Německo znovu potvrdilo svou roli ekonomického tahouna Evropy i v oblasti mezd. Podle nejnovější analýzy, kterou zveřejnil server ZeroHedge s odkazem na data OECD a výpočty platformy Visual Capitalist, dosáhla zákonná minimální mzda v Německu po přepočtu na paritu kupní síly 17,15 amerických dolarů za hodinu. Jde o nejvyšší hodnotu na světě, která odráží nejen silnou ekonomiku, ale i vysokou produktivitu práce, stabilní odborové struktury a dlouhodobou politiku důstojných příjmů pro všechny zaměstnance.

Na opačném konci žebříčku se ocitla Česká republika, která skončila až na 55. místě s hodnotou 7,60 dolaru za hodinu. Tento rozdíl je propastný. Znamená, že český pracovník s minimální mzdou disponuje kupní silou přibližně čtyřiceti čtyř procent svého německého kolegy, přestože oba žijí v rámci jednotného evropského trhu. Analýza používá metodu parity kupní síly (PPP), která přepočítává mzdy podle cen zboží a služeb v jednotlivých zemích a eliminuje zkreslení způsobené rozdílnou inflací.


Zajímavé je srovnání se Spojenými státy, kde federální minimální mzda stagnuje už od roku 2009 na úrovni 7,25 dolaru. Za posledních patnáct let tak její reálná hodnota dramaticky klesla vlivem inflace a růstu životních nákladů. Některé státy se pokusily reagovat vlastními opatřeními, například Washington D.C. zavedl minimální mzdu 17,50 dolaru, která však po přepočtu na kupní sílu odpovídá pouze 12,43 dolaru, tedy zhruba sedmdesáti procentům německé úrovně.

Rozdíly mezi jednotlivými státy USA jsou přitom obrovské. Zatímco ve Washingtonu nebo v Connecticutu se reálná hodnota minimální mzdy pohybuje okolo dvanácti dolarů, v Mississippi či Alabamě klesá pod šest a půl dolaru. Federální systém tak ztrácí v oblasti mzdové politiky soudržnost a hodnota práce se výrazně liší podle regionu.

Evropa působí v tomto ohledu jednotněji, i když rozdíl mezi západem a východem je stále značný. V Německu, Francii nebo Nizozemsku se minimální mzda drží kolem patnácti až sedmnácti dolarů, zatímco v zemích střední a východní Evropy, jako je Česko, Slovensko, Maďarsko či Bulharsko, se pohybuje kolem sedmi až osmi dolarů. Tyto rozdíly se promítají do životní úrovně, dostupnosti bydlení i spotřeby. Český zaměstnanec s minimální mzdou si může dovolit přibližně polovinu toho, co jeho protějšek v Německu, a to navzdory tomu, že žije v prostoru s jednotnou měnovou politikou a volným pohybem pracovních sil.

Z analýzy vyplývá, že vysoké minimální mzdy v západní Evropě nejsou výsledkem krátkodobých rozhodnutí, ale důsledkem dlouhodobé strategie, která propojuje růst produktivity s ochranou sociální stability. Německo si mohlo dovolit zvýšit zákonnou minimální mzdu díky své průmyslové síle a efektivnímu systému kolektivního vyjednávání. Podniky zároveň investují do modernizace výroby, vzdělávání a výzkumu, čímž zajišťují, že vyšší mzdy nevedou ke ztrátě konkurenceschopnosti.


Ekonomové upozorňují, že skutečné přiblížení se západním úrovním mezd nelze dosáhnout pouhým navyšováním minimální mzdy. Klíčem je strukturální proměna české ekonomiky, která musí přejít od montážních linek k produkci s vyšší přidanou hodnotou. Investice do digitalizace, výzkumu a vzdělávání jsou nezbytné, pokud má Česká republika překonat roli levného dodavatele práce v evropském hodnotovém řetězci.

Analýza zároveň upozorňuje na rozdíl mezi hrubou a čistou mzdou. Evropské země mají sice vyšší daňové zatížení než Spojené státy, avšak zaměstnanci zároveň profitují z rozsáhlejšího systému sociálního zabezpečení, který snižuje výdaje na zdravotní péči a vzdělání. Skutečná kupní síla tak zůstává v Evropě vyšší i po zdanění.

Závěrem studie ZeroHedge a Visual Capitalist konstatuje, že Německo je v současnosti jedinou zemí na světě, kde zaměstnanec s minimální mzdou disponuje kupní silou převyšující dvojnásobek amerického průměru. Tento výsledek potvrzuje sílu evropského modelu sociálně tržní ekonomiky, který stojí na rovnováze mezi růstem, stabilitou a solidaritou.

Pro Českou republiku z toho vyplývá jasné poučení. Samotné navyšování minimální mzdy nestačí, pokud nebude podpořeno růstem produktivity a inovací. Bez strukturální proměny ekonomiky zůstane rozdíl mezi západem a východem Evropy hluboký a český pracovní trh se může ocitnout v pasti nízkých mezd, z níž se bude jen obtížně dostávat.