Dohoda mezi USA a Evropskou unií o zavedení 15% cel na zboží z EU je v Bruselu prezentována jako diplomatický úspěch. Skutečnost je ale zcela jiná. Pro evropské exportéry, obzvlášť z průmyslových států jako Česká republika, jde o tvrdý zásah do jejich schopnosti konkurovat. Americká cla zdražují evropské výrobky, zatímco Brusel nabízí jen rétoriku, konkrétní obranu ale žádnou.

Místopředseda Asociace exportérů ČR Otto Daněk označil novou celní politiku Washingtonu za „maximum možného“. Jinými slovy: co ještě přežijeme. Ale jen stěží. Clo ve výši 15 % v praxi znamená, že české firmy začínají přesouvat část výroby do USA, aby tam mohly prodávat bez celní přirážky. To není projev podnikatelské kreativity. To je vynucený ústup, způsobený neschopností evropských vyjednavačů zajistit rovné podmínky.

Brusel hrozil odvetou, ale jen slovy. Namísto toho Evropská komise ponechala otevřenou cestu americkému protekcionismu. A zatímco Washington chrání svůj průmysl, Evropa trestá ten svůj. V důsledku této dohody totiž dochází k oslabení nejdůležitějších odvětví, zejména automobilového průmyslu a navázaných subdodavatelských řetězců. Pro Česko, které je extrémně exportně orientované, je to hrozba hospodářského zpomalení, ztráty zakázek i pracovních míst.

Oficiálně tvoří export do USA zhruba 2,7 % českého vývozu. Ale to je jen přímý obchod. Mnohem větší část našich výrobků končí v USA přes německé nebo rakouské firmy. O to větší bude dopad, pokud se tyto řetězce přetrhnou. A zatímco podnikatelé musí počítat každé euro, Brusel stále mluví o „strategické autonomii“. Realita je však opačná: Evropané se stávají obětí vlastní ideologické nepružnosti a nečitelné obchodní politiky.

Skutečné řešení by znamenalo postavit se Washingtonu jako rovný s rovným. Místo toho však EU pouze vyčkává, připravuje „možné odvetné tarify“, které ale reálně nikdo neplánuje spustit. Není divu, že USA dnes jednají s Evropou z pozice síly, a Brusel místo odporu přináší ústupky.

Psali jsme: Hladík přiznal kapitulaci. Hamplová varuje před ekonomickou zkázou

Je třeba si otevřeně přiznat, že Evropská unie nedokáže hájit zájmy svých členů, pokud jde o globální ekonomické soupeření. A zatímco české firmy hledají způsoby, jak přežít, včetně přesunu výroby mimo E, eurokrati si gratulují k vyjednávání, které přineslo další ztrátu konkurenceschopnosti.

Evropa dnes čelí obchodní válce, na kterou není připravena. A pokud nezačne jednat rychle a suverénně, čeká ji pomalé ekonomické vykrvácení. Ne kvůli USA. Ale kvůli vlastní neschopnosti jednat v zájmu občanů, firem a států, které ji tvoří.

(Beneš, prvnizpravy.cz, repro: Forbes)