Ruské ministerstvo financí poprvé prodalo státní dluhopisy denominované v čínském renminbi v objemu zhruba tří miliard dolarů a udělalo tím krok, který je významný mnohem více než jen pro samotné zaplnění rozpočtu. Podle deníku Financial Times šlo o emisi ve výši zhruba dvaceti miliard jüanů se splatnostmi kolem let 2029 a 2033 s výnosem mezi šesti a sedmi procenty ročně, přičemž většinu kupců tvořily ruské banky a domácí finanční instituce, které již nyní drží rostoucí objemy jüanů z obchodu s Čínou. Dluhopisy se obchodují na moskevské burze, jež je sama pod sankcemi, a jsou tak fakticky uzavřeny pro většinu západních investorů. Pro Rusko je ale podstatné něco jiného. Jde o první jasně viditelný stavební kámen finančního systému, v němž americký dolar ani euro nehrají hlavní roli.

Impuls k této orientaci je jasný. Po invazi na Ukrajinu se ruský finanční sektor ocitl pod bezprecedentním tlakem. Západní země zmrazily přibližně tři sta miliard dolarů rezerv ruské centrální banky, odpojily několik velkých bank od systému SWIFT, omezily transakce v dolarech a eurech a navíc zavedly cenový strop na ruskou ropu. Sankce zasáhly nejen stát, ale i velké exportéry, kteří byli nuceni přesměrovat obchod do zemí ochotných riskovat konflikt s Washingtonem a Bruselem. Jak uvádí analýza zveřejněná na serveru ArcticToday, Rusko se během dvou let téměř úplně odřízlo od evropských odběratelů a většinu ropného exportu přesunulo do Číny a Indie. Jen Čína podle ruského vicepremiéra Alexandra Novaka nakoupila v roce 2023 přibližně polovinu ruské ropy a ropných produktů, často se značnou slevou oproti světovým cenám. To vytvořilo přirozený předpoklad, aby se platební a rezervní měnou místo dolaru postupně stal jüan.

Domácí financování v rublech navíc dramaticky zdražilo. Banka Ruska od roku 2023 výrazně zvyšovala základní sazbu, aby brzdila inflaci a odliv kapitálu, takže klíčová sazba dosáhla šestnácti procent a v roce 2024 krátce i dvaceti jedna procent ročně. Banky i podniky tuto úroveň označují za tak vysokou, že prakticky dusí dlouhodobé úvěry. Vysoké sazby se přelévají do úroků z rublových dluhopisů i spotřebitelských půjček. Pro vládu, která financuje válku, sociální výdaje a rozsáhlé průmyslové dotace, by spoléhání pouze na rublové financování znamenalo enormní nárůst nákladů na obsluhu dluhu. V tomto kontextu působí kupóny kolem šesti až sedmi procent u jüanových dluhopisů jako výrazně výhodnější alternativa, zvláště když čínské sazby zůstávají stabilně níže.

Emise jüanových dluhopisů tím pádem není izolovaným experimentem, ale součástí širšího přesunu do čínské měny, jenž začal ještě před válkou a po roce 2022 prudce zrychlil. Podle ruského ministerstva financí a údajů o složení Fondu národního blahobytu tvoří velkou část likvidních rezerv aktiva v jüanech a zlatu, zatímco podíl dolarů a eur byl drasticky omezen nebo úplně eliminován. Zahraniční příjmy z exportu energií, které přitékají zejména z Číny, tak přirozeně končí v čínské měně na účtech exportérů a bank, odkud je může stát prostřednictvím jüanových bondů přesměrovat do levnějšího domácího financování. To v praxi znamená stále menší závislost ruského rozpočtu na přístupu k dolarovým a eurovým trhům.

Dalším potvrzením trendu je plán ministerstva financí navázat na první emisi dalšími tranšemi. Agentura Reuters s odvoláním na zdroje z trhu uvedla, že Moskva připravuje až čtyři emise v celkovém objemu kolem čtyř set miliard rublů, tedy zhruba pěti miliard dolarů, s různými splatnostmi od tří do deseti let. Cílem není pouze získat levnější peníze pro stát, ale také dát domácím investorům možnost uložit přebytečnou jüanovou likviditu do státních bondů, namísto aby ležela na neúročených účtech nebo odplouvala do zahraničí. Tím se vytváří základ domácího trhu s jüanovými aktivy, na němž budou moci později emitovat dluh i ruské podniky.

