V moderní geopolitice už dávno neplatí, že převaha vojenské síly nebo ekonomické váhy automaticky zaručuje úspěch. Jak ukazuje nedávný článek s názvem Not Knowing the ‘Enemy’ od brazilského historika Andre Pagliariniho, opakovaná selhání západních mocností, především Spojených států, jsou přímým důsledkem nepochopení motivací, kapacit a reakcí jejich protivníků. Autor článku, vycházející ze slavné myšlenky čínského stratéga Sun C’-a, tvrdí, že Západ nezná ani své nepřátele, ani sám sebe. A proto také ztrácí jednu bitvu za druhou.

Případ sankcí vůči Rusku je učebnicovým příkladem. V době, kdy americký Kongres hovořil o Rusku jako o „čerpací stanici s jadernými zbraněmi“, byly uvaleny tvrdé ekonomické restrikce, které však neoslabily Kreml, nýbrž poškodily vlastní evropské i americké trhy. Energetická soběstačnost Ruska, diverzifikované exportní kanály a rostoucí obchod s Čínou nebo Indií byly ignorovány. Ekonomická realita se postavila proti předpokladům tvůrců sankcí. Analytici upozorňují, že nešlo o chybu výpočtu, ale o strukturální selhání porozumění.

Podobně neúspěšné byly pokusy Spojených států ovlivňovat vnitropolitický vývoj v Brazílii. Když Trumpova administrativa oznámila zavedení 50% cel na brazilské zboží jako formu tlaku kvůli obviněním proti exprezidentovi Jairu Bolsonarovi, očekávala politickou destabilizaci prezidenta Luly. Výsledek byl ale přesně opačný. Brazilská veřejnost, historicky alergická na vnější zásahy, zareagovala mobilizací. Prezident Lula, podporovaný levicovým blokem, zaznamenal nárůst podpory.

„To, co mělo být demonstrací síly, se proměnilo v politický dar pro Lulu, který se nyní může prezentovat jako symbol národní suverenity, zatímco opozice tápe mezi loajalitou k Bolsonarovi a ekonomickými zájmy své podnikatelské základny,“ popsal situaci na platformě Moon of Alabama historik Andre Pagliarini.

Ještě dramatičtější dopad měla obchodní válka s Čínou. Administrativa Donalda Trumpa zvýšila cla na čínské zboží v domnění, že hospodářsky oslabený Peking ustoupí. Místo toho Čína zasáhla a omezila export vzácných zemin, klíčových pro výrobu amerických elektromotorů, zbraní i medicínských přístrojů. Nedostatek těchto surovin okamžitě zasáhl průmysl. Ford, Suzuki a další firmy musely omezit provoz. Bílý dům byl nucen jednat. Výsledná dohoda sice snížila cla a obnovila tok surovin, ale ukázala, jak málo američtí činitelé věděli. Trump a jeho poradci zřejmě ani netušili, že Čína dominuje nejen těžbě, ale hlavně technologii zpracování těchto prvků na magnety... což jsou komponenty, bez nichž nelze vyrábět ani vojenské drony, ani mobilní telefony.

Západní politici, ať už šlo o Obamu, Bidena nebo Trumpa, podle Pagliariniho opakovaně ignorují vlastní odborníky. Specialisté na Čínu ve strukturách amerického ministerstva obchodu zřejmě věděli, jaké protiopatření může přijít. Ale rozhodovací vrstvy, přesvědčené o své výjimečnosti, jejich varování nevyslyšely. Výsledkem byla nejen ekonomická újma, ale i diplomatické ponížení. Peking dokonce dokázal obrátit rétoriku Západu proti němu, když USA argumentovaly národní bezpečností při zákazu čipů pro Huawei, Čína použila stejný princip při omezení vývozu vzácných minerálů. V květnu 2025 pak na jednání v Ženevě požadovala reciprocitu: pokud Washington chce nadále přístup k těmto strategickým surovinám, musí uvolnit exportní omezení na čipy Nvidia. Američané pod tlakem ustoupili.

Psali jsme: Zelenskij čelí hněvu ulice. Sporný zákon vyvolal masové protesty

„Neznají své nepřátele. Bitvy, které plánují a spouštějí, nevyhnutelně končí katastrofou,“ komentoval dále Pagliarini.

Celý text brazilského historika je pesimistickým, ale věcným komentářem na strategickou slepotu Západu. Ačkoliv podle některých názorů USA i z neúspěšných střetů profitují, zejména díky oslabení konkurence, skutečný efekt je opačný. Stát jako celek je oslabován, zatímco zisky sbírá jen úzká vrstva zainteresovaných elit.

Z pohledu Evropy, včetně České republiky, má tento trend zásadní význam. Ekonomická a bezpečnostní provázanost se Spojenými státy znamená, že chyby Washingtonu mohou mít přímé dopady na Brusel, Berlín i Prahu. Schopnost samostatné analýzy, budování odborných kapacit a důkladné studium motivací ostatních aktérů globálního systému se tak stává existenční nutností. V opačném případě se Evropa může stát jen pasivním přenašečem cizích rozhodnutí a jejich následků.

(Chmelík, MoonOfAlabama, repro: WBO)