Po měsících krvavých bojů se v Gaze konečně rozhostilo příměří. Americký prezident Donald Trump si může připsat diplomatický triumf: podařilo se mu přimět izraelskou vládu i radikální hnutí Hamás k dohodě, která přinesla propuštění posledních izraelských rukojmích i dvou tisíc Palestinců z izraelských věznic. Na první pohled jde o úspěch, jaký Blízký východ dlouho nezažil. Jenže pod povrchem se skrývá mnohem víc.

Trumpův plán totiž znamená zásadní změnu poměrů v regionu. Gaza má přejít pod mezinárodní správu muslimských zemí a Izrael má postupně stahovat své jednotky. Z Washingtonu zní slova o míru a novém začátku, ale mnozí varují, že jde spíše o dočasný klid než o skutečné řešení. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu ztrácí půdu pod nohama, zatímco palestinská strana zůstává rozpolcená a bez jasného lídra.

Profesor Petr Drulák rozebírá pozadí příměří, upozorňuje na rostoucí izolaci Izraele, proměnu pozice Spojených států i na to, že palestinská státnost je dnes blíže diplomatickým deklaracím než skutečné realitě. Trumpův triumf se tak může snadno změnit v Pyrrhovo vítězství.

„Již více než týden trvající příměří mezi izraelskou vládou a hnutím Hamás přineslo svobodu poslední dvacítce izraelských rukojmích i dvěma tisícům Palestinců vězněných Izraelem. O příměří se zasloužil především prezident Trump, za vydatné pomoci tureckého prezidenta Erdogana. Naopak izraelský premiér Netanjahu podstatně ztrácí. Budoucnost Palestinců je sporná. Na jedné straně roste mezinárodní podpora palestinské státnosti, na druhé straně se hroutí její reálné předpoklady. Sporná je i budoucnost Izraele, i když přesně naopak. Ještě nikdy nebyl v reálných poměrech tak silný, ale také tak diplomaticky izolovaný a ostatními nenáviděný.


Ale první fáze se naplňovat začala. Všech dvacet rukojmí, které Hamás držel, se vrátili ke svým rodinám. Vracejí se i Palestinci z izraelských věznic. Z dvou tisícovek propuštěných lze 250 považovat za teroristy, neboť byli odsouzeni k doživotnímu vězení. Zbytek jsou spíše rukojmí, které Izrael často bezdůvodně pochytal v posledních dvou letech. 

Na svobodu se však nedostane Marwán Barghútí. Tento „palestinský Mandela“ si už před dvacet let odpykává několikanásobný doživotní trest za přípravu teroristického útoku. Je nejoblíbenějším palestinským lídrem a to jak na Západním břehu, tak i v Gaze. Pokud by mohli Palestinci svobodně volit, nejspíše by se stal prezidentem. Nicméně to by se pak Izraelci už nemohli vymlouvat, že na straně Palestinců nemají s kým jednat. Barghútí nabízí alternativu jak ke zkorumpovanému a neoblíbenému Fatahu, který ovládá Západní břeh, tak i k islamistům z Hamásu v Gaze. Proto zůstane v izraelském vězení.

Vůbec není jisté, že příměří přejde do míru. Izrael stále neumožňuje plný přístup k humanitární pomoci, kterou podmiňuje navrácením těl mrtvých rukojmí. Je jich asi osmadvacet, Palestinci se zavázali je předat a deset předali. Ale namítají, že v důsledku izraelského bombardování ztratili ke zbývajícím přístup. Nedostupnost dvacítky izraelských mrtvol tak vede k pokračujícímu každodennímu umírání stovek Palestinců z nedostatku potravin a léků. Potvrzuje se, že Izrael bude hledat jako obvykle každou záminku, aby se ze svých závazků vyvlékl; v březnu takto rozbil předchozí Trumpovu mírovou inciativu.

