Svátek má: Dagmar

Byznys

Velikost textu:

Ústup Západu od elektromobilů otevírá dveře čínským značkám

Ústup Západu od elektromobilů otevírá dveře čínským značkám

USA i EU brzdí tempo elektrifikace. Čína mezitím zlevňuje a expanduje. Ve hře jsou pracovní místa, baterie i technologická suverenita.

Ilustrační foto
20. prosince 2025 - 06:55

Západní automobilový průmysl stojí na rozcestí, které není pouze technologické, ale i strategické. Po letech politických slibů a plánů na rychlý přechod k elektromobilům se v Evropě i ve Spojených státech objevuje zřetelný posun směrem k opatrnosti, odkladům a výjimkám. Zatímco část veřejnosti vnímá zpomalení jako návrat k realističtějšímu tempu, průmysloví analytici varují, že právě tato fáze váhání může rozhodnout o tom, kdo bude ovládat klíčový průmysl příštích dekád. Čínští výrobci elektromobilů mezitím nepolevují, zvyšují export, tlačí ceny dolů a rozšiřují nabídku modelů v kategoriích, kde evropské a americké značky stále hledají ideální produkt i udržitelnou ekonomiku výroby.

Podstata problému je jednoduchá, důsledky však rozsáhlé. Elektromobilita nepředstavuje pouhou výměnu motoru, ale proměnu celé hodnotové pyramidy od bateriových článků přes software až po dodavatelské řetězce surovin a chemických komponent. Kdo získá masový trh, získá výrobní měřítko, rychlejší tempo inovací i schopnost určovat technické standardy. Pokud se západní trhy začnou chovat tak, že přechod zůstane dlouhodobě napůl otevřený, s řadou výjimek a nízkou předvídatelností regulace, investice se budou přesouvat tam, kde je tempo jasně nastavené a kde existuje dlouhodobá průmyslová strategie. Právě tím se vysvětluje, proč se debata o elektromobilech v posledních týdnech přesouvá od klimatu k otázkám konkurenceschopnosti, zaměstnanosti a bezpečnosti dodávek.

V Evropě tento posun symbolizuje návrh, podle něhož již nemá být od roku 2035 požadavek nulových emisí u nových automobilů nastaven na sto procent, ale na devadesát procent, přičemž zbývající část by měla být řešena kompenzacemi nebo jinými nízkoemisními cestami. Praktický význam této úpravy spočívá v tom, že do hry zůstávají otevřená vrata pro technologie, které měly být původně vytlačeny rychleji, a zároveň se prodlužuje období, v němž budou automobilky rozkročeny mezi více pohonných konceptů. Z pohledu spotřebitele to může znamenat širší výběr, z pohledu průmyslu však také riziko, že se kapitál i vývojové kapacity rozmělní mezi příliš mnoho směrů a výsledkem nebude ani cenově dostupný masový elektromobil, ani stabilní investiční plán pro přestavbu továren a subdodavatelských sítí.

Spojené státy čelí podobnému dilematu, i když se projevuje odlišným způsobem. Tamní trh je citlivější na cenu, dostupnost nabíjecí infrastruktury i regionální rozdíly a automobilky zároveň nesou výrazný finanční tlak spojený s investicemi do bateriových linek a vývoje softwaru. Pokud regulační rámec a podpůrné politiky působí méně předvídatelně, mají výrobci tendenci brzdit nejnákladnější kroky, tedy rychlou výstavbu kapacit a agresivní rozšiřování modelových řad. Problém spočívá v tom, že právě v této fázi se rozhoduje o tom, kdo dokáže nabídnout širokou paletu elektromobilů pro běžné rodiny, firemní flotily i městskou mobilitu, tedy segmenty, v nichž se láme masový přechod.

Čína naopak profituje z toho, že dlouhodobě budovala celý ekosystém, nikoli pouze finální montáž vozidel. V praxi to znamená dostupnější baterie, rychlejší obměnu modelů, agresivnější cenovou politiku a schopnost vytvářet tlak na konkurenci i mimo domácí trh. Pro Evropu a Spojené státy je nepříjemné zejména to, že čínská expanze již není založena pouze na nejlevnějších městských automobilech, ale stále více proniká i do střední třídy, do segmentu SUV a do vozů, které se prodávají na základě výbavy, dojezdu a softwaru. Právě v těchto kategoriích tradiční značky historicky dominovaly. Pokud se k tomu přidá váhání na straně regulace a pomalejší rozšiřování nabídky konkurenceschopných modelů, vzniká situace, kdy čínské značky mohou upevnit svou pozici právě v období, kdy se trh teprve překlápí do masovější fáze.

