Americký dolar slábne, zlato prudce zdražuje a americké akcie jsou pro české investory nejlevnější za téměř osm let. Podle ekonoma a hlavního analytika Trinity Bank Lukáše Kovandy nejde o náhodu ani o krátkodobý výkyv trhu. Ve hře je mnohem víc. Obří americký dluh, Japonsko coby jeho klíčový financující partner a politický zájem Donalda Trumpa na slabším dolaru.

Koruna se vůči dolaru dostala pod hranici 20,40, což se stalo poprvé od února 2018. Od Trumpova návratu do Bílého domu tak česká měna vůči dolaru zpevnila už o více než 18 procent. To má zásadní dopad na korunové zhodnocení amerických investic. Akciový index S&P 500 se sice v dolarech drží vysoko, ale v přepočtu do korun podle Kovandy od Trumpova nástupu dokonce ztratil. Americké akcie jsou tak pro české investory měnově nejlevnější za dlouhé roky.

Bezprostředním důvodem oslabování dolaru je podle Kovandy rostoucí spekulace, že se Spojené státy zapojí do koordinovaných devizových intervencí na podporu japonského jenu. Nejde přitom o marginální technický zásah. Japonsko je totiž největším věřitelem světa, zatímco USA největším dlužníkem. Japonští investoři drží americké dluhopisy za zhruba 1,2 bilionu dolarů.


Jenže vyšší sazby nejsou problém jen pro Washington, ale i pro Tokio. Japonský veřejný dluh přesahuje 200 procent HDP a tamní vláda si nemůže dovolit prudký růst úroků. Japonská centrální banka proto podle Kovandy zvyšuje sazby pomaleji, než by odpovídalo tržním signálům. Výsledkem je slabý jen, protože inflace v Japonsku převyšuje nominální úrokové sazby a ty reálné zůstávají záporné.

Slabý jen ale sám o sobě inflaci dále přiživuje, protože zdražuje dovozy. Japonská vláda se snaží situaci tlumit například úvahami o pozastavení spotřební daně z potravin, což však znamená další růst veřejného dluhu. Trh tak podle Kovandy stále hlasitěji tlačí na to, aby Japonci přestali financovat Ameriku a začali financovat sami sebe.

Právě proto je nyní podle něj „na spadnutí“ koordinovaný zásah USA a Japonska na podporu jenu. Cílem je zpevnit japonskou měnu bez nutnosti prudkého růstu japonských úroků. Spojené státy k tomu mají ideální nástroj. Dolar. „Spojené státy jich mají nekonečně. Mohou je tisknout bez omezení,“ připomíná Kovanda. A za tyto nově vytvořené dolary mohou nakupovat japonský jen.


Jak Kovanda upozorňuje, takové mezinárodní devizové intervence USA jsou vzácné. Za posledních třicet let k nim došlo jen třikrát. Tentokrát by však zapadaly do Trumpovy ekonomické filozofie. Slabší dolar podle něj zvyšuje konkurenceschopnost amerických exportérů a pomáhá domácímu průmyslu.

Trump by tak podle Kovandy „zabil dvě mouchy jednou ranou“. Japonci by dál financovali americký dluh, Spojené státy by ušetřily na jeho obsluze a americká měna by oslabila ve prospěch exportu.

Trhy na tuto vyhlídku reagují jednoznačně. Zlato poprvé v historii překonalo hranici 5000 dolarů za troyskou unci. Podle Kovandy nejde o spekulativní bublinu, ale o klasickou reakci investorů na vyhlídku masivního tisku nových peněz. Zlato znovu potvrzuje roli „dějinami prověřené ochrany kupní síly“.

Slábnoucí dolar, rekordní zlato a měnově levné americké akcie tak nejsou izolované jevy. Jde o propojený příběh globálního dluhu, měnové politiky a politických zájmů. A jak Kovandova analýza naznačuje, tento příběh zdaleka nekončí.