Rod Megaderma představuje výraznou linii starosvětských netopýrů z čeledi Megadermatidae, známých jako nepraví vampýři. Typickými znaky jsou velmi velké oči a uši s výrazným tragem, dlouhý nosní lístek a široká ocasní blána bez zřetelného ocasu. Tělo bývá šedomodré až hnědavé, což zajišťuje nenápadnost na denních stanovištích v jeskyních, ruinách či dutinách stromů. V rámci čeledi jde o poměrně velké netopýry rozšířené od jižní a jihovýchodní Asie až po Sundy a Filipíny.

Z hlediska dnešní taxonomie rod Megaderma jistě zahrnuje menšího nepravého vampýra Megaderma spasma, rozšířeného od Indie a Srí Lanky přes pevninskou jihovýchodní Asii až po Indonésii a Filipíny. Obývá jeskyně, staré stavby i stromové dutiny. V posledních letech zároveň zesílil názor, že větší indický nepravý vampýr dříve uváděný jako Megaderma lyrapatří do samostatného rodu Lyroderma jako Lyroderma lyra. Prakticky to znamená, že jméno Megaderma se dnes používá především pro druh M. spasma, zatímco „velký“ druh byl přesunut do nového rodu. Tento posun potvrzují i aktuální fylogenetické studie, které v rámci čeledi vymezily nové vztahy.

Ekologie a způsob lovu obou druhů se v mnohém překrývá. Nepraví vampýři nelétají vysoko nad krajinou, ale tiše prohledávají okraje vegetace a povrch země, případně číhají z posedu. Využívají mimořádně citlivý sluch k zachycení šramotu kořisti. Patří mezi tzv. gleaners – lovce, kteří sbírají kořist přímo z podkladu. Megaderma spasma se živí hlavně hmyzem, ale příležitostně uloví i menší obratlovce. U většího indického druhu bylo opakovaně zdokumentováno, že kromě brouků a rovnokřídlých napadá i ještěrky, ryby, ptáky a dokonce jiné netopýry. Při lovu střídá krátké přelety nízko nad zemí se strategií vyčkávání. Dokáže kombinovat echolokaci s pasivním nasloucháním a v šeru se orientuje i zrakem. Analýzy potravy z Indie v posledních letech potvrdily vysoký podíl hmyzu a pružnost ve volbě kořisti podle sezony a prostředí.

Morfologie nepravých vampýrů je dokonale přizpůsobena tomuto stylu lovu. Ocas chybí, zato je rozšířena ocasní blána, která pomáhá při manévrování a sběru kořisti z podkladu. Uši jsou mimořádně velké a na temeni se částečně dotýkají, což zlepšuje směrový sluch. Nosní lístek je vzpřímený a jednoduchý. Popisy měr z indického subkontinentu zmiňují robustní předloktí, dlouhé prsty křídel a obličej s nápadnými kožními výběžky, které napomáhají tichému přiblížení i přesné lokalizaci kořisti.

Sociální život i péče o mláďata jsou podobné jako u jiných netopýrů. Kolonie využívají denní úkryty v temných, málo rušených prostorách a po setmění se rozlétají na lov, často jen několik kilometrů od úkrytu. Samice rodí jedno až dvě mláďata, která zpočátku nosí při sobě a později je nechávají v úkrytu. V jeskyních a ruinách číhají na mláďata drobní predátoři, což je další důvod, proč je rušení úkrytů pro populaci tak citlivé.

Na první pohled působí ochranářský status příznivě. Mezinárodní červený seznam hodnotí Megaderma spasma jako málo dotčený druh s širokým areálem a početnými populacemi. Podobně je na tom i větší indický druh po svém přeřazení. V praxi však lokální populace klesají tam, kde mizí velké stromové dutiny, kde jeskyně trpí turistikou a světelným ruchem nebo kde jsou kolonie vyháněny ze starých budov. Národní hodnocení v jednotlivých zemích Asie proto vyzývají k ochraně známých nocovišť a k citlivému managementu jeskyní. Nové nálezy zároveň ukazují, že hranice výskytu nejsou dosud plně zmapovány.

Výzkum čeledi Megadermatidae v posledním desetiletí výrazně pokročil. Genetické a morfologické analýzy potvrdily oddělení indického „velkého“ druhu do rodu Lyroderma, zatímco v Africe a Austrálii zůstávají příbuzné rody s vlastními ekologickými specifiky. Společným jmenovatelem všech těchto netopýrů je tichý let, mimořádný sluch a schopnost lovit kořist přímo z povrchu. Pro veřejnost je důležité vědět, že nepraví vampýři nepijí krev. Jsou to užiteční predátoři hmyzu a drobných obratlovců, kteří v kulturní krajině pomáhají regulovat škůdce a zaslouží si ohleduplnost.

Psali jsme - Li Ching-Yuen: legenda muže, který údajně žil více než 200 let

Z praktického hlediska je nejúčinnější ochranou udržování temných a klidných úkrytů, zachování starých stromů i malých jeskyní mimo hlavní turistické trasy. Při rekonstrukcích historických budov v Asii by měla být samozřejmostí konzultace s místními biology, aby kolonie Megaderma spasma nepřišly o jediné bezpečné zázemí v širokém okolí. Dlouhodobě se vyplatí sledovat populace i pomocí neinvazivních metod, protože změny v nabídce hmyzu a vlhkosti se rychle promítají do potravní nabídky i kondice mláďat. K monitoringu mohou přispět i občanští vědci, kteří sice přesné lokality nezveřejňují, ale pomáhají ochráncům přírody včas odhalit rušení.

Zdroje a literatura: Přehled čeledi a znaků Megadermatidae, včetně rozšíření a ekologie; Profil „greater false vampire bat“ s údaji o potravě, chování a novém rodovém zařazení Lyroderma lyra; Profil „lesser false vampire bat“ s rozsahem výskytu a statusem ochrany; Morfometrie a popis znaků indického druhu – uši, nosní lístek, absence ocasu; Novější fylogenetické práce o přehodnocení v rámci čeledi; Studie potravy indického druhu s převahou brouků, rovnokřídlých a ploštic; Národní a regionální hodnocení a záznamy o výskytu potvrzující široký areál i lokální ohrožení rušením.

(mia, prvnizpravy.cz, foto: zai)