Ekonomická realita je neúprosná. Clo neplatí anonymní zahraniční producent, ale domácí dovozce, který náklad promítá do ceny. V praxi tak tarify fungují jako skrytá daň uvalená na spotřebitele a podniky v USA. Vyšší ceny základních výrobků, dražší stavební materiály, komponenty pro automobilový průmysl či elektroniku postupně rozevírají nůžky mezi sliby o ochraně národního průmyslu a skutečným dopadem na životní úroveň. Tam, kde měly tarify vytvořit prostor pro domácí výrobu, často jen zvýšily náklady a urychlily přesuny výroby do třetích zemí.

Politický rozměr celé strategie je neméně problematický. Opatření, která mají být symbolem suverenity a tvrdého vyjednávání, se mění v důkaz neschopnosti vlády číst ekonomická data a reagovat na zpětnou vazbu z praxe. Pokud se tarifní agenda stane jedním z hlavních témat předvolební debaty, může se snadno proměnit v argument proti administrativě, která slibovala pomoc pracujícím, ale přinesla jim dražší život. To, co bylo vydáváno za obranu národních zájmů, se stále zřetelněji jeví jako politika, jež trestá vlastní voliče.



Zdroj: https://unherd.com/2026/02/the-cost-of-trumps-tariffs/