Nejde přitom pouze o samotné prodeje automobilů, ale o širší ekonomický rámec. Automobilový průmysl představuje páteř evropské průmyslové zaměstnanosti a zároveň jeden z posledních sektorů, v němž Evropa dlouhodobě exportovala technologicky náročné výrobky ve velkých objemech. Pokud by se těžiště hodnoty přesunulo k bateriím, výkonové elektronice a softwaru a pokud by v těchto oblastech začal dominovat dovoz, dopad by se postupně projevil v celém řetězci od subdodavatelů až po výzkum a technické vzdělávání. V takovém scénáři by se v Evropě i ve Spojených státech mohl opakovat vývoj známý z jiných odvětví, tedy ztráta masové výroby a následně i ztráta schopnosti rychle inovovat, protože inovace se nejrychleji rodí tam, kde existuje velký trh, rozsáhlá výroba a hustá síť dodavatelů.

Politické tlaky, které vedou k úpravám plánů, jsou do značné míry pochopitelné. Spotřebitelé reagují na cenu a praktická omezení nabíjení, firmy na náklady kapitálu a investiční nejistotu, vlády na obavy z propouštění i na snahu udržet společenský konsenzus. Právě kombinace těchto faktorů však vytváří prostor pro konkurenta, který již svou nákladovou strukturu zvládl, má pod kontrolou klíčové komponenty a dokáže nabídnout produkt, jenž se vejde do rozpočtu střední třídy. I proto se v debatě stále častěji objevují pojmy průmyslové suverenity, bezpečnosti dodávek a strategické autonomie. V okamžiku, kdy se trh rozhoduje o tom, kdo dodá miliony vozidel ročně, již nejde pouze o klimatické cíle, ale o kontrolu nad infrastrukturou mobility a s ní spojenými daty, standardy i technologickým know how.

Psali jsme: Rozpad financování Oraclu zneklidňuje trhy sázející na AI

Evropský návrh na devadesátiprocentní cíl po roce 2035 lze proto vykládat dvěma způsoby. Optimistický výklad tvrdí, že jde o pragmatický ventil, který dá průmyslu čas a sníží riziko sociálního odporu, aniž by byl opuštěn směr k nízkoemisní mobilitě. Kritický pohled však upozorňuje, že i relativně malé změny v cílech mohou v investičním světě fungovat jako signál, že další ústupky jsou možné, a že se tedy vyplatí vyčkávat. Vyčkávání je přitom v technologickém závodě často nejdražší strategií, protože konkurent mezitím získává zkušenosti, provozní data, výhodnější dodavatelské smlouvy i schopnost systematicky snižovat ceny.

Zásadní otázka proto nezní, zda elektromobily uspějí, ale kdo na nich vydělá a kdo je bude vyrábět ve velkém měřítku. Západ si může udržet silné značky, design, bezpečnostní standardy i část špičkového vývoje, bez masového výrobního objemu mu však hrozí, že se stane především odbytištěm, nikoli centrem výroby a exportu. Pokud má Evropa i Spojené státy zabránit tomu, aby se klíčová část automobilové budoucnosti přesunula do Asie, potřebují méně chaotických signálů, rychlejší rozvoj nabíjecí infrastruktury, stabilnější investiční rámec a především produktovou ofenzivu v podobě dostupných modelů ve správných segmentech. Jinak se naplní jednoduché pravidlo moderního průmyslu, že technologii neurčuje ten, kdo ji nejlépe popíše v regulaci, ale ten, kdo ji dokáže nejlevněji vyrábět a nejrychleji rozvíjet v praxi.

Zdroje: 1. US and Europe’s Retreat From EVs Risks Ceding Race to China (Bloomberg); 2. Questions and answers on the Automotive Package (Evropská komise); 3. Europe Reverses Course on Combustion Engine Ban (The Wall Street Journal)

(Beneš, The Wall Street Journal, foto: aiko)




Jste spokojeni s prvními korky nové vlády Andreje Babiše?

Ano
transparent.gif transparent.gif
44%
Ne
transparent.gif transparent.gif
27%
Nevim
transparent.gif transparent.gif
29%

Kurzy

0.00 
0.00 
0.00 
0.00 
0.00 

Akcie

AVAST
206
COLT CZ GROUP SE
606
ČEZ
878
ERSTE GROUP BANK A
1254
KOFOLA CS
332
KOMERČNÍ BANKA
814
MONETA MONEY BANK
115.4
PHILIP MORRIS ČR A
16000
PHOTON ENERGY
33
PILULKA LÉKÁRNY
154
VIG
774
GEN DIGITAL
630
PRIMOCO UAV SE
890
GEVORKYAN
256