Proto tak zachází i s jejími válečnými náklady. Ty musí být Ukrajinci splaceny prakticky vším, co se v zemi v nejbližších letech najde.

Děti ve školách se budou jednou učit, jak do dopadne, když se někdo nechá omámit sliby podpory cizí mocnosti „dokud bude třeba“, a pak je proud peněz přinucen k obratu, protože v té mocnosti je zvolena vláda s programem „co bylo poskytnuto, musí se vrátit, samozřejmě i s úroky“.

Zatímco smršť evropských summitů v Paříži, Londýně či Bruselu pečuje o pokračování zástupné války s Ruskem na Ukrajině i za cenu dosud nepředstavitelného státního zadlužení, americký prezident Donald Trump přemýšlí o tom, jak peníze za marnou válku dostat zpět, a hodlá toho dosáhnout dosud nepředstavitelným ždímáním poražené Ukrajiny.

Náklady na rozpoutání války byly relativně malé, Victoria Nulandová mluvila o 5 miliardách dolarů, které byly fakticky vynaloženy na Majdan 2014 a vítězství fanatického antiruského křídla toužícího navázat na banderovské předky. Když Rusko přestalo tolerovat dělostřelecké útoky na rusky mluvící města na Donbase, náklady konfliktu řádově vyskočily. A teď je jedno, že z údajné americké pomoci ve výši 140 miliard dolarů ukrajinský prezident Volodymyr Zelenský podle svých slov 40 miliard dolarů nikdy neviděl.

Čísla tam létají různá, ale podstatné je, že tyto peníze vydávala Bidenova vláda, kterou Trump považuje za nepřátelskou, protože je přesvědčen, že se dostala k moci volebním podvodem. Když pak rozpoutala něco, co Trump sám by nikdy nepřipustil, nevidí důvod, proč by to měl financovat. A ve chvíli, kdy Zelenský už „nemá žádné karty“, hra končí a bude se platit.

Trump by rád dostal 350 miliard dolarů, což chápe jako spravedlivý podíl na ukrajinském nerostném bohatství, které mu ostatně Zelenský ještě před americkými volbami ocenil na 500 miliard dolarů. Ale na číslech opravu nezáleží, protože podle poslední Trumpovy nabídky už mají Američané rozhodovat úplně o všem.

Trump to nemyslí zle. Místo bombardování se bude těžit. To je pro Ukrajinu rozhodně výhodnější a může to zároveň posloužit jako nejlepší bezpečnostní záruka. Kdyby někdo chtěl napadnout zemi, kde všechno patří Američanům, jako by napadl přímo USA. To si každý rychle rozmyslí, snaží se uklidňovat zděšené kyjevské vyjednavače o podmínkách příměří a budoucího míru jejich partneři z Washingtonu.

Nejnovější americký návrh, jehož kopii měla možnost prostudovat redakce deníku Wall Street Journal, rozebírá na 55 stránkách systém, jehož základní řídící strukturu bude představovat Rekonstrukční investiční fond Spojených států a Ukrajiny. Má to být partnerství s ručením omezeným registrované ve státě Delaware. Iluze o společném rozhodování padne pohledem na složení rady ředitelů, ve které budou tři Američané proti dvěma Ukrajincům. Fond bude první na řadě, když se bude rozhodovat o těžebních a infrastrukturních projektech na Ukrajině za účasti jiných investorů, ať nových nebo stávajících. A bude mít právo je odmítnout.

To nepřímo ukazuje na dalšího poraženého, kterým je Evropská unie. Její výdaje na válku (jako součet výdajů členských zemí) jsou srovnatelné s americkými, a v posledním půlroce je překračují. Nicméně v případné mírové Ukrajině už s nimi nikdo nepočítá. Proto se tak zoufale snaží konec války oddálit, v naději, že mezitím se něco stane, co rozdá karty znovu.

Zelenský má teď souhlasit s výprodejem nerostného bohatství, které už dva dny před Trumpovou inaugurací prodal Britům. Je to obsaženo ve stoleté smlouvě o strategickém partnerství, nabízející jako protihodnotu platby ve výši 3 miliardy liber ročně „dokud bude třeba“. O tuhle kořist se teď budou muset Američané s Brity nějak poprat, ale Ukrajinci utřou v každém případě. Pomoc na pokračování války už nejspíš potřeba nebude.

Podle WSJ se Ukrajinci zdráhají smlouvu přijmout, protože je mnohem tvrdší, než byla ta, která se původně měla v klidu podepsat za Zelenského návštěvy v Bílém domě. Když však byl ukrajinský prezident vypakován z Oválné pracovny, protože se snažil Trumpa před novináři přesvědčit, že netuší, jaký je ten Putin prevít, dostal ještě nášup.

Nový návrh, jak už částečně proběhlo médii, nesleduje jen těžbu kovů a vzácných zemin, které jsou nezbytné pro elektronický průmysl. Má zaostřeno také na ropu, plny a další nerostné zdroje, a vedle toho také na infrastrukturní projekty jako jsou přístavy nebo plynovody, vypočítává WSJ. Jakmile by byl tento dokument podepsán, Kyjev bude mít 45 dní na to, aby nabídl seznam příslušných projektů schválených ukrajinskými orgány.

Bývalý ukrajinský ministr hospodářství Tymofij Mylovanov poukazuje na to, že takové uspořádání je naprosto neslučitelné s investicemi, za kterými by stála nejen Evropská unie, ale také Světová banka nebo Mezinárodní měnový fond a podobné instituce. Je přesvědčen, že ukrajinský parlament to nemůže nikdy schválit.

Jenže to by nesmělo jít o nabídku, kterou nelze odmítnout. Trump to připomněl názorně, když po hádce se Zelenským na týden Ukrajině vypnul americké zpravodajské informace a fakticky tak otevřel ukrajinské nebe ruským útokům na cokoliv. Ukrajinská letadla bez amerického kódu zůstala sedět na zemi. Kdyby se něco takového zopakovalo, nejspíš by to zkrátilo i životnost ukrajinského parlamentu, a pak by jeho souhlas přestal chybět.

Takhle tedy vypadá drsné válečné účtování, kterému předcházela svalnatá hesla o konečném vítězství a s tím spojené vycucnutí kde koho zbrojními náklady. Mělo to být drahé ještě předtím, než o všechno přijdou. Než plané řeči přestanou být zajímavé, až na suché: „Karty na stůl!“