Vojenský analytik Jaroslav Štefec ve svém komentáři reaguje na slova ukrajinského ministra obrany, která podle něj symbolizují nebezpečný posun v uvažování o konfliktu. Štefec dále upozorňuje na rizika technokratického přístupu k válce, na iluze spojené s digitalizací boje a varuje před ztrátou etických zábran, jež může mít důsledky daleko přesahující současný konflikt.

„´Pokud má Rusko usednout k jednacímu stolu nebo ukončit válku na Ukrajině a stáhnout své jednotky domů, měl by se počet ruských vojáků zabitých každý měsíc zvýšit na 50 000, a to bez zraněných.´ Slova, kterými se uvedl ve funkci nový ukrajinský ministr obrany Mychajlo Fedorov, citovala v článku "Chci 50 000 mrtvých ruských vojáků za měsíc. Nový ukrajinský šéf obrany promluvil o svých prioritách" na serveru Novinky jeho autorka Lenka Komárková. Pan ministr se podle ní rovněž vyjádřil v tom smyslu, že jediným jazykem, kterému Moskva rozumí, jsou vysoké a trvalé ztráty životů jejích vojáků.


Chápu, že v dnešním odosobněném a přetechnizovaném světě platí heslo "efektivita především". A že ať chceme nebo nechceme, digitalizace a umělá inteligence mu vládnou rukou společnou a nerozdílnou. Přesto je zde jistá paralela, která u mě vzbudila sice hořký, ale přece jen úsměv. Vzpomněl jsem si totiž, jak katastrofálně dopadly našimi Piráty halasně vyhlašované cíle digitalizace všech možných oblastí našeho života. Nemohu se prostě zbavit dojmu, že nový pan ministr si současné bojiště poněkud idealizuje.

Nejspíš také dost podceňuje možnosti a odhodlání Ruska reagovat na riziko jím inzerovaného prudkého nárůstu ztrát poněkud jinak, než očekává. Digitalizace čehokoliv, stejně jako výroba dronů, totiž nutně potřebují elektřinu. A ruská armáda ukázala, že dokáže být při "vypínání zdrojů" tvrdá a nekompromisní. Kyjev, do něhož ukrajinské vedení potichu soustředilo desítky výroben a montoven FPV dronů a dalších zbraňových systémů v naději, že se ruské vedení neodhodlá vůči hustě osídlené aglomeraci k radikálním krokům, se během pouhých několika dnů ocitl díky soustředěným útokům na rozvodny a zdroje elektrické energie za hranou kolapsu. V podmínkách letošní zimy to sice znamená skutečně tvrdý zásah do životů desítek tisíc jeho obyvatel, ruskému vedení ale viditelně záleží daleko více na životech jeho vlastních vojáků než na pohodlí Kyjevanů.


Je fakt, že pro technology moci a smrti, stejně jako pro některé lidi, jejichž morální hodnoty a sociální cítění „formovalo“ současné české školství a česká mediální scéna, skutečně může být uvažování pana Fedorova naprosto "košer". Efektivita je přece zásadní pro každý obor lidské činnosti. Kdo zná vynikající československý film režiséra Juraje Herze z roku 1968 Spalovač mrtvol, ví, o čem hovořím. Že to je těžce za hranicemi obyčejné lidské slušnosti a etiky, to je vlastně vůbec netrápí.

Největší problém je ale jinde. Fedorovova slova by měla být pro politickou reprezentaci nejen Evropské unie varovným signálem a podnětem k zvýšené pozornosti vůči aktuálnímu vývoji na Ukrajině. Místo toho se ale pro evropské politiky viditelně stávají spíše pobídkou k pokračování její bezbřehé a bezmyšlenkovité podpory a ke stále zuřivějšímu štvaní obyvatel evropských zemí do války proti Rusku. Říká se, že kdo se nedokáže poučit z minulosti, ztrácí budoucnost. A že dějiny mají tendenci se opakovat. V tomto smyslu se začínám obávat ukrajinské armády daleko spíše než té ruské. Věřím, že nejsem sám,“ napsal na sociální síti facebook vojenský analytik Jaroslav Štefec.