Podrobný rozbor ukazuje, že podobným tlakům jako Indie čelí celá řada států napříč kontinenty. Nejde přitom o okrajové ekonomiky, ale o země, které tvoří významnou část globálního hospodářství.

Asie: Systémová slabina regionu

Nejviditelnější paralely k Indii lze najít v Asii, kde je závislost na dovozu energie extrémně vysoká. Například Filipíny se dostaly do otevřené krize. Země dováží až 98 procent ropy a po narušení dodávek vyhlásila stav energetické nouze. Dochází k uzavírání čerpacích stanic, růstu inflace a omezení dopravy. To je ukázkový příklad toho, jak rychle se může energetický šok proměnit v ekonomickou destabilizaci.

Podobný, byť zatím méně dramatický scénář se rýsuje i v dalších zemích regionu. Indonésie a Thajsko čelí tlaku na své měny a rostoucím nákladům na dovoz energie. Tyto ekonomiky jsou navíc silně závislé na zahraničním kapitálu, což je činí extrémně citlivými na odliv investic v době globální nejistoty.


Afrika: Krize přechází do sociální roviny

Zatímco v Asii jde primárně o makroekonomické nerovnováhy, v Africe má krize přímý dopad na obyvatelstvo. Země jako Ghana, Malawi nebo Tanzanie čelí prudkému růstu cen paliv, který se okamžitě promítá do cen potravin a dopravy. Výsledkem je tlak na sociální stabilitu a rostoucí riziko nepokojů.

Tyto ekonomiky mají zásadní nevýhodu. Nemají dostatečné devizové rezervy ani silné měny, takže nejsou schopny tlumit šoky podobně jako větší státy. Energetická krize se zde velmi rychle mění v krizi životní úrovně.

Blízký východ a severní Afrika: Paradox dovozců

I v regionu, který je spojen s těžbou ropy, existují státy, které jsou čistými dovozci energie. Například Egypt patří mezi ekonomiky, které jsou silně závislé na dovozu a zároveň mají dlouhodobě slabou měnu. Růst cen energií zde znamená dvojitý tlak, jednak na státní rozpočet a jednak na domácnosti.

Podobně Turecko čelí kombinaci vysoké inflace, oslabené měny a energetické závislosti. V takových podmínkách se jakýkoliv externí šok rychle násobí a přechází do hlubší makroekonomické krize.

Skrytá zranitelnost Evropy

Ani vyspělé ekonomiky nejsou vůči této krizi imunní. Například Velká Británie zaznamenává výrazný růst cen energií a riziko nedostatku paliv. Analýzy upozorňují, že evropské trhy zůstávají silně závislé na globálních dodavatelských řetězcích, což se naplno projevuje při jakémkoliv narušení.  


Společný jmenovatel krize

Z dostupných dat je zřejmé, že všechny zmíněné země spojuje několik klíčových faktorů jako vysoká závislost na dovozu ropy, tlak na měnový kurz, odliv zahraničního kapitálu a růst inflace.

Energetický šok způsobený konfliktem v oblasti Perského zálivu je přitom jedním z největších narušení trhu od sedmdesátých let. Přibližně 20 procent světových dodávek ropy prochází tímto regionem, což znamená, že jakékoliv narušení má okamžité globální důsledky.  

Globální problém, nikoliv výjimka

Indie je v současnosti nejviditelnějším příkladem, ale rozhodně není jediným. Krize ukazuje, že velká část světa funguje na velmi křehkém modelu závislém na levné energii a stabilních dodavatelských trasách.

Jakmile se tyto podmínky naruší, začínají se objevovat slabiny, které byly dlouhodobě přehlíženy. V některých zemích to znamená pokles měny, jinde růst inflace a jinde rovnou sociální napětí.

Globální ekonomika tak vstupuje do období, kdy už nebude rozhodující jen tempo růstu, ale především odolnost vůči externím šokům. A právě tu řada zemí zjevně podcenila.