Vzácné zeminy patří k surovinám, které většina lidí nikdy neuvidí, ale bez nich by se rozsypal celý technologický svět. Skupina sedmnácti kovů označovaných jako prvky vzácných zemin je nezbytná pro výrobu elektromotorů, větrných turbín, chytrých telefonů, optických vláken, přesné elektroniky i špičkových zbraňových systémů. Od stíhaček páté generace po naváděcí systémy raket stojí velká část americké vojenské síly i civilní technologické dominance právě na těchto nenápadných prvcích. Přesto Spojené státy většinu těchto materiálů dovážejí a klíčovým článkem jejich cesty do amerických továren je Čína. Podle politologické analýzy rafinuje Čína více než devadesát devět procent těžkých vzácných zemin a zajišťuje přibližně sedmdesát procent amerického dovozu těchto prvků.

Prvky vzácných zemin nejsou ve skutečnosti extrémně vzácné, jejich koncentrace v zemské kůře je srovnatelná s jinými průmyslovými kovy. Problém je jinde. Jejich těžba a hlavně chemické oddělování jednotlivých prvků jsou technicky náročné, nákladné a velmi zatěžují životní prostředí. Je třeba zvládnout rozsáhlé provozy s kyselinami, radioaktivními příměsemi a složitými separačními postupy, což vyžaduje dlouhodobé investice, zkušený personál a propracovaný průmyslový ekosystém. Právě zde se ukazuje, proč není možné jednoduše přejít na jiné dodavatele. Mnoho zemí má ložiska, ale jen málokterá má kapacitu rudy opravdu zpracovat až do podoby magnetů a dalších komponent moderního průmyslu. Studie o čínských politikách v oblasti vzácných zemin publikovaná v odborném časopise Resources Policy ukazuje, jak kombinace státních dotací, regulace exportu a průmyslového plánování umožnila Číně postupně ovládnout celý řetězec od dolu po finální produkt.

Čínská dominance se nevytvořila přes noc. Od konce sedmdesátých let Peking cíleně investoval do geologického průzkumu, těžby i chemických provozů, zároveň toleroval nižší ekologické standardy a nabízel světovým firmám levné vstupy. Výsledkem bylo, že se těžba i zpracování přesouvaly z jiných zemí právě do Číny, protože to dávalo ekonomický smysl. Ve chvíli kdy západní doly zavíraly nebo omezovaly provoz, čínské podniky rozšiřovaly kapacity a získávaly know-how i tržní podíly. Z dříve decentralizovaného trhu se stal systém, kde jedna země ovládá zhruba sedmdesát procent produkce a kolem devadesáti procent zpracování všech vzácných zemin, u těžkých prvků je podíl ještě vyšší. Tento monopolní stav potvrzují i novější analýzy think tanků, které upozorňují, že i ruda vytěžená v Austrálii či Africe je často posílána na chemické zpracování do čínských závodů.

Pro Spojené státy z toho vyplývá nepříjemná skutečnost. Přestože Washington deklaruje snahu o strategickou autonomii a zdůrazňuje svou vojenskou převahu, velká část této síly stojí na dovozu z konkurenční mocnosti. Letouny F-35, které symbolizují technologický náskok amerického letectva, obsahují velmi výkonné magnety a speciální senzory založené právě na vzácných zeminách. Totéž platí pro ponorky se špičkovými sonarovými systémy, protiletadlové radary nebo naváděcí systémy přesných střel. Bez stabilního přístupu k těmto surovinám nelze udržet ani tempo modernizace, ani současnou úroveň výroby zbraní. Politologický text na The Loop výslovně uvádí, že závislost Spojených států na čínsky rafinovaných vzácných zeminách zasahuje civilní i obranný sektor a vytváří tak strukturální zranitelnost v době narůstající rivality obou mocností.

Čína si tento strategický trumf dobře uvědomuje a v minulosti neváhala naznačit, že jej může využít jako nástroj politického tlaku. Zkušenost Japonska z roku 2010 je varovným příkladem. V době diplomatické krize a sporu o zadržení čínské rybářské lodi došlo k náhlému přerušení dodávek vzácných zemin japonským odběratelům. Ačkoli pozdější ekonomické studie zpochybnily jednoduchý obraz úplného embarga, pro firmy v Japonsku to znamenalo šok a jasné upozornění, že přístup k těmto surovinám může být náhle omezen podle politické situace. Analýza ekonomů sdružených v CEPR potvrzuje, že obavy z využívání obchodu jako nástroje politického tlaku nebyly neopodstatněné a přiměly japonskou vládu i průmysl k rychlému hledání alternativních zdrojů.