Z čínského pohledu zapadá tento vývoj přesně do strategie postupné internacionalizace renminbi. V minulých letech vydaly své první jüanové dluhopisy například Maďarsko nebo Indonésie a celkový objem emisí v čínské měně dosáhl rekordních hodnot. Rusko se v tomto kontextu stává největším a geopoliticky nejvýraznějším dlužníkem, který testuje jüan jako alternativu k dolarovému systému v podmínkách tvrdých sankcí. Peking tím posiluje roli své měny, prohlubuje závislost Moskvy na čínském kapitálu a zároveň si zachovává kontrolu, protože jüan zůstává měnou s kapitálovými kontrolami a omezenou volnou směnitelností.

Klíčové je propojení energií a financí. Čína díky ropnému embargu Západu a cenovému stropu nakupuje ruskou ropu se slevou, což jí přináší miliardové úspory a současně zajišťuje ruskému rozpočtu stabilní příjem. Analýza na ArcticToday zdůrazňuje, že tato kombinace opatření přinesla Číně a Indii výrazné ekonomické výhody, zatímco Západ očekával opačný efekt. Vzniká tak mechanismus, v němž se příjmy z ruské ropy přelévají do jüanu, který se ukládá v rezervách a následně slouží k financování státních výdajů. Energie a úvěr tím cirkulují mimo tradiční dolarovou infrastrukturu.

Psali jsme: Plán EU na ruská aktiva vyvolal bouři, Rajchl varuje před katastrofou

Z pohledu účinnosti sankcí je tento vývoj varovný. Západní strategie dlouhodobě spoléhá na kontrolu nad hlavními rezervními měnami a nad systémy, jako je SWIFT, což umožňuje ekonomický tlak na země jako Rusko či Írán. Pokud se však významná část obchodu a financování přesune do měny a infrastruktury, nad níž Západ nemá přímou jurisdikci, schopnost udržet finanční tlak se snižuje. Rusko zůstává zranitelné v oblasti technologií a dovozu moderních strojů, ale jeho finanční odolnost vůči sankcím se postupně zvyšuje s tím, jak roste role jüanu.

Tento systém není pro Moskvu bez rizik. Závislost na jüanu zároveň znamená politickou a ekonomickou závislost na Pekingu. Rusko tak vyměnilo závislost na západní měně za závislost na měně státu, který sleduje vlastní zájmy. Kdyby došlo k silnému oslabení rublu, mohla by se obsluha jüanového dluhu výrazně prodražit. Pokud bude jüan dále posilovat svůj podíl v ruských rezervách a dluhu, bude ruská ekonomika citlivější na rozhodnutí čínské centrální banky i na možné politické změny v Pekingu.

Globálně má však tento model své limity. Renminbi se přes rostoucí význam nestal plně globální rezervní měnou a čínské kapitálové trhy zůstávají regulované a omezené. Přesto skutečnost, že lze financovat válčící ekonomiku přes jüan, ukazuje, že světový finanční systém už není jednopolární. Pokud budou ruské jüanové emise pokračovat a přidají se k nim ruské firmy nebo další státy hledající ochranu před sankcemi, může se během několika let vytvořit paralelní trh, na který Západ nedosáhne.

První emise ruských státních dluhopisů v čínské měně proto není pouhou technickou zprávou z finančních trhů, ale projevem zásadní geopolitické změny. Ukazuje, jak rychle se autoritářské mocnosti dokážou přizpůsobovat finančnímu tlaku, a naznačuje, že snaha izolovat Rusko může zároveň posílit vliv Číny. Moskva získává levnější financování války, Peking posiluje svou měnu a dolarový systém čelí další trhlině. Odpovědí Západu nebude jen další kolo sankcí, ale také debata o tom, jak si udržet převahu v globálním finančním světě, který už není řízen pouze americkým dolarem.

(Fojtík, Financial Times, foto: aiko)