Ve středověké Evropě nebyla perzekuce žen výjimečnou epizodou, ale systémovým jevem zakořeněným v dobových představách o morálce, autoritě a společenském pořádku. Dnes si často vybavujeme především hon na čarodějnice a hranice, na nichž končily ženy obviněné z čarodějnictví. Vedle těchto extrémních forem násilí však existovala i méně známá, přesto dlouhodobě používaná a mimořádně krutá forma trestu zaměřená výhradně na ženský hlas a svobodu projevu. Nesla název Scold’s Bridle, v doslovném překladu „uzda pro hašteřivou ženu“.

Tento nástroj byl používán především v Anglii od konce 16. století a jeho cílem bylo „ukáznit“ ženy, které byly považovány za příliš mluvné, kritické, upřímné nebo neloajální vůči autoritě svých manželů či místní komunity. Samotný název zařízení napovídá, že ženská řeč byla vnímána jako něco nebezpečného, rušivého a vyžadujícího fyzickou kontrolu. V době, kdy byla poslušnost žen považována za základ společenské stability, představoval otevřený názor nebo veřejné vyjadřování myšlenek přímé ohrožení zavedených mocenských struktur.

Scold’s Bridle měl podobu masivního železného rámu, který se nasazoval na hlavu a obepínal obličej i lebku tak, že vytvářel jakousi klec. Klíčovým prvkem byla kovová destička nebo pás, takzvaná strojka, která se zasouvala přímo do úst. Ta tlačila na jazyk a znemožňovala mluvení. V některých případech byla opatřena hroty či tenkými kovovými výstupky, které při sebemenším pohybu jazyka způsobovaly bolest, krvácení a vážná poranění ústní dutiny. Maska byla uzamčena a její sejmutí nebylo možné bez klíče, který držela autorita vykonávající trest.

Součástí potrestání nebyla jen fyzická bolest, ale především veřejné ponížení. Žena s nasazenou maskou byla často vedena ulicemi obce nebo vystavena na veřejném místě, aby sloužila jako odstrašující příklad ostatním. Mlčení vynucené železem se tak stávalo viditelným symbolem provinění a společenského odsouzení. Nešlo jen o umlčení jednotlivce, ale o demonstraci moci nad celou komunitou žen.

Ve Skotsku existovala ještě brutálnější varianta tohoto nástroje známá pod názvem Brank. Ta měla propracovanější konstrukci, delší kovové výčnělky zasahující hluboko do úst a často i masivní řetěz připevněný k zadní části masky. Tento řetěz fungoval jako vodítko a jeho prudké trhnutí mohlo způsobit vykloubení čelisti, deformace obličeje nebo ztrátu zubů. Trest tak získával prvky mučení, přesto byl považován za legitimní prostředek udržení pořádku.

Psali jsme - Sealand: Nejmenší „stát“ světa vznikl na opuštěné pevnosti

Používání Scold’s Bridle a jeho variant nepominulo s koncem středověku. Překvapivě přetrvalo i do 19. století, kdy se objevovalo zejména v dělnických komunitách a chudinských čtvrtích. Sloužilo k „nápravě“ žen označovaných za neposlušné, problémové nebo závislé na alkoholu. V těchto případech se trest stával součástí domácího i institucionálního násilí, tolerovaného společností a často ospravedlňovaného morálními argumenty.

Scold’s Bridle dnes působí jako relikt temné minulosti, ale zároveň připomíná, jak hluboce zakořeněný byl strach z ženského hlasu a samostatného myšlení. Nešlo jen o fyzické umlčení, ale o systematickou snahu potlačit názor, kritiku a identitu. Železná maska se tak stává symbolem doby, kdy slova mohla být považována za zločin a mlčení za ctnost vynucenou násilím.

(mia, prvnizpravy.cz, foto: aiko)