Základ příběhu tvoří opakované odkazy v souhrnných textech. Guinnessova kniha rekordů stále uvádí, že nejvyšší oficiálně zaznamenaný počet dětí jedné matky je 69, přičemž šlo o první manželku rolníka Fjodora Vasiljeva ze Šuji. Ačkoli samotná instituce uznává, že jde o statisticky nepravděpodobný jev, odkazuje na dobová svědectví včetně zprávy zaslané do Moskvy z nikolského kláštera 27. února 1782. Tento narativ se opakuje i v článku Guinness World Records z roku 2021, který případ označuje za evergreen jejich databáze.


Největší pochybnosti přináší biologie a statistika. Spontánní čtyřčata se v literatuře uvádějí s incidencí přibližně jeden případ na půl milionu až tři čtvrtě milionu porodů a jsou extrémně vzácná bez asistované reprodukce. Tripletová těhotenství se přirozeně vyskytují jen asi jednou na osm tisíc porodů a i dvojčata tvoří jen jednotky procent. Vícečetná těhotenství byla navíc vždy spojena s vysokými riziky pro matku i děti. Moderní data ukazují, že ve věku asistované reprodukce připadá drtivá většina trojčat a čtyřčat právě na lékařsky navozená početí. Kombinace 16 dvojčat, sedmi trojčat a čtyř čtyřčat u jediné ženy v přirozených podmínkách 18. století proto představuje pravděpodobnostní extrém.

Další problém spočívá v otázce přežívání dětí i matky samotné. Kojenecká úmrtnost v ruském impériu v 19. století patřila k nejvyšším v Evropě a dosahovala hodnot až 300 úmrtí na tisíc živě narozených. Představa, že z 69 dětí zemřely jen dvě, se tak jeví jako velmi nepravděpodobná. Každé těhotenství tehdy navíc představovalo vážné ohrožení života matky, což činí přežití sedmadvaceti vícečetných porodů ještě méně uvěřitelným.


Zastánci pravdivosti se odvolávají na opakovanou přítomnost tohoto příběhu v dobových pramenech a na to, že Guinnessova kniha rekordů jej dodnes uvádí jako rekord. Odborná historiografie i medicína však připomínají, že bez ověřitelných jmenných a datových záznamů nelze tvrzení přijmout jako prokázané. Lékaři sice teoreticky připouštějí možnost extrémní hyperovulace a zkrácených těhotenství u vícečetných porodů, celkový obraz kombinace počtů a přežívání ale označují za krajně nepravděpodobný. Výpočty navíc ukazují, že by žena byla těhotná přibližně 18 let z čtyřicetiletého období plodnosti, což je blízké hranici lidských možností.

Jaký závěr tedy plyne pro čtenáře? Příběh o „69 dětech“ má zjevně reálné jádro, neboť skutečně mohl existovat mimořádně plodný pár s řadou vícečetných těhotenství. K číslu 69 však pravděpodobně vedla kombinace neúplných záznamů, převyprávění a postupného zesilování legendy. Historici i lékaři se shodují, že jde o fascinující, ale silně problematickou zprávu, kterou je třeba číst spíše jako součást dějin kuriozit než jako ověřený fakt.

Zdroje: Guinness World Records: kategorie nejplodnější matka; The Gentleman’s Magazine (1783); encyklopedické souhrny k Fjodoru a Vasiljevovým, Pronews: shrnutí a citace dobových tvrzení; odborná literatura k incidenci spontánních vícečetných těhotenství; historické studie o dětské úmrtnosti v ruském impériu.