěli republiku aktivně bránit a už dnes mají chuť se na to připravit?



Tento graf dává, bohužel, za pravdu těm, kteří si myslí, že aktivních obránců vlasti by nebylo příliš mnoho. Vidíme, že dobrovolných zájemců o jistou formu vojenského výcviku, je velmi málo. 

Kdyby k nám válka doopravdy dorazila, tedy v okamžiku vyhlášení stavu ohrožení státu, byli by s největší pravděpodobností do bojů postupně povoláváni všichni, pro které platí branná povinnost, tedy muži i ženy od 18 do 60 let. Jak by v boji obstáli tito „povinní“? Pojďme nepředbíhat, ale musím přiznat, že už jen z té představy mi není dobře po těle. Proč je současný vztah občanů k armádním složkám tak neradostný? Kam se poděla vlastenecká hrdost a silný vztah k domovině? Nezažil jsem to, ale z vyprávění předků vím, že v roce 1938 bylo nadšení tehdejších obyvatel bránit Československou republiku obrovské a opravdové. Kam se za necelých 100 let podělo? A proč? Nechci se tady dále pouštět na tenký led, vím, nemůžeme opakovaně vstoupit do „stejné řeky“, každá doba má svá specifika, některé státy armádu vůbec nemají, jiné naopak přísnou a povinnou vojenskou službu, není to prostě jednoduché...  

Ale výše uvedená neradostná fakta mě jen utvrzují v tom, že bychom všichni, každý podle svých možností a kompetencí, měli vyvíjet nepřetržité a maximální úsilí k odvrácení válečného konfliktu… Když se to nepodaří, nebude to hezké!  

Zdeněk Ertl

Zdroje dat: Středisko analýz a empirických průzkumů Sanep, s.r.o.; průzkumy na téma Bezpečnostní situace v ČR, reakce na krizové situace, branná výchova. Reprezentativní vzorky dotázaných respondentů 18+ (1917 – 16 371; 2022 – 36 567; 2023 – 27 651; 2024 – 2 450) odpovídali sociodemografickému rozložení obyvatel ČR dle údajů ČSÚ, statistická odchylka ±1,5 %. 



Jak naučit děti mít rády své tělo už od malička

Jak naučit děti mít rády své tělo už od malička

Zdeněk Ertl 

9. srpna 2025
Děti se neučí, co je správné a krásné, z časopisů, ale od nás – rodičů. Každé naše slovo, gesta i drobná rozhodnutí formují jejich vztah k vlastnímu tělu.

Mezera mezi prevencí a klinickou péčí brzdí účinnou podporu zdraví

Mezera mezi prevencí a klinickou péčí brzdí účinnou podporu zdraví

Zdeněk Ertl 

30. července 2025
Komentář k novým směrům podpory zdraví 2025. Udržitelné zdraví začíná tam, kde se potkává prevence, edukace a klinická péče v jednotném přístupu.

Svět bez lidí: Jak technologie vytlačuje člověka ze života

Svět bez lidí: Jak technologie vytlačuje člověka ze života

Zdeněk Ertl 

25. července 2025
Stroje měly lidstvu sloužit, místo toho nás tiše nahrazují. Ztrácíme nejen práci, ale i pohyb, zdraví a smysl života. Kam směřujeme?

Sladké nápoje ničí zdraví dětí. Většina rodičů to přehlíží

Sladké nápoje ničí zdraví dětí. Většina rodičů to přehlíží

Zdeněk Ertl 

21. července 2025
Víc než polovina českých dětí podle rodičů nejčastěji pije slazené limonády. Moderní věda přitom varuje: právě tyto nápoje výrazně zvyšují riziko cukrovky 2. typu.

Děti bez pohybu, rodiče bez pravidel: Budoucnost sedí u displeje

Děti bez pohybu, rodiče bez pravidel: Budoucnost sedí u displeje

Zdeněk Ertl 

27. června 2025
Většina českých dětí se hýbe méně, než odborníci doporučují, a zároveň tráví hodiny denně u obrazovek. Nová data SANEP ukazují alarmující rozdíl mezi tím, co ví věda, a jak vypadá realita v českých rodinách.

Rodiče, přestaňte se vymlouvat. Vaše děti potřebují pohyb – a potřebují vás!

Rodiče, přestaňte se vymlouvat. Vaše děti potřebují pohyb – a potřebují vás!

Zdeněk Ertl 

19. června 2025
Zapomeňte na to, že děti přestanou sedět u mobilů, když jim to třikrát řeknete. Zapomeňte na to, že škola jim zajistí dostatek pohybu. A hlavně zapomeňte na myšlenku, že s tím nemůžete nic udělat. Můžete. A musíte. Protože situace je...