Přinášíme vám exkluzivní rozhovor se známým hercem, spisovatelem a satirikem Michalem Gulyášem, který se stal výraznou osobností českého kulturního prostoru. Svou uměleckou kariéru zahájil v divadle a postupně se prosadil také ve filmu a televizi. Diváci ho znají nejen z Městských divadel pražských (divadla Rokoko), kde působil v činohře, ale pohostinsky i z dalších pražských a mimopražských divadel, aktuálně z divadla Františka Ringo Čecha, ale i z řady úspěšných seriálů, například Kriminálka Anděl, Ohnivé kuře, 1. oddělení, Profesionálové, Krejzovi ad. Po dlouhá léta patří k dabingovým profesionálům, zejména pak v žánru dokumentárních filmů. Kromě herectví se věnuje i psaní a režii, a je známý svým přímočarým názorem, osobitým humorem, který zúročil ve svých pořadech na rádiu Universum (Gulyášovy signály) a také v satirické video-formaci Popkorn, kterou založil pro Deník TO, a která na sociálních sítích nahradila legendární Českou sodu. V literární oblasti je přímočaře otevřený k debatě o současných společenských tématech.

V roce 2025 vstoupil do veřejné debaty ještě výrazněji, když oznámil kandidaturu do Poslanecké sněmovny za politické hnutí STAČILO!, které se profiluje jako konzervativní a vlastenecké uskupení s důrazem na suverenitu České republiky, ochranu tradičních hodnot a odpor vůči některým krokům Evropské unie. Gulyáš sám říká, že do politiky vstupuje z frustrace z aktuálního stavu země, především kvůli vládnímu populismu, neochotě diskutovat s jinak smýšlejícími lidmi a tlaku na názorovou uniformitu. Jeho postoj je postaven na volání po návratu k racionálnímu diskurzu, respektu k občanům a obnovení zdravého selského rozumu do veřejného prostoru. Kandiduje ve Středočeském kraji a věří, že dokáže oslovit občany nejen jako veřejně známá osobnost, ale jako člověk, který rozumí běžnému životu a není odtržený od reality.

Michale, vy jste byl celý život spojený s divadlem a filmem. Co vás vedlo k tak zásadnímu kroku, jako je vstup do politiky?

Celý život jsem ovšem také politickým člověkem. Vždycky jsem se, někdy více, nebo méně aktivně zajímal o to, jak se vyvíjí naše společnost, ať již v dobách uplynulých, nebo právě těch současných. Bavil jsem a bavím lidi od patnácti let na divadle, ve filmu, dabingu a to, že jsem 44 let úspěšný na tomto malém českém trhu je pro mě závazkem, abych udělal ještě něco navíc. Říká se, že když člověk vstoupí do politiky, tak nic moc nezmůže. Nikdy jsem téhle malomyslnosti v žádném ohledu a rozhodnutí nepropadl. Spartakus otřásl římskou říší, a nebylo tam žádné bratrstvo, aby připravilo tyto události. Byla to odvaha jednoho chlapa a druhů kteří, ačkoliv byli nakonec poraženi a brutálně potrestáni, dokázali, že svoboda je víc než síla útlaku. Leonidas se taky u Thermopyl postavil se třemi sty muži Xerxovu vojsku. Ač byl poražen, zažehl konečné řecké spojení a vítězství. David taky sejmul Goliáše jedním šutrem (což je podobenství odvahy, síly a chytrosti). Když mi někdo říká: „Na to jsme malí páni, co s tím my zmůžeme,“ odpovídám, „Všechno zmůžeme!“ Nejdu do politiky s romantickou představou, vím, co je to za nevybíravý gladiátorský svět, ale politikou se zabývám mimo jiné i jako knižní a divadelní autor a myslím, že nastal čas vstoupit do arény a vzít s sebou odvahu. Občané nejsou otroci a potřebují příklad k boji s nebezpečným predátorem, kterého představuje tahle vláda v celém svém personálním obsazení.

Říkáte, že situace v zemi vás „donutila“ kandidovat. Co konkrétně vás nejvíc znepokojuje na dnešním vývoji v Česku?

