Německo je dlouhodobě největším obchodním partnerem České republiky. V roce 2024 tam směřovalo téměř 30 % veškerého českého vývozu. Pokud se německé firmy rozhodnou v rámci úspor propouštět, omezovat výrobu nebo investice, dotkne se to v první řadě českých dodavatelů. Nejvíce ohroženými sektory jsou automobilový průmysl, strojírenství, elektrotechnika a chemie. Tedy pilíře české ekonomiky.

Už nyní se objevují varovné signály. Objednávky z Německa klesají a firmy v Česku hlásí útlum v zakázkách. Pokud bude stagnace v Německu pokračovat i v roce 2025, jak varuje profesor Michael Gremmling z IW, hrozí v českém průmyslu propad produkce, snížení exportních marží a potenciálně i růst nezaměstnanosti ve strukturálně závislých regionech jako je Ústecko, Moravskoslezský kraj nebo Vysočina.


Navíc stejně jako Německo čelíme demografické krizi. Ubývá pracovních sil, roste tlak na sociální systém a zároveň se zvyšují mzdové náklady, což snižuje konkurenční výhodu levné pracovní síly.

Současná situace ukazuje, jak nebezpečné je spoléhat na jednoho partnera. Česká vláda i firmy musí začít urychleně pracovat na nové průmyslové strategii orientované na vyšší inovace, automatizaci, energetickou efektivitu a otevřenost novým trhům mimo EU. Pokud Německo výrazně nezmění trajektorii, česká ekonomika musí být připravena jednat sama.


Krize německé ekonomiky není jen problémem za hranicemi. Je to přímá výzva pro Českou republiku. Pokud nevyužijeme tento otřes jako impuls pro změnu, můžeme se dočkat nepříjemného probuzení v podobě hlubší recese, strukturální nezaměstnanosti a ztráty konkurenceschopnosti. Česko potřebuje plán B. A potřebuje ho hned!


Německo je dlouhodobě největším obchodním partnerem České republiky. V roce 2024 tam směřovalo téměř 30 % veškerého českého vývozu. Pokud se německé firmy rozhodnou v rámci úspor propouštět, omezovat výrobu nebo investice, dotkne se to v první řadě českých dodavatelů. Nejvíce ohroženými sektory jsou automobilový průmysl, strojírenství, elektrotechnika a chemie. Tedy pilíře české ekonomiky.

Už nyní se objevují varovné signály. Objednávky z Německa klesají a firmy v Česku hlásí útlum v zakázkách. Pokud bude stagnace v Německu pokračovat i v roce 2025, jak varuje profesor Michael Gremmling z IW, hrozí v českém průmyslu propad produkce, snížení exportních marží a potenciálně i růst nezaměstnanosti ve strukturálně závislých regionech jako je Ústecko, Moravskoslezský kraj nebo Vysočina.


Navíc stejně jako Německo čelíme demografické krizi. Ubývá pracovních sil, roste tlak na sociální systém a zároveň se zvyšují mzdové náklady, což snižuje konkurenční výhodu levné pracovní síly.

Současná situace ukazuje, jak nebezpečné je spoléhat na jednoho partnera. Česká vláda i firmy musí začít urychleně pracovat na nové průmyslové strategii orientované na vyšší inovace, automatizaci, energetickou efektivitu a otevřenost novým trhům mimo EU. Pokud Německo výrazně nezmění trajektorii, česká ekonomika musí být připravena jednat sama.


Krize německé ekonomiky není jen problémem za hranicemi. Je to přímá výzva pro Českou republiku. Pokud nevyužijeme tento otřes jako impuls pro změnu, můžeme se dočkat nepříjemného probuzení v podobě hlubší recese, strukturální nezaměstnanosti a ztráty konkurenceschopnosti. Česko potřebuje plán B. A potřebuje ho hned!