Nizozemí, dlouhodobě vnímané jako technologicky vyspělá a energeticky progresivní země, se ocitá v hluboké infrastrukturní krizi. Jak upozornil list Financial Times a následně německý deník Berliner Morgenpost, tisíce domácností, nemocnic i průmyslových podniků v současnosti čekají na připojení k elektrické síti. Situace zašla tak daleko, že v některých regionech musí být spotřeba elektrické energie plánovaně omezována. V praxi to znamená, že odběr je řízen podle kapacity přenosové soustavy a podniky jsou nuceny své provozy omezovat nebo časovat mimo špičku. Odborníci přitom varují, že podobné výpadky v síťové kapacitě nejsou výjimečnou chybou jedné země, ale předzvěstí krize, která může postihnout celou Evropskou unii.

Podle údajů asociace Netbeheer Nederland čeká v současnosti více než 11 900 firem na připojení k síti. Včetně tak zásadních institucí jako jsou nemocnice, požární stanice nebo nově budované obytné čtvrti. Veřejnost byla v některých oblastech vyzvána, aby odkládala nabíjení elektromobilů mimo špičkové hodiny. Problém přitom není v nedostatku vyrobené energie, neboť Nizozemsko má díky větrným parkům i dalším obnovitelným zdrojům relativně stabilní dodávky. Problém je fyzický: distribuční síť nezvládá přenést potřebné objemy proudu v čase a prostoru, kde je poptávka.

Příčiny situace jsou hlubší než by se mohlo zdát. Nizozemsko v uplynulých letech výrazně omezilo těžbu zemního plynu v ložisku Groningen, které dříve pokrývalo velkou část energetických potřeb země. V rámci evropské klimatické politiky se stát rozhodl přejít na elektrifikaci topení, dopravy i průmyslu. Tento posun ale nebyl doprovázen odpovídající modernizací a rozšiřováním infrastruktury. Podle nizozemské vlády je třeba investovat zhruba 200 miliard eur do kabelových tras a transformoven do roku 2040. V některých regionech však nebude možné realizovat nové přípojky dříve než v polovině 30. let, a to přesto, že investice do sítí běží už řadu let.

Situace v Nizozemsku není ojedinělá. Jak uvedla Zsuzsanna Pató z bruselské organizace RAP, která se věnuje reformám energetické politiky, výpadky kapacit hrozí i v jiných státech EU. „Belgii čekají potíže. Velká Británie má problémy. A Německo také, protože vítr fouká na severu, ale spotřeba je na jihu,“ uvedla pro Financial Times.

Různorodost obnovitelných zdrojů s sebou nese nerovnoměrnost výroby, zatímco spotřeba se koncentruje jinam. Bez rychlého rozšíření přenosových tras není možné tuto disproporci vyrovnat.

V Německu je aktuálně v plánu výstavba dalších 3500 kilometrů vedení, přičemž síťový operátor TenneT tvrdí, že se o žádném racionování neuvažuje. Mluvčí společnosti v německé větvi firmy uvedla, že díky evropskému propojení sítí je systém stabilní. Zkušenosti z Nizozemska však ukazují, že nadnárodní propojení samo o sobě nestačí, pokud nejsou regionální infrastruktury dostatečně dimenzovány. To se již dříve potvrdilo například v Braniborsku, kde město Oranienburg v roce 2024 vyhlásilo tzv. stav síťové nouze, protože nebylo možné připojit další odběratele z důvodu přeplněné sítě.

Psali jsme: S pokrytectvím Lidovců se dá počítat jako s konstantou, říká Vidlák

Problémem zůstává zpoždění při realizaci výstavby. Podle Bundesrechnungshofu, německého kontrolního úřadu, je výstavba přenosových tras ve zpoždění o více než 6000 kilometrů oproti plánům stanoveným na rok 2030. Zpoždění dosahuje zhruba sedmi let. Předseda německé regulační agentury Klaus Müller však tvrdí, že situace se zlepšuje: v roce 2024 se podařilo povolit více než dvojnásobek tras oproti roku předchozímu a do konce roku 2025 by mělo být schváleno dalších 4400 kilometrů vedení.

Česká republika zatím čelí podobným potížím v menším měřítku, ale trend je zřejmý. Rostoucí podíl obnovitelných zdrojů, tlak na elektrifikaci vytápění i mobility a současně nízká připravenost sítí vedou k rostoucímu riziku kolapsu infrastruktury. Místo dlouhodobého plánování a strategických investic je však debata často sváděna na zástupná témata, jako je cena silové elektřiny či dotace pro velké podniky.

Zkušenost Nizozemska představuje tvrdou lekci pro zbytek Evropy. Nestačí investovat do obnovitelných zdrojů. Je třeba souběžně budovat infrastrukturu, plánovat flexibilní odběr a regulovat spotřebu pomocí chytrých tarifů a distribučních systémů. Zároveň je nutné integrovat síťovou strategii v celoevropském měřítku. Jinak hrozí, že se klimatické cíle EU stanou obětí vlastních ambicí.

(Chmelík, morgenpost.de, foto: zai)