Právě ta stupidita elity, mafiánský klientelismus, nepochopitelná servilnost k Evropské Unii, mimořádně přehnaná angažovanost pro cizí mocnost (Ukrajinu), vlezdořitní poklonkování Německu, společensko-politické klima a vykopání hlubokých zákopů v občanské společnosti, propagandistická sprcha v aktivní čtyřiadvaceti hodinové formě, fízlování, nálepkování, drahota, degradovaná zahraniční politika, ekonomická infantilita, bezpečnostní amaterismus… Je toho mnoho, co se musí zastavit, je toho tolik, co se bude dlouhá léta a možná i po generaci muset napravovat, abychom byli zase státem a národem rozumu a srdce. Vrátit mimo jiné zemi šanci pro obnovu páteřní ekonomiky a výchovu mladých, motivovaných odborných kádrů, zkrátka nastolit cestu k pozitivní budoucnosti, nikoliv k válečným hrobům.

Proč jste si vybral právě hnutí STAČILO!? Co vám na jeho programu nebo přístupu nejvíce rezonuje?

Všechno. Taky mi rezonuje slušnost vedení hnutí a plošné personální odborné obsazení a fakt, že nikdo z nich se za 36 let nepodílel na těch domácích a zahraničních lumpárnách. Je tu například programově definovaný zájem o řešení bytové otázky pro méně majetné občany a mladé lidi, návrat zdravotní péče, kterou si lidé platí, referendum o vystoupení z NATO a EU (Obojí už je dnes zlodějna finanční i ideologická), ukončení green dealového šílenství a návrat k národním zájmům a prvořadě i akcent na mírové urovnání konfliktu na Ukrajině, do kterého nás záměrně zatáhla pětikoaliční vláda. Pro mě je důležitá i otázka kulturní, která by měla výrazně podtrhnout potřeby národního uvědomění, ale i reprezentativní zájmy vně naší republiky. Přál bych si vskutku renesanci kultury, menší nabídku „povolaných,“ avšak výrazně kvalitnější prezentaci „vyvolených,“ nikoliv ve smyslu klientelistickém, ale v kvalitě produkce jako takové. Vím, že se kulturně nedají nadiktovat šedesátá léta, ale možná se blíží doba, kdy se tomu budeme moci přiblížit. Z nějaké politické pozice bych tomu byl rád nápomocný.

Někteří lidé říkají, že známé osobnosti kandidují jen kvůli popularitě. Jak na to reagujete? Má podle vás herec v politice své místo?

Neumím na to spravedlivě odpovědět. Motiv jednotlivce, nebo skupiny je mnohdy neznámý a cizí, někdy se může jevit zaujatě, ale všechno je vždycky na práci a hlavně na výsledku. Já se politikou zabývám celý tvůrčí život, a aktivně, „módně“ řečeno „aktivisticky“, v ní vystupuji už dobrých deset, patnáct let. Satira, rozhovory, úvahy a komentáře, to byla taková přípravka při tom, co člověk musí alespoň obecně v základech také pojmout.

Vnímáte kandidaturu jako jednorázový protest, nebo jste připraven se aktivně zapojit do dlouhodobé politické práce, i kdyby to znamenalo změnu životního stylu?

Je to práce pro dospělé lidi. Tenhle vstup do politiky je při mém věku a zodpovědnosti faktem, že jsem dospěl a rychle se hodlám učit tomu, co ta profese sebou přináší ve vrcholných orgánech. Když budu součástí hnutí, které o nějaký kus pohne osudem naší země dobrým směrem, budu jednoho dne z tohoto světa odcházet s pocitem, že jsem se mohl poprat o dobré věci stejně poctivě a naplno, jako jsem celoživotně bavil obecenstvo a čtenáře.

Jaké hodnoty jsou pro vás osobně nejdůležitější a jak je chcete přenést do veřejného života?

