Jindřich Rajchl (PRO) dorazil do nedělního vysílání pořadu Xaver s hostem ve formě, která nenechá nikoho na pochybách, že chce být slyšet. Letenskou demonstraci smetl jako akci bez obsahu, bez jasného cíle a bez skutečného tématu. Moderátorovi Xaveru Veselému řekl, že v celé události vidí především „mnoho povyku pro nic“ a vracel se k ní jako k symbolu prázdného politického gesta, které má vyvolat dojem občanského vzdoru, ale ve skutečnosti podle něj nenese žádný konkrétní požadavek. Právě absence jasného zadání a srozumitelného cíle byla podle Rajchla největším problémem celé akce.

Nešlo ale jen o samotnou demonstraci. Rajchl z ní udělal výchozí bod pro širší útok na prostředí, které ji podle něj vytvořilo, dlouhodobě živí a mediálně chrání. Mikuláše Mináře popsal jako člověka, kterému je veřejný prostor otevřený i navzdory starým otazníkům kolem peněz a politických ambicí. Opakovaně naznačoval, že právě tady je vidět dvojí metr, který podle něj v české politice a médiích panuje. Zatímco jedněm se odpouští téměř vše a dostávají prostor jako obránci demokracie, druzí jsou podle něj nálepkováni, vytlačováni a dehonestováni už ve chvíli, kdy se pokusí formulovat vlastní protest nebo politický odpor.


Rajchl se u médií nezastavil jen u obecných výtek. Vrátil se i k Václavu Moravcovi a k debatám, které podle něj dlouhé roky spoluvytvářely prostředí, v němž se z moderátora stává téměř politická autorita. Připomněl, že už dříve veřejně prohlásil, že udělá vše pro to, aby Moravec v České televizi skončil, a s neskrývaným uspokojením popisoval, že jeho odchod chápe jako konec éry, která podle něj veřejnoprávní televizi poškozovala. V jeho podání to nebyla personální epizoda, ale symbol širšího střetu o to, kdo a za jakých podmínek smí určovat rámec veřejné debaty.

Stejně ostře mluvil o takzvaných politických neziskovkách. V této části rozhovoru bylo zřejmé, že právě tady vidí jeden z klíčových mocenských uzlů dneška. Neziskový sektor, který vstupuje do politiky, popsal jako strukturu napojenou na zahraniční peníze, na unijní zdroje a na ideologické projekty, jež podle něj deformují vzdělávání, média i veřejný život. Není náhodou, že znovu otevřel i svůj dlouhodobě prosazovaný zákon FARA. Ten staví jako nástroj, který má vnést světlo do financování a do skutečných zájmů organizací působících v politickém prostoru. V pořadu dal jasně najevo, že v této věci nehodlá ustupovat a že by takovou právní úpravu prosazoval co nejtvrději.

Vedle domácích sporů se Rajchl široce rozevřel i směrem k Evropě. Evropskou unii popisoval jako strukturu, která se sama zacyklila v ideologii Green Dealu, migrace a bezpečnostního aktivismu. Mluvil o „zelených poutech na rukou i na nohou“ a tvrdil, že Evropa dobrovolně ničí vlastní výkon, vlastní průmysl i vlastní budoucnost. V jedné z nejvýraznějších pasáží připomněl výrok Ursuly von der Leyenové o německém odchodu od jádra a použil ho jako důkaz, že současné evropské elity jsou schopné nejprve způsobit obrovské škody a potom jen suše přiznat, že šlo o omyl. V jeho interpretaci je Green Deal pokračováním stejné chyby, jen v ještě dražším a nebezpečnějším vydání.


Velmi silná byla část věnovaná Ukrajině a ukrajinské migraci. Rajchl rozlišoval mezi lidmi, kteří v Česku pracovali už před rokem 2022 a podle něj si zaslouží respekt, a mezi těmi, kteří přišli po vypuknutí války v rámci dočasné ochrany. Právě vůči druhé skupině byl mimořádně tvrdý. Tvrdil, že stát rezignoval na rozlišování mezi skutečně potřebnými a ekonomickými migranty, že zatížil sociální systém, školy i zdravotnictví a že velká část veřejné debaty zamlčuje tlak na mzdy českých občanů. V jedné z nejvýraznějších vět řekl, že „ukrajinští migranti nejsou přínosem pro Českou republiku“ a že jejich negativní dopady podle něj převažují nad pozitivy.

S migrací spojil i kritiku západní bezpečnostní a válečné politiky. Odmítl představu, že masivní investice do zbrojení přinášejí mír, a mluvil o tom, že Evropa se žene do slepé uličky, v níž se spojuje zelená agenda, migrační tlak a válečná hysterie. V jeho podání se z Bruselu stala mocenská struktura, která Evropu nevytahuje vzhůru, ale táhne ji dolů. Kritický byl také k dalšímu financování Ukrajiny a k přístupu české i unijní reprezentace vůči Vladimíru Zelenskému. Tvrdil, že Evropa toleruje kroky a výroky, které by u jiného státníka vyvolaly okamžitou diplomatickou bouři, a podle něj znovu ukazuje stejný selektivní přístup jako v domácí politice.


Ostrá slova padala i ve chvíli, kdy došlo na osobní rovinu politického zápasu. Rajchl mluvil o tlaku na svou rodinu, o útocích na své okolí i o atmosféře, která podle něj v České republice dopadá na každého, kdo se rozhodne vystoupit proti převládajícímu proudu. Není to část rozhovoru, kterou by přehrával do role oběti. Naopak ji zasadil do obrazu širšího střetu, v němž podle něj nejde jen o jednotlivé funkce a kauzy, ale o samotný směr země. Právě tady se ukázalo, proč mluví tak ostře. Nechce působit jako smířlivý komentátor dění, ale jako člověk, který otevřeně říká, že Česko je podle něj na rozcestí.

Zajímavé bylo i to, že přes všechnu tvrdost a útočnost nepůsobil v rozhovoru jen jako kritik opozice či vlády minulých let. Část výhrad směřovala i dovnitř současné vládní většiny a nepřímo i k Andreji Babišovi. U některých témat bylo slyšet, že Rajchl čeká razantnější kroky, tvrdší postup a rychlejší tempo. Týká se to zákona FARA, přístupu k migraci, k vyšetřování kauz, ale i některých symbolických věcí, které jeho voliči považují za důležité. Rajchl tak na Xaver Live nevystupoval jako umírněný partner systému, ale jako hlas, který připomíná, že tlak na posun doprava a směrem k tvrdšímu pojetí státu neskončil volbami.

Výsledkem byl rozhovor, který nezakrýval konflikt, neuhýbal před spornými tématy a nesnažil se nikoho uklidňovat. Rajchl mluvil o demonstracích, médiích, Evropské unii, Ukrajině, bezpečnosti i domácích aférách s jasným přesvědčením, že veřejnost má právo slyšet i to, co se do většiny studií nedostane. Ať už s jeho pohledem člověk souhlasí, nebo ne, v jednom měl nedělní stream nepopiratelnou sílu. Nepůsobil jako opatrná politická korekce. Působil jako otevřené vyhlášení střetu o výklad reality. A přesně v tom byl jeho tah i jeho záměr.