Odstranění Nicoláse Madura z čela Venezuely proběhlo způsobem, který připomíná spíše politické únosy než standardní přechod moci v moderní éře. Okamžitě se objevily komentáře, že hlavním poraženým celé operace bude Čína, jež má v zemi podle mezinárodních médií investováno velké objemy kapitálu a dlouhodobých kontraktů. Emočně takový závěr dává smysl, analyticky však stojí na naprostém nepochopení toho, jak Peking funguje ve strategických investicích a co vlastně znamená stát jako právní subjekt propojený do globální ekonomiky.

Peking své zahraniční pozice neukotvuje k jednotlivým osobám, ale k právním entitám, dlouhodobým smlouvám, infrastruktuře a stabilním tokům příjmů. Venezuela v tomto pojetí není jedinec jménem Maduro, ale právnická osoba s kontinuálními závazky a provozními strukturami. Stejně jako vlastnictví akcií nezaniká výměnou generálního ředitele, nemizí ani čínské pohledávky a práva výměnou hlavy státu nebo jeho dočasným odstraněním.

Z tohoto hlediska se teze „Maduro je pryč, Čína přišla o všechno“ rozpadá okamžitě. Většina čínských ropných dohod s Venezuelou nejsou symbolické politické sliby, ale tvrdé finanční kontrakty s detailně rozpracovanými mechanismy splácení, zajištění, sankčními klauzulemi i navázanými derivátovými strukturami. Tyto smlouvy nejsou izolované v paralelním světě Jihu, ale jsou propojeny s mezinárodními finančními institucemi, komoditními obchodníky, pojišťovnami a clearingovými systémy, často navázanými na globální finanční trhy. Jejich porušení by proto neznamenalo pouhou ztrátu pro Peking, ale mohlo by spustit kaskádu událostí od defaultů přes přecenění derivátů až po rozsáhlé právní spory napříč jurisdikcemi a otřást důvěrou investorů i mimo Latinskou Ameriku.

Finanční rovina je však pouze povrch. Skutečné páky Pekingu leží mnohem hlouběji. Během posledních dvaceti let se Čína stala operačním jádrem venezuelského ropného průmyslu. Nejde jen o odběr ropy, ale o to, že právě čínské firmy dodaly rafinační technologie, systémy pro zpracování těžké ropy, projekční řešení infrastruktury, řídicí software, logistiku náhradních dílů a především vycvičily místní technické týmy. Současná venezuelská ropná infrastruktura tak není snadno obnovitelný systém, ale komplexní ekosystém vybudovaný podle čínských technických standardů a provozních modelů. Podle aktuálních odhadů Čína v roce 2025 importovala z Venezuely zhruba 470 000 barelů denně, což představovalo kolem 4,5 % jejích celkových námořních dovozů ropy a současně sloužilo k částečnému splácení venezuelského dluhu vůči Pekingu.

Pokud by z tohoto systému odešli čínští inženýři, technici rozumějící řídicí logice zařízení, dodavatelé komponent a softwarová podpora, nezůstane žádný průmysl čekající na osvobození, ale prázdná skořápka. Historie už podobný scénář zná. V Nigeru se ozbrojené skupiny pokusily převzít kontrolu nad čínskými rafinačními zařízeními s představou, že vlastnictví znamená moc. Výsledkem byla paralýza zařízení, technika rychle degradovala a škody narostly na stovky milionů eur. Bez čínských inženýrů byla infrastruktura prakticky nepoužitelná.

Ve Venezuele by se odehrával stejný proces, jen v měřítku celé národní ekonomiky. Proto je představa, že by nový režim mohl jednoduše „zkonfiskovat“ čínská ropná aktiva, spíše politickou fikcí než realistickým scénářem. Zmocnit se fyzických objektů je snadné, ale nahradit integrovaný technologický systém je něco zcela jiného. Převod venezuelského ropného sektoru z čínské architektury na jinou by podle odborníků zabral minimálně tři až pět let a vyžadoval obrovské investice, přičemž během této doby by produkce ropy výrazně klesla.

Odstraněný venezuelský prezident Nicolás Maduro byl 3. ledna 2026 zadržen americkými silami v Caracasu a následně převezen do Spojených států, kde čelí federálním obviněním včetně obchodu s drogami a dalších trestných činů. V New Yorku se Maduro v Manhattanském federálním soudu přiznal jako nevinný a jednání dále pokračují s dalším slyšením naplánovaným na 17. března 2026.

Ve Venezuele zároveň Vrchní soud nařídil, aby viceprezidentka Delcy Rodríguez převzala úřad prezidenta jako dočasná náhrada, aby byla zachována kontinuita státní moci. Rodríguez navzdory mezinárodním pochybnostem udržuje kontrolu nad vládní strukturou v Caracasu. Vyhlásila řadu opatření k ochraně státu a také státní smutek za vojáky a civilisty padlé během americké operace.

A právě zde se znovu ukazuje, proč má Peking reálnou páku, i když se v Caracasu mění politické kulisy. Čínské úvěry nejsou jen číslo v tabulce, ale provozní realita propojená s konkrétními infrastrukturními prvky a strategickými zdroji. V okamžiku, kdy nová mocenská konfigurace zvažuje rychlé přesměrování exportů nebo nové partnery, naráží na fakt, že venezuelský ropný systém je z velké části složený z dodávek, know-how, náhradních dílů a servisních vztahů, které nelze nahradit během několika měsíců.

Psali jsme - Světový průzkum: Babiš mezi elitou, Fiala kdysi propadal

Západní pohled často předpokládá, že když se změní režim, stačí nové podpisy a trh vše vyřeší. Jenže v ropném průmyslu nejde jen o papíry. Jde o inženýrskou realitu. Řídicí systémy, logistika a servisní řetězce jsou stejně důležité jako vlastnictví vrtů a rafinerií, a to je důvod, proč Čína nemusí spoléhat na jednoho politika. V její logice je Venezuela projekt, nikoli osoba, a projekt se neopouští podle toho, kdo má právě prezidentskou funkci, ale podle toho, zda infrastruktura funguje a zda tečou příjmy.

Druhým faktorem je právní minové pole, které by vzniklo při pokusu o jednostranné přerušení či ignorování dřívějších závazků. V prostředí, kde jsou ropné kontrakty provázány s financováním a kde se platby i pojištění opírají o mezinárodní mechanismy, by masové zpochybnění smluv vygenerovalo řetězec sporů nejen mezi Venezuelou a Čínou, ale i dalšími účastníky obchodních a finančních cest.

A konečně je tu geopolitický paradox současné situace. Pokud Washington a jeho spojenci skutečně vsadí na rychlou stabilizaci a návrat venezuelské ropy na trh, budou potřebovat, aby systém fungoval dřív než za několik let. Nejrychlejší cesta k funkčnímu systému v tuto chvíli nemusí vést přes kompletní přestavbu, ale přes udržení provozu toho, co už existuje. To znamená zachovat kompatibilitu s technologickým ekosystémem, který byl vybudován dlouhodobě před současnou krizí, a v přechodném období právě Čína drží skutečnou páku nad tím, zda venezuelský ropný sektor bude fungovat plynule, nebo se potýkat s poruchami, odstávkami a improvizovanými opravami.

Zdroje: 1. Reuters: China is a major customer of and investor in Venezuela’s oil sector; 2. Reuters: Venezuela’s Supreme Court orders Delcy Rodriguez become interim president; 3. Reuters/AP and other reports on Venezuelan mourning and civilian toll

(Kovář, prvnizpravy.cz, repro: InsideEdition)