Odvahu, dialog, respekt, účast a soucit. Když se zamyslíte nad samotnou podstatou těchto veličin, pochopíte, že mi jde o příklad vedoucí k početí dobrého lidství, které tvoří spravedlivou společnost. Politik by měl být příkladem tohoto ideálu. Svým příkladem je vnáší do života. A nedávejme si stále tu překážku, že politika je jenom špinavá věc. Augiášův chlév byl taky špinavý prostor a podařilo se ho vyčistit proudy řek. Buďme dravý, očistný proud! Politická práce, osobní příklad, to je odkaz autentického přístupu. Nejdu do politiky kšeftovat. Nedělal jsem to nikdy ve své dosavadní branži, raději jsem leccos oželel, ale mám dobré spaní, a dobré odezvy, i ty negativní ve smyslu „výkřiků z temnot závisti, blbosti a všeobecné frustrace jejich autorů“. Když totiž věci děláte dobře, vždycky se najde kritika, čím méně opodstatněná, tím více potvrzuje dobrý výsledek, lidově řečeno zásah do černého. Ať jde o umění, nebo politiku. Pochvaly není třeba, je třeba dobrého výsledku. Tedy příkladem chci vnášet ty shora uvedené hodnoty do života. Politik, stejně jako umělec, nebo kterýkoliv veřejně působící jedinec je zkrátka inspirátorem nálad a motorem změn, to je jeho hlavní společenská, chcete-li pracovní úloha.

Psali jsme: ANO dál dominuje. Voliči hledají alternativy mimo vládu, ukazuje SANEP

Kandidujete ve Středočeském kraji. Máte k tomu regionu osobní vazbu? Co byste rád změnil právě tam?

Jsem tu doma. Jsem Středočech. Přeji si, aby to byl výstavní region a pokud mi to bude umožněno, budu tomu nápomocný, seč mi síly a možnosti vystačí.

Věříte, že hnutí STAČILO! může skutečně ovlivnit směřování země, nebo je to spíše hlas opozice, který má upozorňovat na věci, o nichž se nemluví?

Může, musí a ovlivní. Nejsme žádná partička princátek a princezen. Jsme odhodlaná politická síla. Tak to je, současní papaláši to vědí a bojí se. Mají čeho. Uděláme všechno, abychom se zastali většiny a narovnaly ten příšerný nepoměr. Myslíte, že bychom například o minulých povodních nechali lidi na holičkách, jako ta vláda, co si na to půjčila peníze a rozfofrovala je kdoví kde? To asi ne! Myslíte, že bychom fízlovali lidi, abychom si udrželi moc? To tedy určitě ne! Že bychom kšeftovali s podsvětím v miliardách? Tak to si nemůže myslet nikdo, kdo má všech pět pohromadě! Myslíte, že bychom zatahovali občany do války i když není na našem území a týká se nás „pouze“ její humanitární okolnosti? Nejsme elitáři a sluhové cizích zájmů. Jsme hnutí pro české občany! Myslíte, že bychom měli žaludek na ovlivňování voleb? Bojujeme o důvěru občanů čestně, nejsme žádná s globálními zájmy prorostlá mafie! My tomu všemu a podobnému říkáme: STAČILO!

Co by podle vás mělo být prvním krokem ke zklidnění atmosféry ve společnosti? Jak vrátit do veřejné debaty respekt a dialog?

Musíme dojít k jednání politicky i lidsky vyspělých představitelů znesvářených skupin, musí si podat ruce a začít debatovat před národem nejen v parlamentním světě, ale i v prostoru občanské společenské sféry. Je třeba přesvědčit leadery k obnově národních zájmů vnějších i vnitřních. Je povinností politiků a jejich úkolem vytvářet platformy pro sbližování. Mimochodem, média v tom mohou a musí hrát výraznou roli, opačnou než tu, kterou hráli poslední léta v rozdělování. Kdo neprojeví zájem, sám se společensky vyloučí. Je to jednoduché, když někdo tzv. „flauzuje“ taky si ho ostatní přestanou všímat a dostane se do společenské izolace. Se získáním respektu to bude složité a nebude to krátkodobý manévr. Je třeba jednotlivými kroky, jimiž je začátek nápravy škod z minulosti a současnosti, demonstrovat odhodlání k smíru a tvůrčímu občanskému soužití. Je třeba rozmlouvat, přemýšlet a nebát se práce na návratu k normální, klidné společnosti i když to bude náročné.

(martin hynek, prvnizpravy.cz, foto: red.)