Petr Holec ve svém pravidelném streamu na kanále Xaver Live nasadil hned od startu ostrý tón, který v tomto dílu udržel až do konce. Ironie, sarkasmus, výsměch, ale hlavně tvrdý útok na prezidenta Petra Pavla, Českou televizi, milionové aktivisty a také na to, co Holec označuje za návrat manýrů, které Česko už prý jednou zažilo.

„Dnes musím začít neobvykle důležitým sdělením. Omlouvám se soudruhovi prezidentovi Petru Pavlovi za to, že jsem v mládí, coby vrcholový sportovec, ne vždycky podal optimální vítězný výkon.“ A hned přidal, že „už si posypal hlavu popelem“ a prosí, aby za trest neskončil „v Jáchymově“.

Na první poslech to zní jako vtípek. Jenže Holec si rychle bere vážnější rovinu. „Vypadá to jako legrace, ale není to legrace. Do Česka s Petrem Pavlem a stádem jeho ultras fanatických se vrátil kult osobnosti.“ A vytáhl historickou paralelu, která má bodnout: „Todleto jsme tady neměli… v raných 50. letech při nástupu bolševismu.“

Omluva olympioniků a „Severní Korea v českém balení“

Hlavní spouštěč jeho tirády je olympijská kulisa kolem prezidenta. Holec se vrací k situaci, kdy se Ester Ledecká v rozhovoru dotkla prezidentovy návštěvy a Holec z toho vystavěl příběh o podřízenosti a rituálním pokání.

„Sportovci, olympionici se znovu omlouvají prezidentovi za špatný sportovní výsledky.“ A aby bylo jasné, kam míří, vytáhl příměr bez rukavic: „Pojďme se podívat, kde to je. Odkud to známe.“ A pak pronesl: „Omluva za stříbro v Severní Korei. Promiň velký Kimé, příště už vyhraju.“


„Ústavní puč“ a Ústavní soud jako hráč

Nejostřejší pasáže mířily na ústavní spor kolem jmenování ministra a na roli institucí. Holec opakovaně používá slovník, který má vyvolat poplach. Prezident je pro něj „ústavní pučista“ a situaci popisuje jako přelom.

„Prezident Petr Pavel porušil ústavu a není bohužel v ústavě už nástroj, protože autoři ústavy nepočítali s tím, že by ji někdo takhle porušil.“ A přidává další tezi: „Kromě toho, že na Hradě sedí ústavní půjčista, tak v Brně sedí jeho ústavní soud.“

Zvlášť se naváží do šéfa Ústavního soudu. „Šéf Ústavního soudu Josef Baxa… nedávno pronesl památnou větu, že nemá jasno v ústavě v tý celkem jednoduchý větě, že prezident jmenuje členy vlády na návrh premiéra.“ A hned to spojí s aktuálním rozhodováním: „Teď vidíme, že ústavní soudci mají najednou velmi jasno v tomto jednomyslně.“

„Kasičkáři“ a obrat milionových aktivistů

Další výrazný blok věnoval Milionu chvilek. K nim mluví s pohrdáním a opakovaně je označuje jako obchodní projekt.

„Samozřejmě jsou to obchodníci s blbostí lidskou.“ A přitvrzuje: „Jestliže jsou lidi tak blbí, že to těmhle podvodníkům plněj tu kasičku, ať si to dělaj.“ Vrací se i k videu, kde jejich představitel mluví o změně názoru na ústavní výklad. Holec z toho vyvozuje jednoduchou pointu: „Jasně, že změnili názor. A proč? Protože se změnil prezident.“

A když se řeč stočila na příjmy aktivistické scény, jeho interpretace byla nemilosrdná: „Za 7 let inkasovali 140 mega. Půlka šla na mzdy. Jediným smyslem je naplnit svoji vlastní kasičku, rozdat si to hlavně na platech a honorářích.“

Česká televize v obraně a „uzurpace moci“ na Kavčích horách

Téma, které se v dílu vrací jako refrén, je Česká televize. Holec popisuje strach zaměstnanců z politického ovládnutí jako převrácenou realitu.


