Zadlužení naší země v posledních letech roste prudce, a pokud se trend nezmění, hrozí, že se brzy přiblížíme zemím, které dnes používáme jako odstrašující příklady.

Zatímco Japonsko či Eritrea překračují hranici 200 % HDP a Spojené státy, Itálie nebo Francie přesahují 120 %, Česká republika se v roce 2025 podle aktuálních odhadů Ministerstva financí drží na úrovni 44–46 % HDP. Ve srovnání s EU i OECD jsme tedy stále mezi relativně málo zadluženými zeměmi.

Ale tato skutečnost skrývá varovný trend: ještě v roce 2019 činil veřejný dluh ČR jen 30 % HDP. Skokový nárůst nastal v době pandemie covid-19, kdy vláda pod vedením Andreje Babiše reagovala masivními výdaji, aniž by následně došlo ke konsolidaci.


Zatímco státy jako Singapur nebo Japonsko zvládají obří zadlužení díky specifickým podmínkám, Česká republika se k nim nemůže přirovnávat. Naše dluhová strategie nemá ani rezervní měnu, ani strukturální přebytky.


Jakým hrozbám budeme příští roky čelit? 

1. Zvyšující se úroky: Náklady na obsluhu dluhu (úroky z půjček) se již nyní blíží 100 miliardám Kč ročně.

2. Stárnutí populace: Podíl lidí v důchodovém věku bude stoupat, a tím i mandatorní výdaje.

3. Absence reforem: Bez důchodové, daňové a výdajové reformy nelze trend obrátit.

4. Růst obsluhy dluhu: Podle NKÚ se může do 10 let stát, že úroky budou největší jednotlivou výdajovou položkou státního rozpočtu.

Česká republika zatím nespadla do skupiny silně zadlužených států. Ale pokud bude nadále pokračovat v trendu rostoucího deficitu a nezvládnutých mandatorních výdajů, může se do několika let přiblížit nebezpečným hodnotám. Výstražná světla už blikají a je na politické reprezentaci, zda se vydáme cestou Singapuru s rozvahou, nebo Řecka s krizí.