Potrava mandrilů je mimořádně rozmanitá a mění se s roční dobou. Základem jsou plody a semena doplněná listy, pletivy a houbami. Při nedostatku plodů přecházejí k podzemním částem rostlin, bezobratlým a příležitostně i k drobným obratlovcům. Dlouhodobé terénní studie potvrzují výraznou „dietní plasticitu“, tedy schopnost pružně měnit složení potravy podle fenologie lesa. Právě tato adaptivita je zásadní pro přežití v obdobích střídavé hojnosti a nedostatku.


Navzdory výborné ekologické přizpůsobivosti je mandril ohrožen. Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) jej uvádí jako zranitelný druh se sestupným populačním trendem. Příčinou je především ztráta a fragmentace lesních stanovišť, ale také intenzivní lov na bushmeat, tedy maso z volně žijících zvířat. Gabon přitom představuje klíčovou oblast, kde druh zatím přežívá v životaschopných populacích. Ochranné programy se zaměřují na potírání pytláctví, monitorování pohybu tlup a propojení lesních celků, aby se zmírnil negativní vliv silnic, těžby a rozrůstající infrastruktury na migrační trasy.

Mandril je tak mnohem víc než „nejbarevnější opice světa“. Je to sociální stratég s rekordně početnými tlupami, mistr hormonální komunikace a odolný oportunista, který dokáže přečkat výkyvy v dostupnosti potravy. Právě tato kombinace evolučních schopností z něj činí vlajkový druh rovníkových pralesů. Budoucnost mandrilů však bude záviset na tom, zda se podaří zachovat souvislé lesní koridory a snížit tlak lovu v zemích, kde je bushmeat stále významnou součástí obživy i nelegálního obchodu.