Zvlášť ho pobavila a současně rozčílila jedna věta, kterou v dílu cituje jako důkaz absurdity: „Česká televize mi pomáhá, hlavně když se na ní nedíváme, to už je na hlavu.“ A rozvádí, že argumenty o poplatcích jsou podle něj zástěrka. „Poplatky, což jsou daně… prý je to, co stojí mezi Českou televizí a politikama. Proboha, o poplatcích rozhodují politici.“

Hodně ostře se opřel do moderátora Daniela Stacha, který vystoupil s obavou, co lidé budou poslouchat při blackoutu. Holec to shodil jednou větou: „Proč se nedrží svýho kopyta, svojí vědy?“

EU, Ukrajina a Green Deal jako „náboženství destrukce“

V zahraničních tématech se Holec věnoval plánům na přibližování Ukrajiny k Evropské unii. Odsoudil to bez obalu. „Je to pokrytectví, je to nereálný.“ A dokonce dodal: „Kdyby se tak náhodou stalo, tak v roce 27 skončí Evropská unie existovat.“

Jeho kritika EU se pak stočila k Green Dealu, který označil za program cílené destrukce. „EU je destruktivní cíleně. Ona to má jako cíl destrukci evropský ekonomiky náboženství jménem Green Deal.“ A vysmál se argumentu, že vše spraví kompenzační fondy. „Fond jsou jenom naše peníze,“ poznamenal Holec.

„Pendrekový zákon“ a pocit, že se stát vrací k represím

Výraznou část věnoval rozhodnutí Ústavního soudu, které ponechalo v platnosti skutkovou podstatu neoprávněné činnosti pro cizí moc. Holec tomu říká „gumový nebo pendrekový zákon“.


Fiala, návrat na scénu a „hymna“, která má znít až do hrobu

Vedle prezidenta se v dílu pravidelně vrací i Petr Fiala. Holec tvrdí, že Fiala „končí spekulace o návratu“ jen proto, že vlastně nikam neodešel. A když přišla řeč na jeho nový think tank, Holec to uzavřel jedovatě: „Máme jasno v tom, že Petr Fiala bude dál tankovat naše daně.“

A pak znovu vytáhl virální „hymnu ODS“, kterou sám s úšklebkem označuje za něco, co si člověk odnese do hrobu. „Já už si to taky odnesu do hrobu.“ A dodal: „Petr Fiala taky nepřestane lhát. Já v sobě mám, my jsme Petr Fiala.“

Vystrčil, žaloby a frustrace z toho, že už není potřeba

Z domácích „politických figur“ si vzal na mušku i Miloše Vystrčila. „Z Vysočiny se taky do dění vrací žalobník Miloš Vystrčil a už má zase v šuplíku připravený žaloby.“ A když Vystrčil mluvil o tom, že by se mělo zvažovat žalování Babiše a Macinky, Holec se tomu vysmál: „Nejznámější žalovník v zemi… neví, jak někoho žalovat.“

A přidal psychologickou pointu. „On je zhrzenej a frustrovanej tím, že Andrej Babiš v podstatě zrušil schůzky nejvyšších ústavních činitelů s prezidentem Pavlem.“ A uzavřel to slovní hříčkou: „Miloš Vystrčil prostě byl vystrčený.“

Propaganda, nálepky a spor o mírovou dohodu z roku 2022

V závěru se Holec vrátil k tomu, co označuje za mediální manipulaci. Konkrétně k titulkování výroků Andreje Babiše o roli Británie v roce 2022. „Oni jsou už tak šílený… že nevědí, že todleto už dávno napsala i Ukrajinská pravda.“ A tvrdí, že zahraniční média se tématu věnují dlouho. „Kdyby si přečetli americký noviny… tam už to dávno bylo prostě xkrát popsaný.“

Celý díl nakonec stojí na jediné linii. Podle Holce se v Česku vrací staré způsoby, jen s novými tvářemi, novými slogany a stejnou jistotou, že „správná strana“ má mít navrch. A kdo se ptá, ten má mlčet.