Králík (rod Oryctolagus, nejčastěji Oryctolagus cuniculus) je savec z čeledi zajícovitých, který si získal srdce lidí nejen jako domácí mazlíček, ale i jako významný objekt studia v ekologii, etologii a genetice. Jeho původ sahá na Pyrenejský poloostrov, odkud byl rozšířen do většiny Evropy a později i na další kontinenty. Dnes je králík nejen kulturním a zemědělským symbolem, ale také důležitým hráčem v mnoha ekosystémech (často i jako invazní druh).

Králík je typickým zástupcem býložravých savců s neustále dorůstajícími řezáky, které si musí obrušovat konzumací vláknité potravy. Jeho trávicí systém je přizpůsoben k fermentaci celulózy v tlustém střevě a slepém střevě, kde se nachází mikrobiální flóra nezbytná pro rozklad rostlinné hmoty. Zajímavostí je tzv. cékotrofie, což je specifický proces, kdy králík požírá měkké výkaly přímo z konečníku, aby mohl znovu využít nestrávené živiny a vitamíny vytvořené bakteriemi. Tento mechanismus je evolučně výhodný a pomáhá zvířeti přežít i v prostředí s omezenými zdroji.


Sociální chování králíka je výrazně komplexní. V přírodě žije ve strukturách nazývaných kolonie nebo nory, které si sám vyhrabává. Uvnitř těchto systémů funguje jasná hierarchie, samice často vychovávají mláďata ve společných prostorách, zatímco samci mezi sebou soupeří o přístup k pohlavním partnerkám. Rozmnožování králíka je velmi efektivní. Samice může mít několik vrhů ročně, přičemž jeden vrh může čítat i osm mláďat. Díky této plodnosti je králík ideálním modelem pro studium reprodukce a genetické dědičnosti.


Z ekologického pohledu je králík dvojsečnou zbraní. Ve svém přirozeném prostředí plní důležitou roli v potravním řetězci jako kořist pro množství predátorů, přičemž zároveň napomáhá přirozenému přezásobování vegetace živinami. Na druhou stranu v oblastech, kam byl zavlečen, například v Austrálii či na Novém Zélandu, způsobil ekologickou katastrofu kvůli přemnožení a destrukci původní vegetace. To vedlo k vývoji biologických zbraní, jako je virus myxomatózy nebo RHDV, které měly králičí populaci uměle regulovat (bohužel za cenu obrovského utrpení a masových úhynů).

Králík je tedy nejen symbolem jara a Velikonoc, ale také zrcadlem evoluční přizpůsobivosti, etologické bohatosti a ekologických dilemat. Jeho nenápadná existence ukrývá hluboké biologické strategie, které z něj činí fascinující objekt pro vědecké bádání i lidský obdiv.