V roce 2025 se stejný motiv objevuje v ještě vyhrocenější podobě. V reakci na nové americké tarify na čínské zboží oznámil Peking exportní kontroly na vybrané střední a těžké prvky vzácných zemin, například samarium, gadolinium, terbium, dysprosium, lutecium, skandium a yttrium. Nejde o úplný zákaz, ale o systém licencí, který umožňuje čínským úřadům omezit objem a směr vývozu. Analýza Centra strategických a mezinárodních studií upozorňuje, že Spojené státy jsou v dodavatelském řetězci právě u těchto těžkých prvků zvlášť zranitelné a že do roku 2023 pocházela převážná část jejich importu z Číny. Jak upozorňuje Cenntrum pro strategické mezinárodní studie (CSIS), vývozní omezení jsou tak jasným signálem Washingtonu, že eskalace obchodní války bude mít přímý dopad na jeho schopnost vyrábět pokročilé technologie i zbraně.

Spojené státy zároveň čelí důsledkům vlastního vývoje. Ještě v devadesátých letech byly významným producentem vzácných zemin, ale ekonomický tlak a levnější čínská konkurence vedly k uzavírání dolů a přesunu rafinačních kapacit. Teprve v posledních letech se americká vláda snaží situaci zvrátit a budovat domácí hodnotový řetězec od těžby přes zpracování až po výrobu magnetů. Podporuje projekty jako MP Materials v Kalifornii a společné podniky s australskou firmou Lynas, investuje do výzkumu recyklace magnetů a hledá dodavatele v partnerských zemích. Experti však upozorňují, že ani ambiciózní investiční plány nemohou změnit situaci okamžitě, protože na vybudování chemických provozů, zajištění personálu a navázání odběratelských vztahů jsou potřeba roky nebo dokonce desetiletí.

Z geopolitického hlediska se tak rodí nová osa napětí mezi Washingtonem a Pekingem. Klasické spory o cla nebo technologické sankce doplňuje tichá válka o suroviny, v níž má Čína výhodu v podobě čtyřicetiletého náskoku ve výstavbě kapacit. V situaci kdy se Spojené státy snaží omezit čínský přístup k nejmodernějším čipům a výrobním technologiím, může Peking reagovat utažením kontrol nad vývozem vzácných zemin a technologií jejich separace. Tento vztah vzájemné zranitelnosti vytváří napětí, které je obtížné řešit jednoduchými politickými dohodami.

Psali jsme: Vzestup humanoidních robotů mění budoucnost práce

Důsledky se přitom netýkají jen dvou hlavních aktérů. Závislé jsou také evropské ekonomiky, Japonsko, Jižní Korea nebo Indie, které potřebují stabilní dodávky pro automobilový průmysl, výrobu baterií a zbrojní podniky. Jak ukazují komentáře k čínským exportním kontrolám, tlak na evropské a asijské průmyslové firmy může vytvářet nové aliance i spory, protože jednotlivé státy usilují o přednostní přístup k alternativním kapacitám mimo Čínu. Západní země se pouštějí do závodu o otevření nových dolů v Africe, Latinské Americe i Skandinávii, avšak bez vlastních chemických provozů zůstávají závislé na čínském zpracování.

V dlouhodobém horizontu může dojít k postupnému oslabení čínského monopolu, ať už díky novým nalezištím, nebo rozvoji recyklace magnetů z větrných elektráren, elektromobilů a spotřební elektroniky. Výzkum nových metod recyklace, například elektrochemických postupů pro získávání neodymu a dalších prvků z vyřazených magnetů, už probíhá a nabízí alespoň částečné snížení závislosti na primární těžbě. Vše však závisí na ochotě vlád investovat do nákladné infrastruktury, která vyžaduje přísnější ekologické standardy a může znamenat vyšší ceny pro koncové uživatele.

Současný stav je proto zároveň stabilní i varující. Čína drží v rukou klíč ke kritické surovině, bez níž se neobejde moderní energetika, digitální ekonomika ani obranný průmysl. Spojené státy si uvědomují, že tato závislost může být v době rostoucího napětí využita jako politická páka, a snaží se proto vytvořit paralelní hodnotové řetězce v rámci aliance demokratických zemí. Zatím však platí, že jak stíhačky F-35 nad Tichým oceánem, tak elektromobily na amerických dálnicích nesou prvky, které prošly čínskými chemickými provozy. Dokud se tento fakt nezmění, zůstanou vzácné zeminy jedním z nejdůležitějších a zároveň nejzranitelnějších spojovacích článků v jádru vztahů mezi Spojenými státy a Čínou.

Zdroje: 1. Why rare earths are central to US China relations; 2. Effect of Chinese policies on rare earth supply chain resilienc; 3. The Consequences of China’s New Rare Earths Export Restrictions

(Beneš, CSIS.org, foto: zai)