Když se dnes v politických debatách znovu objevuje Grónsko jako strategický cíl velmocí, málokdo si uvědomuje, že tento ostrov už jednou sehrál klíčovou roli v prvním skutečném transatlantickém střetu dějin. Nešlo o diplomacii ani o mapy kreslené u psacích stolů, ale o surový boj o přežití, půdu a zdroje. Vikingové, mořeplavci ze severu, se z Grónska vydali na západ dávno před tím, než Kryštof Kolumbus vyslovil slovo Amerika, a jejich příběh má k romantickému objevitelskému mýtu velmi daleko.


Tento úkol připadl Erikovu synovi Leifovi Erikssonovi. Kolem roku 1000 se vydal na cestu přes oceán a podle historických záznamů a severských ság se stal prvním Evropanem, který vstoupil na půdu Severní Ameriky. Zalesněné pobřeží dnešní severovýchodní Kanady muselo po holých skalách Grónska působit jako zaslíbená země. Seveřané jí dali jméno Markland a později Vinland, území bohaté na dřevo a další zdroje, které v Grónsku zoufale chyběly.

Jenže Vinland nebyl prázdný. Vikingové se zde setkali s domorodými obyvateli, které v ságách označovali hanlivým výrazem Skreilings. První kontakty byly překvapivě mírové. Probíhaly výměnné obchody, mléčné výrobky putovaly za kožešinami a kůžemi. Tento křehký klid však dlouho nevydržel. Násilí ze strany severských osadníků spustilo řetězec odvet a střetů, které rychle přerostly v otevřený konflikt.


Ani další pokusy o návrat nedopadly lépe. Seveřané nikdy v Severní Americe nezaložili trvalou osadu. Grónsko zůstalo jejich nejzápadnější výspou, která se s koncem vikingské éry postupně ocitla v izolaci. Obchodní cesty se přerušily, osady slábly a nakonec zmizely z historie, jako by je pohltil led a čas.

Dnes se Grónsko znovu vrací do centra pozornosti. Zájem Spojených států a pevná reakce severských zemí připomínají, že tento ostrov má strategický i symbolický význam už více než tisíc let. Rozdíl je v tom, že tentokrát severní svět vystupuje jednotně a dává jasně najevo, že o budoucnosti Grónska se nebude rozhodovat zvenčí. Příběh Vikingů v Americe tak není jen dávnou legendou, ale varováním, že boj o tento kus světa se vždy vedl tvrdě a že historie má zvláštní schopnost se připomínat ve chvílích, kdy ji nejméně čekáme.