Americký prezident Donald Trump se v létě 2025 rozhodl obnovit nástroje ekonomického nátlaku a přesměrovat svou pozornost na Indii - dosavadního obchodního partnera a geopolitického spojence. Důvodem je pokračující indický dovoz ruské ropy, který Washington považuje za přímou podporu ruské válečné ekonomiky. Přestože samotné Spojené státy i Evropská unie s Ruskem obchodují dál, například v oblasti jaderného paliva, palladia, LNG nebo hnojiv, Trumpova administrativa označila Indii za morálně selhávajícího aktéra, který má být potrestán. Tato rétorika však skrývá nebezpečné důsledky.

První salva přišla formou 25% cla na indické zboží. Trump ve svém prohlášení na sociální síti Truth Social uvedl, že Indie „zbohatla na přeposílání ruské ropy“ a že „se nestará o lidské životy ztracené na Ukrajině“. Zároveň pohrozil dalším navýšením cel během 24 hodin. Indická reakce však byla ostrá, profesionální a velmi dobře zdokumentovaná. Ministerstvo zahraničí připomnělo, že k ruské ropě se Indie obrátila až ve chvíli, kdy Evropa po roce 2022 vytlačila ostatní zákazníky z tradičních trhů. USA samy tehdy Indii podporovaly v nákupech, aby se udržela globální cenová stabilita. Nyní jsou indické nákupy najednou považovány za hrozbu.

Indie zdůraznila, že její importy slouží primárně k domácí stabilitě cen energií a že se chová jako každá jiná suverénní ekonomika. Tedy nakupuje tam, kde je výhodná cena. Skutečnost, že USA samy nadále dovážejí ruský uran pro své jaderné elektrárny nebo palladium pro elektromobily, činí americké moralizování značně pokryteckým. Evropská unie mezitím pokračuje v obchodní výměně v objemu desítek miliard eur ročně, a to nejen v energetice, ale i v těžbě, strojírenství a dopravních zařízeních.

Na rozdíl od Číny, která se podobnému tlaku ubránila prostřednictvím zadržování strategických surovin, Indie čelí větší zranitelnosti kvůli závislosti na americkém trhu. Přesto zůstává neústupná. Podle dostupných dat nepřerušila žádný z hlavních kontraktů a dokonce rozšiřuje spolupráci s Ruskem v oblasti rafinací. Paradoxně tak dochází ke kurióznímu jevu, kdy indické rafinerie zpracovávají ruskou ropu a prodávají výsledné produkty, například naftu, zpět do Evropy, která je formálně proti obchodu s ruskými energetickými zdroji. Tento obchodní cyklus připomíná absurdní labyrint sankční politiky Západu.

Trumpův postup však není jen ekonomickou otázkou. V očích Indie, tradičně neutrální mocnosti s historicky dobrými vztahy s Ruskem, jde o hlubší zásah do národní suverenity. Jeho důsledky mohou být geopolitické a dlouhodobé. Vlivný indický ministr zahraničí S. Jaishankar opakovaně prohlásil, že Indie nebude přijímat diktát zvenčí a že její obchodní vztahy s Ruskem jsou součástí širší strategie energetické bezpečnosti a nezávislosti. Zdůraznil přitom, že „jednostranné tlaky podrývají důvěru mezi partnery“.

Ekonomické následky přitom mohou být závažné i pro Spojené státy. Indie je klíčovým dodavatelem farmaceutik, surovin, polovodičových komponent a digitálních služeb. Americké firmy by mohly přijít o levné vstupy i o trh s miliardou spotřebitelů. Kromě toho zvyšování cel vede ke globálnímu zdražování ropy, které už nyní posunulo cenu barelu Brent přes 68 dolarů. Vzhledem k napjaté nabídce to znamená další inflační impulzy pro západní ekonomiky.

Další komplikací je technická infrastruktura obchodu. Mezi Indií a Ruskem dlouhodobě váznou platební mechanismy, mimo jiné kvůli ruské preferenci dolarových denominací a neschopnosti centrálních bank nastavit efektivní směnné modely. Indie požaduje flexibilitu v platbách v rupiích, dolarech nebo rublech, ale ruská strana (jmenovitě guvernérka centrální banky Elvira Nabiullina) doposud jednání brzdila. V kontextu ekonomické války, kterou USA a EU proti Moskvě vedou, se však očekává, že Kreml tyto překážky brzy odstraní.

Další arénou střetu je Blízký východ. Klíčové je zapojení Spojených arabských emirátů, které slouží jako prostředník pro přeprodej a financování ruské ropy. Americká administrativa zde podniká zákulisní útoky na bankovní sektor v Dubaji a Abú Dhabí, aby zabránila tokům peněz mezi Indií a Ruskem. Podle bezpečnostních zdrojů zároveň dochází k sabotážím ruských tankerů (ať už drony, nebo námořními minami) zejména ve Středozemním moři a v Indickém oceánu. Pokud by Spojené státy skutečně zasahovaly vojensky proti dodávkám směřujícím k indickým přístavům, byl by to bezprecedentní čin otevřené ekonomické války.

Psali jsme - Šebelová a Exner: Duhový průvod, póza a zapomenuté hodnoty

Z geopolitického hlediska hrozí, že Trump svou tvrdohlavostí oslabí pozici USA nejen v jižní Asii, ale i globálně. Indie byla po dvě dekády považována za klíčovou protiváhu vůči Číně. Nyní však čelíme situaci, kdy může být donucena k užší spolupráci právě s Pekingem. Její diplomacie již naznačila ochotu ke zlepšení vztahů s Čínou a k přijetí levnější ropy z Ruska, popisuje situaci server Moon of Alabama. Zároveň signalizuje, že nemá v úmyslu opouštět strategickou nezávislost výměnou za americké výhružky.

Evropská unie mezitím pokračuje v sebepoškozující logice. Sankce proti indické rafinerii Nayara Energy v červenci 2025 způsobily výpadek 15 % evropského dovozu nafty, což okamžitě zvýšilo její cenu z 2,40 na 2,47 dolaru za galon. Unijní politici sice volají po další akci vůči Číně, ale zároveň nezohledňují, že právě čínské suroviny, baterie, polovodiče a technologie drží evropskou zelenou transformaci při životě.

Závěrem lze konstatovat, že Trumpův plán sekundárních sankcí pravděpodobně selže. A co hůř – může poškodit americké i evropské zájmy, jak ekonomické, tak strategické. Ukazuje se, že ve světě multipolárních vazeb a obousměrného obchodu neexistují jednoduchá řešení. Naopak, trestání suverénních států za jejich legitimní obchodní rozhodnutí může vést k přesnému opaku, tedy ke ztrátě důvěry, spojenectví i kontroly nad globálním vývojem.

V době, kdy se svět pokouší najít rovnováhu mezi bezpečností, energetikou a suverenitou, působí americké výhrůžky jako návrat do éry impéria, nikoli jako projev promyšlené diplomacie.

(Beneš, Moon of Alabama, foto: zai)