Evropská unie ve středu 17. prosince 2025 přešla z defenzivy do otevřené polemiky s Washingtonem a dala tím najevo, že transatlantické napětí už není jen epizodou, ale rámcem nové éry. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová vystoupila ve Štrasburku před Evropským parlamentem s projevem, který byl v evropské politické řeči nezvykle přímočarý. Jeho hlavní poselství mířilo dovnitř Unie, ale zároveň bylo čitelné i jako odpověď prezidentu Donaldu Trumpovi a jeho okolí. Evropa podle ní musí převzít plnou odpovědnost za vlastní bezpečnost a nesmí dopustit, aby její budoucnost určovaly cizí představy o tom, čím má být a kam má směřovat, jak vyplývá z popisu vystoupení předsedkyně Komise.

Zlomovým bodem se stala americká rétorika posledních týdnů, v níž se Evropa znovu objevuje jako slabý článek, problémový spojenec a údajný zdroj civilizačního úpadku. Podle dostupných informací zaznívá z Bílého domu nejen kritika evropské obrany a ekonomiky, ale i širší kulturní a politická výtka, která se dotýká migrace, institucionálního uspořádání Evropské unie a způsobu, jakým Evropa reguluje technologie či hospodářskou soutěž. V evropských metropolích přitom sílí dojem, že nejde o tlak k dílčím úpravám, nýbrž o snahu přenastavit vztah Spojených států k Evropě tak, aby byl pro Washington jednostranně výhodný a současně politicky využitelný v domácí kampani, jak upozorňují i navazující analýzy transatlantických vztahů.

Ve Štrasburku zazněla věta, která vystihuje jádro evropské obavy. Bezpečnostní soběstačnost už není volba, ale nutnost. Ursula von der Leyenová tím navázala na dlouhou debatu o evropské strategické autonomii, tentokrát ji však nevázala na vzdálené horizonty, ale na bezprostřední realitu. Z evropského pohledu jde o kombinaci tří tlaků, které se navzájem posilují. Prvním je válka na Ukrajině a otázka, jak dlouho bude Evropa schopna udržet tempo vojenské a finanční podpory, pokud by americká pomoc kolísala podle politické nálady v Bílém domě. Druhým je obchodní a průmyslová soutěž, v níž Spojené státy používají cla, dotace a bezpečnostní výjimky jako nástroje hospodářské strategie. Třetím je politická nejistota uvnitř Evropské unie, kde se střetává volání po jednotě s tlakem na národní výjimky a s růstem stran, které staví popularitu na konfliktu s Bruselem.

Projev předsedkyně Komise byl současně reakcí na trend, který evropští diplomaté popisují jako přesun americké pozornosti od klasického spojeneckého jazyka k transakční logice. V té je evropská bezpečnost vnímána spíše jako služba, za kterou má Evropa platit, a evropská regulace jako překážka amerického byznysu, nikoli jako demokratická volba suverénního bloku. Von der Leyenová ve Štrasburku připomněla, že argument o relativním úpadku evropského podílu na globálním hospodářství je sice v amerických dokumentech používán jako nástroj nátlaku, avšak podobný trend se týká i Spojených států, což potvrzují i další vyjádření evropských představitelů citovaná agenturou Reuters.

V širším kontextu nejde pouze o bezpečnost, ale o schopnost Evropské unie udržet vlastní ekonomický model v době, kdy se geopolitika vrací do obchodu, investic i technologických řetězců. Evropská nezávislost v tomto pojetí neznamená rozchod s Amerikou, ale snahu odstranit jednostranné zranitelnosti, které může druhá strana kdykoli proměnit v politickou nebo ekonomickou páku. V praxi to znamená posilovat obranný průmysl, koordinovat nákupy a standardy, rychleji budovat kapacity v kritických technologiích a zachovat jednotu v otázkách sankcí a exportních kontrol.

Nejcitlivější vrstva celé debaty je politická. V Evropě se totiž současně odehrává spor o to, co vlastně znamená nezávislost a kdo ji má financovat. Část členských států ji vnímá především vojensky, tedy jako urychlení obranných výdajů a hlubší integraci evropských kapacit. Jiní ji zdůrazňují technologicky a ekonomicky, tedy jako snahu vyhnout se situaci, kdy Unie bude pouze odbytištěm nebo regulovaným prostorem pro cizí platformy. Další ji naopak chápou jako záminku k oslabení Severoatlantické aliance nebo ke změkčení postoje vůči Rusku, což vede k vnitřnímu napětí, protože evropská jednota stojí na minimální shodě o základních hrozbách.

Psali jsme: Žádné zbraně ani peníze Ukrajině. Fiala chce konec muniční iniciativy

Z pohledu Bruselu je klíčové, že současný konflikt není jednorozměrný. Nejde pouze o Donalda Trumpa jako osobnost, ale o hlubší proměnu americké politiky, která si bere Evropu jako cíl i jako prostředek. V jedné rovině je to bezpečnostní agenda, v níž se zpochybňuje automatismus amerických garancí. Ve druhé rovině je to ekonomická agenda, v níž se obchodní pravidla stávají součástí domácí politické hry ve Spojených státech. A ve třetí rovině je to kulturní a ideová rovina, v níž jsou evropské instituce líčeny jako protivník, jak popisuje i širší mezinárodní kontext analyzovaný agenturou AP.

Na tomto místě je podstatné připomenout, že Evropská unie neusiluje o přerušení vztahů se Spojenými státy, protože ty zůstávají klíčové pro její bezpečnost i ekonomiku. Snaží se však snížit nerovnováhu ve vzájemném vztahu. Jinými slovy, cílem není oddělení, ale vyrovnání. Právě v tom spočívá hlavní význam středečního vystoupení předsedkyně Komise, kdy poprvé po dlouhé době zaznělo z nejvyšších míst Unie, že Evropa nemá čekat na další výrok z Washingtonu, aby si ujasnila, co musí udělat sama.

(Chmelík, Bloomberg, repro: TLDRnews)