Na druhou stranu pochybnosti jsou namístě i u Hamásu. Stahování izraelských jednotek využívá k dočasnému návratu do předchozích pozic, má k tomu zelenou z Washingtonu, neboť Američané navzdory rétorice o teroristickém Hamásu chápou, že v Gaze není jiná struktura, která by zajistila pořádek. Ozbrojenci Hamásu také likvidují kolaboranty, většinou klany místních gangsterů, kteří poslední dva roky pod dohledem Izraele bohatli na kšeftech s humanitární pomocí. Odzbrojení a odchod Hamásu bude na pořadu dne až v další fázi. Ale nechá si to obnovený Hamás tváří tvář očekávané izraelské agresi líbit? 

Trump si však nyní může plnými doušky vychutnat úspěch. Zatímco většina zahraničněpolitických úspěchů, jimiž se chlubí, naposledy v projevu na Valném shromáždění OSN, buď žádnými úspěchy nejsou, nebo je zařídil někdo jiný, k propuštění izraelských rukojmí by bez Trumpa nejspíše nedošlo. Ale dokonce i sám Trump dodává, že klíčovou roli sehrálo také Turecko; Erdoganovi vyjednavači přesvědčili své spojence z Hamásu, aby plán přijali. 

Ale Trump mluví o rukojmích už od svého zvolení. Ještě před nástupem do Bílého domu vyvíjel tlak na izraelskou vládu, aby z rukojmí udělala svoji prioritu. Nakonec uspěl a vše si řádně užil: projev v izraelském Knesetu i následný summit v egyptském Šarm al Šejchu, kde mu vyslovila podporu třicítka nejvyšších představitelů z Evropy a Asie.


Nicméně Izrael za poslední dva roky ve svém základním cíli výrazně postoupil. Podařilo se mu rozbourat základy palestinské státnosti. Nejviditelnější je totální destrukce Gazy a Trumpův plán, který v nejbližších letech nedává správu nad Gazou Palestincům, ani z Gazy ani ze Západního břehu, nýbrž zřizuje mezinárodní protektorát. Katastrofální je však také situace na Západním břehu. Tamní palestinská vláda bezmocně přihlíží ilegálnímu rozšiřování izraelských osad, často osidlovaných sionistickými extrémisty z USA. Osady rozkouskovaly palestinské území do podoby, která připravuje plánovaný palestinský stát o souvislé teritorium. Na jedné straně dva roky izraelského řádění výrazně zvýšily počet států uznávajících Palestinu jako svrchovaný stát; na současných 157, od letošního září včetně Francie a Velké Británie. Na druhé straně reálný základ pro její státnost mizí.

S Izraelem je tomu naopak. Z hlediska reálné moci je na vrcholu. Jeho nepřátelé jsou buď zničeni (Asadova Sýrie) nebo fatálně oslabeni (Irán) a nejmocnější stát svět má zlobbovaný jako nikdo jiný. Ale ještě nikdy nebyl Izrael tak sám. Ostatní státy se ho straní, kvůli genocidě Palestinců, kvůli agresivnímu chování v regionu; naposledy raketový útok na palestinské vyjednavače v Kataru. Když Trump požádal egyptského prezidenta Sisího, aby do Šarm al Šejchu pozval také izraelského premiéra, turecký prezident Erdogan pohrozil zrušením účasti, nakonec zůstal doma Netanjahu. 

I v samotných USA rychle ztrácí podporu, zatím především tu morální. Zatímco dříve se mohl opřít o peníze a média sionistických miliardářů a morální přesvědčení liberálních i konzervativních tvůrců mínění, dnes už zbývají jen peníze a část médií. Liberálové nemohou strávit izraelské zločiny, konzervativci izraelské vměšování do americké politiky; Netanjahu dokonce musel v létě Američany ujišťovat, že nemá nic společného s vraždou konzervativní ikony Charlese Kirka. Pokud Izrael podobně jako v minulosti Trumpův plán rozbije, může přijít i o svoji poslední oporu. Jeho budoucnost by pak byla, Hobbesovými slovy, ošklivá, krutá a krátká,“ napsal ve svém komentáři zveřejněném na facebookovém profilu Spolku Svatopluk politolog a bývalý ředitel Ústavu mezinárodních vztahů profesor Petr Drulák.