Evropská unie znovu ukazuje, jak odtržená je od reality každodenního života obyčejných lidí. Nejnovější návrh na regulaci emisí z chovu hospodářských zvířat představuje bezprecedentní zásah do svrchovanosti členských států, zejména těch, jejichž ekonomika a krajinný ráz jsou po desetiletí formovány tradičním zemědělstvím. Česká republika se ocitá pod palbou byrokratických nesmyslů, které pod záminkou ochrany klimatu míří na samé srdce venkova - na poctivé chovatele, zemědělce a producenty potravin.

Revize směrnice o průmyslových emisích (tzv. IED 2.0), schválená letos Evropskou komisí, požaduje po zemědělcích razantní omezení emisí metanu a amoniaku. Zní to na první pohled šlechetně: čistší vzduch a zdravější prostředí. Jenže skutečnost je zcela jiná. Požadavek, aby chovy prasnic přesahující 700 kusů a drůbežárny s více než 21 300 nosnicemi plnily přísné emisní limity, je v praxi pro většinu českých farem likvidační. Přes 38 000 provozů v EU, z toho stovky v Česku, se do roku 2030 musí změnit v laboratoře s ventilacemi, emisními audity a byrokratickými hlášeními. A kdo to zaplatí?

Zemědělský svaz i Asociace soukromého zemědělství varují, že emisní cíle, které EU stanovila, jsou odtržené od reálné produkce. Emise metanu jsou přirozenou součástí trávení přežvýkavců, nikoli výsledkem „špinavého průmyslu“, jak to Brusel rád prezentuje. Místo toho, aby Unie podpořila šetrné formy zemědělství nebo výzkum efektivního krmiva, rovnou trestá celý sektor. A to v době, kdy Evropa čelí potravinové inflaci, závislosti na dovozu a stárnutí venkovské populace.

Těžko se ubránit dojmu, že cílem není ochrana planety, ale řízený útlum živočišné výroby v Evropě. O to absurdnější je plán Evropské komise na regulaci dovozu, tedy dovážet maso „čistší“ z jiných světadílů, kde se emise přece jen tak pečlivě neměří. Co nezničíme doma, nahradíme ze zahraničí, i kdyby to stálo dvojnásob a porušovalo všechny zásady ekologické udržitelnosti. To není ochrana klimatu, nýbrž obchodní sabotáž vlastního trhu.

Psali jsme: Kampaň bez tváře. Proč zmizel Fiala z předvolebních plakátů?

České zemědělství, už tak zatížené dotacemi, inflací a politickým tlakem, má teď čelit nové regulaci, která ho nutí investovat miliony do emisních technologií. Malí a střední chovatelé to nepřežijí, a ti velcí odejdou do zahraničí. Výsledkem nebude ani nižší emise, ani zdravější prostředí. Výsledkem bude prázdný venkov, dovozové potraviny a závislost na cizím trhu.

Jednoduše řečeno, Evropa ztrácí selský rozum. A český venkov za to opět zaplatí.

(Fojtík, prvnizpravy.cz, repro: youtube)

Evropská unie znovu ukazuje, jak odtržená je od reality každodenního života obyčejných lidí. Nejnovější návrh na regulaci emisí z chovu hospodářských zvířat představuje bezprecedentní zásah do svrchovanosti členských států, zejména těch, jejichž ekonomika a krajinný ráz jsou po desetiletí formovány tradičním zemědělstvím. Česká republika se ocitá pod palbou byrokratických nesmyslů, které pod záminkou ochrany klimatu míří na samé srdce venkova - na poctivé chovatele, zemědělce a producenty potravin.

Revize směrnice o průmyslových emisích (tzv. IED 2.0), schválená letos Evropskou komisí, požaduje po zemědělcích razantní omezení emisí metanu a amoniaku. Zní to na první pohled šlechetně: čistší vzduch a zdravější prostředí. Jenže skutečnost je zcela jiná. Požadavek, aby chovy prasnic přesahující 700 kusů a drůbežárny s více než 21 300 nosnicemi plnily přísné emisní limity, je v praxi pro většinu českých farem likvidační. Přes 38 000 provozů v EU, z toho stovky v Česku, se do roku 2030 musí změnit v laboratoře s ventilacemi, emisními audity a byrokratickými hlášeními. A kdo to zaplatí?

Zemědělský svaz i Asociace soukromého zemědělství varují, že emisní cíle, které EU stanovila, jsou odtržené od reálné produkce. Emise metanu jsou přirozenou součástí trávení přežvýkavců, nikoli výsledkem „špinavého průmyslu“, jak to Brusel rád prezentuje. Místo toho, aby Unie podpořila šetrné formy zemědělství nebo výzkum efektivního krmiva, rovnou trestá celý sektor. A to v době, kdy Evropa čelí potravinové inflaci, závislosti na dovozu a stárnutí venkovské populace.

Těžko se ubránit dojmu, že cílem není ochrana planety, ale řízený útlum živočišné výroby v Evropě. O to absurdnější je plán Evropské komise na regulaci dovozu, tedy dovážet maso „čistší“ z jiných světadílů, kde se emise přece jen tak pečlivě neměří. Co nezničíme doma, nahradíme ze zahraničí, i kdyby to stálo dvojnásob a porušovalo všechny zásady ekologické udržitelnosti. To není ochrana klimatu, nýbrž obchodní sabotáž vlastního trhu.

Psali jsme: Kampaň bez tváře. Proč zmizel Fiala z předvolebních plakátů?

České zemědělství, už tak zatížené dotacemi, inflací a politickým tlakem, má teď čelit nové regulaci, která ho nutí investovat miliony do emisních technologií. Malí a střední chovatelé to nepřežijí, a ti velcí odejdou do zahraničí. Výsledkem nebude ani nižší emise, ani zdravější prostředí. Výsledkem bude prázdný venkov, dovozové potraviny a závislost na cizím trhu.

Jednoduše řečeno, Evropa ztrácí selský rozum. A český venkov za to opět zaplatí.

(Fojtík, prvnizpravy.cz, repro: youtube)