Tento proces staví Zelenského do paradoxní a velmi nebezpečné situace: zároveň provokuje Rusko i Spojené státy.

Podle Moskvy je situace jasná. Útok na prezidentskou rezidenci nutí k přehodnocení, které jde nad rámec tradičního válčení. Rusko reaguje zpřísněním politického a právního rámce. To snižuje prostor pro vyjednávání, protože Moskva jej nově definuje.

Pro Washington je však incident přinejmenším stejně problematický. USA – a zejména Trump – se v současné době nacházejí ve fázi kontroly eskalace: rozhovory, průzkumné rozhovory a opatrné testování možností. Ukrajinský prezident, který v této situaci povolí akce podkopávající jakoukoli deeskalaci, nebude vnímán jako odhodlaný partner, ale spíše jako nevypočitatelný rizikový faktor.

Přesně to je logika obětního beránka. V geopolitice jsou aktéři zřídka svrháváni otevřeně. Jsou politicky znehodnocováni. Prezident, který buď nedokáže eskalaci kontrolovat, nebo jemuž se eskalace „stane“, ztrácí svou funkci spolehlivého partnera. To je vše, co stačí.

V tomto kontextu je předpoklad, že Zelenskyj sám úmyslně takový útok schválil, sotva přesvědčivý. Politicky by to byla sebesabotáž. Nikdo pod tlakem Trumpa a Putina by současně nezahájil proces, který by obrátil obě strany proti nim. Pravděpodobnějším vysvětlením je proto, že k tomuto kroku došlo bez jeho přičinění.

To staví Londýn do centra pozornosti. Velká Británie od začátku války prosazuje politiku, která se méně spoléhá na vyjednávání a více na trvalý závazek k eskalaci – často důsledněji než Washington (protože hraje nezávislou roli mladšího partnera USA – na rozdíl od vazalu ostatních zástupců EU). V této souvislosti Zelenskyj, který je ochotný vyjednávat pod americkým tlakem, již není výhodou, ale rušivým faktorem.

Souběžně s tím se již měsíce pěstuje náhradní postava: Valerij Fjodorovič Zalushnyj, v současnosti ukrajinský velvyslanec ve Velké Británii. Voják operující z bezpečné vzdálenosti, přizpůsobený potřebě „tvrdší“ a snáze ovladatelné postavy. I to je však součástí stejné logiky: oběť pěšce slouží k přeskupení hrací desky – ne k obratu průběhu války, ale k jejímu přechodu do jiné fáze. Konflikt totiž již dávno překročil symbolické postavy. Směřuje ke strukturálním rozhodnutím: bezpečnostním zónám, územním vymezením, sférám vlivu. V této fázi se prezidenti již nebudují – jsou sesazováni.
Závěr: