Německý parlament se ocitá ve vážné ústavní rozepři poté, co Alternativa pro Německo (AfD) oznámila, že podává žalobu ke Spolkovému ústavnímu soudu v Karlsruhe. Důvodem je rozhodnutí Ältestenratu (Rady starších), orgánu kontrolovaného vládní koalicí, které AfD přidělilo menší parlamentní místnost, přestože se strana po posledních volbách stala druhou nejsilnější frakcí v Bundestagu. Tento krok nejenže porušuje dosavadní parlamentní zvyklosti, ale především vyvolává obavy z účelového omezování opozice a erozi demokratických pravidel.

Podle informací deníku The European Conservative „AfD v žalobě tvrdí, že jde o přímý útok na práva opozice a vědomý akt politické diskriminace.“ Tradičně totiž největší jednací sál náleží největší poslanecké skupině a druhý největší té druhé nejsilnější straně. Jenže SPD, která po volbách klesla až na třetí místo, si svůj velký sál přesto ponechala. AfD byl přidělen prostor po nyní zcela vypadnuvší FDP, a to navzdory tomu, že kapacita této místnosti (formálně pro 148 osob) je podle nezávislé technické zprávy nedostatečná pro všech 150 poslanců strany. Nedostatečné rozestupy mezi sedadly, chybějící nouzové východy a nedostatečné technické zázemí navíc údajně přímo porušují předpisy o bezpečnosti práce a požární ochraně.


Vládní představitelé argumentují, že SPD musí zůstat v současné místnosti kvůli „historickému symbolickému významu“ – je totiž pojmenována po sociálnědemokratickém politikovi Ottovi Welsovi – a také kvůli údajné potřebě těsné koordinace se stranou CDU. AfD tento argument označila za zcela účelový, protože všechny frakční místnosti leží ve stejném patře Reichstagu a jsou dostupné pěšky během několika minut. Podle Vosgeraua jde jen o záminku, jak udržet výsadní postavení stran vládní koalice.

Citace z původního článku přesně vystihuje podstatu sporu: „Největší místnost připadá největší frakci, druhá největší té druhé nejsilnější… Odchylka od tohoto principu porušuje ústavní zásadu rovnosti parlamentních skupin.“

Celá kauza se navíc odehrává paralelně s jiným skandálem. Poslanec AfD Peter Felser upozornil, že bývalý kancléř Olaf Scholz stále využívá kancelář s osmi státem placenými zaměstnanci, ačkoli zákon povoluje maximálně pět. Spolková vláda odmítla sdělit, čemu se tito lidé věnují, s vágním odůvodněním, že Scholz během svého mandátu „inicioval politické projekty s historickým významem“. V odpovědi na interpelaci Felsera dokonce státní ministr Michael Meister z CDU jen doslova překopíroval dřívější vyjádření vlády. Felser to komentoval jako důkaz „politického spiklenectví mezi SPD a CDU, které pohrdá voliči.“

Tento postup dokresluje podle kritiků vzorec, kdy se systémové strany navzájem kryjí a odmítají přiznat, že jejich privilegia už dávno nemají oporu v mandátu voličů.


Podle známého experta na ústavní právo Hanse Herberga „nejde jen o symboliku, ale o porušení rovnosti zastoupení, které může soud uznat jako protiústavní.“

Pokud Ústavní soud vyhoví žalobě, SPD se bude muset stěhovat a bude vytvořen precedent, který ochrání i jiné opoziční strany. Pokud však žaloba selže, posílí se trend, kdy je AfD systematicky vytlačována nejen z politického vlivu, ale i ze základních práv garantovaných ústavou. V kontextu už tak napjaté debaty o svobodě projevu a vzestupu populistických hnutí může případ zásadně ovlivnit i důvěru občanů v demokratické instituce.

„Tento spor není jen o čtverečních metrech, ale o respektu k demokratickému pořádku,“ konstatovala v závěru strana AfD.