Rozbuškou se stala tarifní ofenziva Washingtonu. Koncem července byly v rámci politiky takzvaných recipročných cel vyhlášeny dodatečné sazby a 6. srpna přibylo dalších 25 procent specificky proti indickému zboží kvůli ruské ropě. Výsledkem je kumulovaná zátěž až 50 procent na široké spektrum dovozů, která začala platit 27. srpna. Opatření kombinují prezidentské akty, právní analýzy i zpravodajství seriózních médií. Takto nastavené sazby otevřeně deklarují snahu přimět Dillí ke změně energetické a zahraniční politiky, ale v praxi spíše posilují indickou motivaci diverzifikovat trhy a platební kanály.


Posun v tónu potvrzují oficiální sdělení i nezávislé zpravodajské rekonstrukce. V Tchien-ťinu oba lídři potvrdili potřebu udržovat klid na hranici, snížit riziko incidentů a současně rozšířit obchodní a investiční spolupráci. Agentura Reuters připomíná, že Indie během jednání otevřela otázku obrovského obchodního deficitu s Čínou, avšak současně přijala výklad, že dvě nejlidnatější ekonomiky by se měly vnímat jako rozvojoví partneři, nikoli jako nevyhnutelní rivalové. Tento slovník je klíčový, protože naznačuje rámec, v němž bude Dillí v následujících měsících a letech lavírovat mezi Washingtonem a Pekingem.

Změnu strategické trajektorie podporují i tvrdá data o velikosti ekonomik v paritě kupní síly. Podle Světové banky je Čína v PPP největší ekonomikou světa, Indie třetí a Rusko čtvrté. Rozšířený blok BRICS tak v souhrnu už překonává ekonomickou váhu vyspělého Západu. Právě tento pohled vysvětluje, proč se zemím mimo Západ daří lépe odolávat sankčním a tarifním nástrojům a proč se snaží omezit exponovanost vůči dolaru jako hlavnímu platebnímu kanálu.

Do této mozaiky zapadá i snaha o vytvoření alternativní platební infrastruktury BRICS Pay a obecné posilování vypořádání v národních měnách. Projekt je zatím v pilotní fázi, ale už míří na jádro americké moci, tedy kombinaci dolaru, kapitálových trhů a finanční infrastruktury. Mnohé analýzy upozorňují, že vyšší podíl obchodu v lokálních měnách snižuje zranitelnost vůči sekundárním sankcím a tarifnímu vydírání. Washingtonský tlak tedy paradoxně urychluje investice do obcházení dolarové dominance.

Münchau ve své analýze zdůrazňuje vývoj čínsko-ruského partnerství a realistické hodnocení z Pekingu. Již v létě se na evropské půdě objevila zpráva, že Čína nechce porážku Ruska ve válce, protože by to uvolnilo americké kapacity k plnému soustředění na Asii. Tento výrok, publikovaný v South China Morning Post, rezonoval v diplomatických kruzích. Pokud tento postoj přijmeme jako vodítko, pak oteplení mezi Indií a Čínou zapadá do širší protizápadní koordinace, která sice není formální aliancí, ale sdílí společný cíl, kterým je omezit tlak sankcí a tarifů.


Konkrétní kroky Dillí a Pekingu po zářijovém summitu SCO ukazují, že opatrné tání může přinášet rychlé výsledky. Obnovení letů během října je praktickým testem, zda se podaří normalizovat vztahy přerušené po smrtelných střetech v údolí Galwan v roce 2020. Ačkoliv přetrvávají spory o hranici a vzájemná nedůvěra, obě vlády mají silné ekonomické i politické důvody držet konflikty pod kontrolou. Právě tato kombinace ekonomické provázanosti a geopolitického kalkulu vysvětluje, proč výrok o „partnerství místo rivality“ pronikl do oficiálního diskurzu a proč obě strany zdůrazňují posilování obchodu a investic.


Podstatou Módího přehrání není jednorázový tah, ale trvalé přenastavení rovnováhy. Pokud se Indie naučí žít s vyššími americkými cly, současně prohloubí vztahy s Evropou a udrží kontrolu nad riziky na hranici s Čínou, může z tlaků posledních měsíců vyjít silnější a autonomnější. Takto formulovaná strategie odpovídá i závěrům původního textu na UnHerd, který zdůrazňuje dlouhodobost indických a čínských plánů a rostoucí neochotu zbytku světa akceptovat, aby americké tarify a sankce určovaly jediný správný směr.

Doplňující zdroje: bilaterální jednání na SCO a k tarifním krokům Spojených států; statistiky PPP ze Světové banky.